Vztahy pod vlivem technologií: Jak znovu obnovit blízkost?

Osobní rozvoj / 28.2.2017

Zdá se vám, že se čím dál více uzavíráme do světů moderních technologií a ztrácíme schopnost přirozené komunikace? Pojďte proti tomu bojovat!

Možná si to nepřipouštíte, ale technologie, které vstupují do naší reality, významně ovlivňují i naše životy a vztahy, které si utváříme. Naše životy jsou pod jejich působením nevědomé, jsou svírány strachem a nedůvěrou v ostatní lidi a svět, který nás obklopuje. Vytváříme si brnění v podobě mobilů, tabletů a notebooků tak, abychom nemuseli prožívat emoce a nebyli zraňovaní okolím.

Život není virtuální, tak proč utíkáme do smyšlené reality televizních seriálů, sociálních sítí a počítačových her? Tyto prostředky jsou sice přímo určené k úniku z reality, k odreagování se a k zábavě, jejich využívání však často převažuje naše skutečné bytí ve světě.

O zóně bezpečí

Civilizovaný svět se neustále proměňuje a vytváří se větší a větší chaos, v němž se člověk těžko ukotvuje. Moderní technologie nám poskytují jistou ochranu. Můžeme být izolovaní a zároveň v nepřímém kontaktu se světem. Můžeme být doma, v teple, v klidu a přitom být součástí sociálních komunit, internetových debat, podepisovat petice, vyjadřovat se, tvořit… Víme, že i když vyjádříme svůj názor na internetu, zabijeme virtuálního hráče v online hře, pobrečíme si u seriálu, nikdo nás nemůže shodit, nebo nám ublížit. Jsme v bezpečí a nemusíme se vystavovat skutečné realitě. Je to komfortní pocit, ale je tohle opravdu život?

Nešel by váš čas trávit smysluplněji? Zdroj: foter.com, RebeccaPollard

Bojíme se zranění?

Čím více užíváme moderních technologií, tím méně jsme schopni komunikovat tváří v tvář. Ztrácíme schopnost empatie, neumíme lidem naslouchat a nedokážeme se smysluplně vyjadřovat. Když už si s někým povídáme, bojíme se jít do hloubky, nechceme se před druhými lidmi otevřít a ukázat svoji zranitelnost. Ze zkušeností, kdy nás lidé v reálném životě odmítli či ranili, si neseme uvědomění, že je lepší se stáhnout a obrnit se, že není dobré se otevřít a ukazovat svoje slabé stránky. Chceme působit jako silné osobnosti bez chyb.

To nám umožňují hlavně sociální sítě. Budujeme si zkreslené identity a jsme závislí na virtuálním potvrzení vlastní hodnoty, protože v běžném životě se nám hmatatelného ocenění nedostává. Strach si nás podmaňuje a nutí nás pochybovat o druhých i o sobě samých. Za obrazovkami se cítíme v bezpečí, skutečný život nám ale uniká.

Vedle sebe a přitom sami

Jaký dopad má nadměrné užívání technologií na naše vztahy? Je to především ztráta pozornosti a blízkosti. Raději trávíme čas u počítače surfováním po internetu, než abychom s maminkou rovnali ponožky a povídali si. Radši si jdeme zahrát počítačovou hru, než si zabruslit na rybník. Radši si večer lehneme k televizi, než abychom si šli s přáteli zahrát společenskou hru. Radši si strčíme do uší sluchátka, než abychom zapředli rozhovor se sympatickým děvčetem v kupé vlaku. Radši prohlížíme Facebook, než abychom skutečně naslouchali, co nám sděluje partner.

Dopad používání mobilů na mezilidskou komunikaci popisuje i významný sociolog Zygmunt Baumann ve své nové knize Tekutá láska, v níž se věnuje křehkosti současných lidských vztahů a vlivu moderních technologií na lidské soužití. Autor ve své knize charakterizuje dnešní domovy jako „multifunkční centra pro volný čas“. Vypadá to u vás doma taky tak?

Jak se zpátky napojit na život a znovu obnovit blízkost?

Všichni jsme součástí technologického světa. Je však dobré, když si uvědomujeme jeho hranice. Kdykoli se můžeme zvednout a udělat krok ven z virtuálního světa do toho reálného, v němž jsou skutečné emoce, radost i bolest, pocit životního naplnění a blízkosti, kterou nám žádná moderní technologie nenahradí. Jaké máme možnosti, pokud se chceme znovu napojit na realitu, znovu ji začít prožívat a vědomě ji pozorovat?

Nemůžeme ovlivnit délku svého života, ale jeho šířku a hloubku ano. (Allendeová Isabel)

1. Naučte se být offline

To nejtěžší bývá paradoxně to nejjednodušší. Je potřeba pozorovat, kolik času s elektronikou trávíme, a porovnat to s časem, který trávíme v úzkém kontaktu s druhými lidmi a se svými koníčky. Pokud jsou u vás technologie na prvním místě a vyplňujete jimi každou volnou chvíli, je třeba začít nahrazovat bezcílné brouzdání po internetu, sledování videí a seriálů smysluplnějšími činnostmi. Kdykoli máte volnou chvíli a přistihnete se, že ji zaplňujete hraním si s elektronikou, vypněte ji a jděte se projít, umýt si boty, nebo zajděte na čaj ke kamarádce.

Hledejte si nové koníčky a aktivity, které by vás mohly bavit. Poznávejte sami sebe a to, co vás naplňuje. Možná objevíte nové možnosti pro sebe samé. Možná zjistíte, že realita má mnohem víc rozměrů, než se zdá.

2. Vymýšlejte společné aktivity

Podporujte kontakt s druhými nejrůznějšími společenskými aktivitami, třeba hraním společenských her. Vyzkoušejte společné sportování. Dřív než vyrazíte na běžky, zkuste obvolat pár známých, jestli se nechtějí přidat. Můžete uspořádat soukromé „biatlonové závody“ pro pobavení přátel, nebo třeba společně vyrazit do bazénu. Zapojte rodinné příslušníky do přípravy večeře, nebo si prohlížejte společně fotky.

Úkol: Vyhraďte si ve svém diáři prostor na zapsání aktivit, které podniknete ve vybraném týdnu se svými nejbližšími nebo s přáteli. Může to vypadat třeba takhle:

  • Mamce udělám hodinovou masáž zad za použití jejího oblíbeného vonného olejíčku. Pustím jí k tomu oblíbenou hudbu a budeme si u toho povídat.
  • Navrhnu bráchovi, abychom společně připravili večeři podle jeho oblíbeného kuchaře. On vybere recept, já nakoupím ingredience, společně pokrm uvaříme.
  • Místo televize si s rodinou zahrajeme žolíky. Uvaříme si k tomu horkou čokoládu a zatopíme v krbu.
  • Uspořádáme s přáteli turnaj v šipkách.

3. Vytvořte si rituál sdílení

Jednou z cest, jak znovu obnovit blízkost s druhými lidmi, jak s nimi začít znovu smysluplně komunikovat a sdílet vzájemnou pozornost, je vytvoření rituálu sdílení. Vyhraďte si každý týden čas, třeba po nedělním obědě, kdy jste se svými blízkými doma, a zaveďte rituál sdílení. Sedněte si doma s vaší rodinou či s vaším partnerem na klidné místo, třeba ke stolu nebo na pohovku do obývacího pokoje. Každému přidělte pár malých papírků a tužku. Na připravené papírky pište otázky, které vás zajímají ohledně vašich blízkých.

Snídejte/obědvejte/večeřte společně. Rituál společného stolování vás sblíží. Zdroj: foter.com, U.S. Department of Agriculture

Nejlepší je, když se budete ptát na něco aktuálního, co vás momentálně hodně zajímá: Co tě čeká tenhle týden ve škole? Přihodilo se ti tenhle týden něco zajímavého? Kam bys chtěl jet na dovolenou? Je něco, co tě momentálně trápí? Zdáš se mi smutný. Odpovězte si a pokud je třeba něco projednat, popovídejte si o tom.

Buďte v kontaktu s druhými, věnujte pozornost svým nejbližším. Jsme tu všichni jenom na chvíli a byla by škoda věnovat tenhle vymezený čas vztahům s elektronickými krabicemi namísto živých bytostí. Jděte ven, mluvte na lidi, nebojte se navazovat řeč a vyhledávejte lidi, s kterými je vám dobře a koukají se při komunikaci do očí, ne do mobilu.

Zdroj úvodní fotografie: foter.com, Serge Seva
Zdroj videa: Youtube.com

Petra Pospíchalová

Petra Pospíchalová

Jako studentku bohemistiky mě fascinuje, co všechno může být skryto v proudu slov. Jsem milovnice veršů, mouder a příběhů a ráda je i sama tvořím. Když zrovna nejsem zalezlá doma s knížkou nebo nepíšu článek, najdete mě v přírodě. Její krása a harmonie mi vždycky dodá vnitřní klid, inspiruje mě a naplní mě radostí. A ještě lépe, když mám přitom vedle sebe nějaké svoje lidské miláčky, které ze všeho nejradši láskyplně podporuji. :-)

Zanechte komentář