Henri Rousseau malující, inspirující

Design / 17.1.2017

Národní galerie v Paláci Kinských představila tvorbu ikony naivního malířství Henriho Rousseaua. 

Vzor generace výtvarníků

Sbírka nazvaná Celník Rousseau: Malířův ztracený ráj byla již prezentována italské i francouzské veřejnosti, avšak její česká verze je oproti předchozím ochuzena o podstatnou část pláten hlavní hvězdy, což je kompenzováno alespoň ukázkami z tvorby zahraničních a především českých autorů, kteří se Francouzem inspirovali. Výstava je sice složena z obsáhlého výběru prací, jednoho však může napadnout, zda by se neměla jmenovat spíše Rousseau a jeho následovníci, neboť takový název by spravedlivě reflektoval poměr zastoupení ostatních umělců.

Továrna na židle v Alfortville, Henri Rousseau, 1897

Celník, což je přezdívka, kterou dal Rousseauovi dramatik Alfred Jarry v nepřesné narážce na umělcovo zaměstnání, je sice nejdůležitější postavou galerijního prostoru, avšak jeho tvorba tu svým rozsahem nezaujímá ono dominantní postavení, jaké by si zasloužila. Výhodou této koncepce je tedy alespoň přítomnost díla českých malířů z první poloviny 20. století.

Na obvodu města, Josef Čapek, 1920

Cílem autorů výstavy bylo uspořádat plátna ve vzájemné blízkosti a zprostředkovat mezi nimi dialog, tedy nabídnout divákovi pohled na možný inspirační zdroj v porovnání s příkladem pozdějšího umění. Vznikly tak dvojice či vícečetné souhrny obrazů sdílejících námět, což je patrné třeba v konfrontaci alegorického ztvárnění utrpení Válka (Jízda sváru) a obrazu Smrt Orfeova Emila Filly, exotického motivu džungle v díle Zaklínačka hadů v kontrastu s olejem Ráj černochů od Toyen, a zvláště výrazně u Děvčátka s panenkouPicassovy variace téhož.

Zaklínačka hadů, Henri Rousseau, 1907

Chodci v parku, Henri Rousseau, 1908-1909

Nedělní malíř na cestě za uznáním

Rousseau, narozený v roce 1844, byl původní profesí výběrčím potravní daně a malbě se začal více věnovat až po svých čtyřicátinách. Jeho výtvarný styl byl zprvu terčem výsměchu a vysloužil autorovi přízvisko nedělní malíř, ale když tento samouk v roce 1886 poprvé prezentoval svou práci na výstavě Salonu nezávislých, hned si získal obdiv několika soudobých umělců, mezi nimi i Paula Gauguina.

Já, portrét – krajina, Henri Rousseau, 1890

Jak bylo napsáno v úvodu, Národní galerie se musela při pořádání výstavy vyrovnat s omezeními, jež se týkaly počtu obrazů, které si mohla dovolit vypůjčit z cizích sbírek. Zároveň ale měla velké štěstí, neboť jedna fenomenální ukázka Rousseauova umění je přímo v jejím vlastnictví – obraz Já, portrét – krajina totiž v roce 1923 zakoupila československá vláda.

Podobizna pochází z roku 1890 a vznikla v reakci na dříve uskutečněnou Světovou výstavu v Paříži, což je na plátně připomenuto zobrazením Eiffelovy věže a také horkovzdušného balónu, dvou velkých atrakcí události.

Tento několikrát dodatečně upravený autoportrét obsahuje typické znaky přítomné i v ostatních autorových pracích – jasné barvy, jednoduché tvary a fantaskní, zvláštní atmosféra, jež mohla vyrůst snad jen z kořenů dětské představivosti.

 

Zdroj videa: Youtube
Zdroj všech fotografií: Národní galerie v Praze

Michal Jelínek

Zanechte komentář