Můj první let letadlem mířil na Floridu

Cestování / 27.1.2017

Chci se s vámi podělit nejen o svůj první let, ale také o exotiku poloostrova, vodní taxíky, hektickou cestu do Miami a o zážitek s aligátory.

Poprvé jsem letěla letadlem, když mi bylo dvanáct. Taky to bylo poprvé, kdy jsem mířila do Ameriky. A tehdy mi došlo, že to je jen začátek.

Cesta směrem na východní pobřeží Ameriky

Možnost podívat se jako dítě do Ameriky nemá každý. Už tehdy jsem si uvědomovala, jaké štěstí mám, a když na to po šesti letech vzpomínám, uvědomuji si to ještě více. Tím se vlastně probudila má vášeň k cestování a poznávání nových míst. Od té doby jsem toho procestovala hodně. Samozřejmě se najde mnoho lidí, kteří za tu dobu stihli poznat více krajin, ale se svým skóre jsem zatím nadmíru spokojená a rozhodně hodlám pokračovat.

Na letišti jsem byla celá nedočkavá, kdy už se po všech těch prohlídkách a kontrolách dostanu do letadla. A když to konečně přišlo, zachvátila mě panika. Hlavně při vzletu a poté zase při přistání. Horší věc jsem si v ten moment nedokázala představit. Zalehlé uši, žaludek převrácený vzhůru nohama, bolest hlavy a k tomu se z vedlejšího sedadla ozýval smích mého drahého tatínka, který už byl na létání zvyklý a pohled na mě mu nejspíš přišel neskutečně vtipný.

letadlo, let, západ slunce

První let letadlem nebývá zrovna příjemný. Zdroj: pexels.com

Svou zkušeností ovšem nechci odradit ty, kteří ještě letadlem neletěli. Vzlet a přistání přece jen dohromady trvají pouze pár minut a samotný let je naprosto bez problémů. Navíc si na to časem zvyknete.

Okouzlena exotikou

Naše konečná byla ve floridském městě Fort Lauderdale, jež je díky svému systému vodních kanálů často označováno jako „americké Benátky.“ K městu také přiléhá přes deset kilometrů pláží, ulice jsou lemovány palmami a teplé sluneční paprsky vám opalují kůži do bronzova. Už chápu, proč většina amerických důchodců míří užít si své volno právě sem a proč zde američtí vysokoškoláci tráví jarní prázdniny. Komu by se na Floridě nelíbilo? 

Florida je stát nacházející se na jihovýchodním pobřeží Spojených států amerických. Hlavním městem Floridy je Tallahassee a mezi další velká a známá města patří Miami, Fort Lauderdale a Jacksonville. Tuto oblast často postihují hurikány a v létě se teplota pohybuje nad třicet stupňů Celsia.

Výhodami snídaně v hotelu na Floridě jsou čerstvé ovoce, bezedná sklenice pomerančového džusu (stačilo si jenom trochu upít a už u mě byl číšník, který se postaral, aby sklenice byla zase plná) a nádherný výhled na palmy, moře a lodě. 

Nezklamaly ani americké postele, které jsou dvakrát vyšší a širší než ty naše. Ale spí se na nich stejně dobře.

Miami, Florida, USA, mrakodrap

Miami – tak, jak ho známe z televize. Zdroj: pexels.com

Nevýhodou je kopeček zmrzliny za pět dolarů. Nebo spíš kopec? Ano, zmrzliny vám na kornoutek naloží opravdu hodně a skoro ji nedojíte, ale znovu bych za ni přibližně sto korun nezaplatila.

Hej, taxi!

Abych to specifikovala – hej, vodní taxi! Jak už jsem zmínila, Fort Lauderdale je známé pro svůj spletitý systém vodních kanálů. A i na těch musí fungovat přeprava pro běžné obyvatele, kteří si nemohou dovolit vlastní loď, proto ve městě funguje vodní taxi. Pro turisty nechybí ani speciální tour“ s výkladem průvodce. 

Od průvodce se dozvíte, že se ve Fort Lauderdale nachází nejstarší budova města, kterou z vodního taxi můžete lehce pozorovat. Jedná se o Stranahan house, dům, který byl původně pošta. Je starý přes sto let, což je pro Američany vysoké číslo, a tak si svůj dům hýčkají a velice rádi se jím pyšní turistům. Pro nás Evropany to nic není, naše památky jsou o mnoho starší. Ale v patnáctém století objevená Amerika je v porovnání s Evropou poměrně mladá a Američané jsou rádi, když se v jejich městečku dokáže něco zachovat, takže jim to neberme.

Stranahan house je nejstarším domem ve Fort Lauderdale.

Kdo se vyzná na americké dálnici, ať se přihlásí!

Ale vážně – zabloudit můžete snadno, protože minete odbočku, na kterou cedule upozorňuje až potom. Něco jako: “Hele, právě jsi svoji odbočku před pěti metry minul, pokračuj dalších deset kilometrů, než budeš moci odbočit znova.” Pokud cestu neznáte a orientujete se jen podle cedulí, přeji hodně štěstí.

Já jsem dostala za úkol navigovat. Rozložila jsem mapu, studovala jsem cestu a ve stresu navigovala. Ve městě na různých Boulevards, Roads, Drives a Streets je to možná ještě více stresující, protože za vámi na semaforu stojí dalších osm aut a vy se musíte rychle rozhodovat. Na druhou stranu se ulice pravoúhle kříží a pokud špatně odbočíte, lehce se vymotáte. Navíc pokud máte tak šikovného navigátora jako jsem já.

Teď už hurá do bažin za aligátory!

Ráda vykládám historku o tom, jak jsem si hladila aligátora a jak jeden z nich chlápkovi málem ukousl ruku. To je prostě jeden z těch zážitků, na který v životě nezapomenete.

Aligátor v Everglades Holiday Park.

Když už jsme prošli Fort Lauderdale a navštívili Miami, rozhodli jsme se vyjet si do Everglades Holiday Park. Znáte to, po bažinách se ve vznášedle neproháníte každý den a aligátora u sebe na zahradě taky neuvidíte.

Během čekání na průvodce jsme se chtěli trochu posilnit, a tak jsme si otevřeli balíček s oplatky. Co se stalo potom, mě upřímně trochu polekalo. Jenom zašustěl balíček, ze střechy k naší lavičce slétlo snad třicet malých ptáčků, kteří se drze dožadovali drobků. Bylo to až děsivé, jeden z nich se mi snažil sednout na rameno a oplatek mi z ruky vyrvat.

Naštěstí si průvodce nedával moc na čas a během několika minut jsme seděli ve vznášedle a pozorovali aligátory v jejich přirozeném prostředí. Jeden z nich se k nám pomalu a tiše blížil, bylo neskutečné (a strašidelné) jej pozorovat.

Po projížďce jsme si vyslechli výklad chovatele, který byl s aligátory zavřený ve výběhu, a pozorovali jsme jeho snahu dát velkého a tlustého aligátora do pohybu. Tomu to však bylo očividně úplně jedno. Ani se nehnul. U druhého aligátora málem přišel o ruku (i když jsem si jistá, že to byla plánovaná součást malého představení).

Na moment krotitelkou.

Nakonec mi chovatel dovolil (samozřejmě za menší poplatek) vzít si do ruky mládě. Vůbec jsem neměla strach a k mému překvapení byla jeho kůže hladká, ne drsná jako jsem čekala.
Bylo to krásné zakončení celého výletu a myslím, že dokonce poslední velký zážitek z Floridy. Úplná třešnička na dortu.

Ještě pár let zpátky se mě nemohla pustit naivní představa, že si na Floridě koupím domek na pláži, kam se jako dospělá přestěhuji a kde se každý den po příchodu z práce uvelebím v písku a vykoupu v moři. No, co k tomu dodat, myslím, že takový život by se líbil snad každému. Třeba se někomu z nás splní!

Zdroj úvodní fotografie a miniatury: pexels. com

Zdroj fotografií v článku: Eva Cholevíková, Generace 21

Eva Cholevíková

Ambiciózní mladá dívka, která má ráda výzvy. Motto: "Všude dobře, tak proč zůstávat doma!"

Zanechte komentář