Tadeáš Šíma: Vždy mne lákala místa v odlehlejších koutech planety

Cestování / 21.2.2017

Autor:

Tadeáš Šíma se vydal na dlouhou a náročnou cestu do Afriky. Jak? Na kole. V rozhovoru se dozvíte, co ho k tomu vedlo a jak jeho expedice dopadla.

Tadeáš Šíma se rozhodl, že se vydá na expedici Na kole přes Afriku. V roce 2016 nasedl na kolo a odjel z České republiky. Jak probíhaly přípravy a co všechno během cesty zažil? Nejen to, ale mnohem více se dozvíte v našem rozhovoru.

Tadeáš Šíma

Mladý cestovatel, který se narodil v roce 1992 v Prachaticích. Rád poznává svět, především přírodu. Do takových míst cestuje autostopem nebo na kole. Po studiu na vysoké škole se vydal na kole na dlouhou a náročnou cestu do Afriky.

Tadeáši, rozhodl jste se dojet na kole do Afriky, přesněji do Kapského Města. Co vás k tomu vedlo? Co bylo tím prvním impulsem?

Dříve jsem s přáteli často cestoval autostopem, což mi ze začátku přišlo jako bezvadné dobrodružství. Postupem času mě však tento koníček trochu omrzel, a tak jsem hledal jiný způsob cestování, kde bych prožíval ještě větší svobodu. Přesedlal jsem tedy na kolo. Je to úžasný prostředek, na kterém se dá urazit tisíce kilometrů a hlavně můžete kdykoliv zastavit a pokochat se přírodou, k lidem máte blíž a nic vám neunikne tak jako při jízdě v autě. Také jsem chtěl zkusit se na cestu vydat sám a najít sám v sobě, jakým směrem bych se v životě měl vydat.

Kempování ve stromové aleji na severu Francie.

A proč Afrika? Vždy mne lákala místa v odlehlejších koutech planety, kam ještě tolik nepronikla turistická vlna selfíčkářů, kde se dají poznat lidé s čistým srdcem a prožívat ryzí dobrodružství. Sice jsem svůj bicykl do Cape Town nedotlačil, ale nad expedicí hůl nelámu.

Je jasné, že se na takovou cestu musí člověk připravit. Jak to probíhalo u vás?

Dva roky jsem nosil v hlavě nápad tuto expedici uskutečnit, a protože jsem dokončoval vysokou školu, bylo především nutné sehnat potřebné vybavení a finance. Ačkoliv jsem se ze začátku sponzoringu bránil zuby nehty, student přeci jen těžko dokáže získat sám tolik financí na vybavení, aby si mohl hradit celou expedici sám. A to dokonce i přes navštěvování dvou zaměstnání. Oslovil jsem tedy několik společností a s jejich pomocí jsem získal většinu vybavení.

Co se týče fyzické přípravy, na tu moc času nezbylo. Škola a dvě zaměstnání mne zaneprázdnily natolik, že jsem měl akorát čas po nocích plánovat detaily cesty a doplňovat tukovou zásobu. Na cestu jsem vyrazil tedy s vědomím, že můj trénink spočíval v našlapaných 300 kilometrech týden před odjezdem. Trochu jsem se bál, že fyzicky budu hodně trpět, ale opak byl pravdou a nebyl problém denně najet těch 80-120 km, podle původního plánu.

Překonat Pyreneje byla skvělá zkouška odolnosti.

Během svého cyklovýletu jste projel spoustu zemí. Navštívil jste i nějakou pamětihodnost nebo jste podnikl túru?

Odjakživa nejsem moc velký památkář. Daleko více ocením přírodní scenérie. Většině měst jsem se snažil vyhýbat, ale samozřejmě ne vždy se mi to podařilo. A když mne něco zaujalo, tak jsem zastavil a prozkoumal okolí, což je právě ta výhoda cestování na kole, dojedete na něm všude! Detailněji jsem si prošel například Lyon a Rabat.

Jaké jsou rozdíly mezi cyklostezkami v naší republice a například ve Francii? Jak je to s cyklistikou v Africe?

Abych pravdu řekl, tak cyklostezky u nás znám pouze šumavské a ty jsou samozřejmě na skvělé úrovni. Snažím se jezdit tam, kde lidí moc nepotkám, proto toho o českých cyklostezkách moc nevymyslím. Co se týče těch francouzských, tak mám spíše špatné zkušenosti. Není tomu tak však po celé Francii, ale například tamější způsob značení se mi zdál poněkud nešťastný. Nejednou se stalo, že jsem se musel vracet a hledat jiné alternativy cesty. Jezdit s GPS jsem samozřejmě odmítl, protože je to nuda. V Maroku žádné cyklotrasy nevedou, tam už se jede zkrátka tam, kam potřebujete po silnici. Dálkového cyklistu jsem nepotkal.

Automechanik Sahid obdivující Marilyn mě pozval se svými dětmi na oběd a dohustil mi kola.

Je něco, na co byste po výpravě do Afriky rád zapomněl, nebo naopak uchoval v paměti?

Po tom, kdy jsem byl v Rabatu přepaden a okraden o kolo, tak právě tato situace vypadá jako ta, která by měla být zapomenuta, ale určitě ne. Chci si pamatovat to dobré, ale i to špatné. Člověk právě tímto získává zkušenosti do dalších let.

Jak se na vás, jako cestovatele na kole, dívali v zahraničí? Setkal jste se i s tím, že vám někdo v nouzi (nebo jen tak) pomohl?

Někdy si klepali na čelo, někdy nevěřícně kroutili hlavou, někdy mohutně podporovali, někdy se dokonce přidali na několik kilometrů a povídali si, i když jeli na druhou stranu. Sedmdesátiletí Francouzi se bavili tím, že mne na svých silničkách vyzývali na závod a měli děsnou radost, když ho vyhráli. Co si budeme povídat, předjet na jejich silničce vyšťavenýho Čecha jedoucího na horském kole ověnčeného bagáží není zas takový problém.

Vždy mne potěšil jen pozdrav. To je to, co mi u nás doma dost chybí. V zahraničí se na cyklostezce zdraví každý s každým, to když doma na kole pozdravíte cyklistu v protisměru, tak si často klepe na čelo, co že to jsem za exota. Lidé pomáhali často, ať už motivačním slovem, radou o správném směru, koupí vody, ovoce nebo pozváním na oběd. Vždy každému tvrdím, že hodní lidé jsou všude na světě.

Máte v plánu se v následujících měsících vydat na další expedici? Jakou?

Ten plán je stále stejný, jet na kole přes Afriku. Znovu vyrazím v říjnu nebo v listopadu, kdy nebude na Sahaře tak nesnesitelné vedro jako v letních měsících. Snad se tentokrát poštěstí a došlapu co nejdále ke Kapskému Městu.

Nejpohostinnější lidé bývají ti nejchudší. Na fotce jsem s otcem Mohamedem a synem Mohamedem, kteří pasou ovce na severu Maroka.

Máte vysněnou zemi nebo místo, které byste rád navštívil?

Těch snů je v mé hlavě tolik a pořád přibývají. Nebylo by fér vůči ostatním snům, kdybych zde jeden nebo dva zveřejnil.

Poslední otázka. Je nějaké heslo nebo citát, kterým se řídíte?

Mám špatnou paměť na hesla nebo citáty. Na cestě se řídím vlastní intuicí, což je občas pěkný průser.

Zdroj všech fotografií: archiv Tadeáše Šímy

Zanechte komentář