Zranění a šťastné konce

Sport / 23.1.2017

Přemýšleli jste někdy o tom, jak se cítí zraněný sportovec? A kdo se letos vrátil po těžkém trápení s vleklým zraněním?

Kolikrát již člověk viděl zranit se hráče při zápase, zranit se sportovce při závodě… každého více či méně zahrne vlna lítosti, říká si, jak to asi musí bolet, jaká je to škoda, že se zranil(a) během své nejlepší sezony. Nebo si někdo také může říct, že si vsadil na výhru určitého týmu, teď se jim zranil nejlepší hráč a tým už určitě nevyhraje. To už je hodně individuální, ale jisté je, že zranění nenechá prakticky nikoho lhostejným.

Zdroj fotografie: www.pexels.com

Pokud onen pozorovatel patří k nesportovcům nebo amatérům, u kterého žádné zranění nehrozí, maximálně tak lehké povrchové, nemůže si plně uvědomit, co všechno zranění pro sportovce znamená. Což není nic špatného. Pokusím se to alespoň trochu přiblížit.

A co teď?

Ano, prvotním faktorem, který sportovec pocítí, je bolest. Záleží samozřejmě na závažnosti zranění, ale bolest prostě cítí. Ta ale částečně pomine, nebo se z ní za určitou dobu stane tzv. tonická, tedy z hlediska intenzity slabší, ale dlouhodobá a vyčerpávající bolest. To už si člověk začne uvědomovat i to, co to pro něj bude znamenat výhledově. Snaží se rychle přijít na to, co se mu vlastně opravdu stalo a hlavně, jaké to bude mít následky.

Málokdo řeší peníze, pokud vůbec nějaké peníze dostává. Co ale řeší snad každý sportovec, který svůj sport miluje, je to, jak se bez sportu obejde. Řeší, jak nejlépe rehabilitovat, jak se co nejrychleji dostat do fáze, kdy bude zdravý a bude moci zase sportovat. Je to zoufalá situace, která bolí více než celé zranění. Ta nejistota a celý ten proces, kdy člověk neví, jak to dopadne, je ubíjející.

Záleží, opravdu velmi záleží na péči doktorů. Ještě více záleží na jeho vlastní vůli. A snad nejvíce záleží na štěstí. Bez něj je to těžké. Naštěstí je spousta případů, kdy se sešly tyto tři faktory a hodně sportovců se vrátilo. Ale ne všichni mají takové štěstí. Někdo se pokouší vrátit několikrát, dělá první poslední, ale nejde to. To přichází na řadu psychická stránka. Nemůžete dělat to, co milujete ze všeho nejvíce. A to bolí více, než všechna zranění dohromady.

Příklad Lindsey Vonnové

Ale pro pozitivnější konec… Nejaktuálnějším případem zdárného zotavení je americká reprezentantka v alpském lyžování Lindsey Vonn. Patří nesporně mezi nejlepší alpské lyžařky, je dvojnásobná olympijská medailistka (zlato a bronz z Vancouveru 2010), čtyřnásobná držitelka křišťálového glóbu a několikanásobná medailistka z mistrovství světa.

Lindsey Vonnová při závodu v Zauchensee. Zdroj fotografie www.facebook.com/LindseyVonnUSA

Její úspěšnou kariéru přerušila dvě vážná zranění. Poprvé bojovala s kolenem, a když už se chtěla vrátit, při tréninku si před rokem zlomila pažní kost v pravé ruce. Následovala operace a dlouhá důsledná rehabilitace. „Byly to těžké tři měsíce s více než 300 hodinami rehabilitací, ale jsem zase schopná jezdit rychle a závodit, takže ta práce stála za to,“ řekla Vonnová. Průběh její rekonvalescence můžete vidět zde.

Také řekla, že v letošní sezoně se vrátí. O víkendu se vrátila do závodů konaných v rakouském Zauchensee, kde slavila své velké úspěchy, jako třeba dorovnání rekordní Annemarie Moserové-Pröllové v počtu výher ve sjezdu v SP. Ve svém prvním závodu po pauze se zraněním si vedla vzhledem k okolnosem dobře, skončila na 13. místě, a jistě to pro ni je velmi pozitivní výsledek. Toto je tedy příklad šťastného konce, kdy se sportovec nevzdá a štěstí mu hraje do karet. Nejlepší pochopitelně je, když se zranění sportovcům vyhýbají úplně.

Zdroj miniatury a úvodní fotografie www.pexels.com

Štítky

Veronika Fryšová

Veronika Fryšová

Zanechte komentář