Podle náhodného výběru

Literatura / 12.1.2017

Příběh o tom, jak čtrnáctiletý chlapec přežil Osvětim, pochod smrti, nelidské zacházení, začlenění do života a věznění v Praze.

Důležité vzpomínky

Příběh Maxe Eisena je jedním z těch, které stojí za to vyprávět i přesto, že podobné bylo již několikrát řečeno a několikrát napsáno. A stejně cenné by byly i další příběhy těch, kteří přežili Osvětimské peklo. Kniha nese název Podle náhodného výběru a po celou dobu čtení si v duchu říkáte, že je to velmi trefný název.

Max Eisen je jedním z mála přeživších nacistického vyhlazování Židů a svůj život zasvětil předávání této zkušenosti mladším generacím, které mají tendenci zapomínat. Max přednáší svůj příběh na školách a univerzitách a rozhodl se své vzpomínky sepsat do knihy. Není velkým spisovatelem, ale popisuje velký příběh svými skromnými slovy. Příběh je tak autentický, jak jen to jde. Žádné přikrášlování, pouhé převyprávění toho, jak se mu podařilo přežít Osvětim.

Deportace a selekce

Tibor Eisen, jak zní jeho židovské jméno, žil celkem poklidný život. Do roku 1942, kdy byl s rodinou poprvé deportován. Omylem, Němci se nakonec rozhodli maďarské Židy prozatím nechat být. Roku 1944 jeho rodina takové štěstí neměla. Deportace byla už opravdová, se vším všudy, taková, jakou ji mnozí popsali. Cesta v dobytčích vagonech, bez jídla a pití, bez toalety. Nekonečná cesta, kterou mnozí nepřežili.

Příjezd do Osvětimi; zdroj: www.foter.com, jaredpolin

Mladému Tiborovi bylo tehdy 14 let. Deportován byl s celou svou rodinou. Na té pověstné selekční rampě přišel o všechny kromě svého otce a strýce. Bez rozloučení s matkou, bez rozloučení se svými sourozenci. A stále ještě věřil, že se s nimi ještě setká. V nevědomosti šel dál za svými dvěma strážnými anděly, jak je sám nazval, a přemýšlel, co způsobuje tak šílený pach.

Život v táboře je rychle poučil, s otcem a strýcem absolvoval těžké zemědělské práce. Ti dva se o něj starali tak dlouho, dokud mohli. Během lékařské prohlídky Tibor náhodou prošel bez kontroly, jeho dva andělé nikoliv. S těmi se mohl alespoň rozloučit, otcova poslední slova byla, aby řekl světu, co za hrůzy se tam dělo. A toho se Tibor držel.

Chirurgie a pochod smrti

Další náhodou a osudem bylo jeho těžké zranění hlavy, které ho mohlo poslat do plynu, ale jemu zachránilo život. Dostal se na chirurgii na bloku 21, kde mu polský doktor po jeho (neúplném) zotavení přidělil práci pomocníka. Tibor pracoval těžce, ale práce nebyla zničující. Dostal se do tzv. prominentní třídy. Měl čisté oblečení a své místo na spaní. Nejednou zmiňuje, že práce v nemocnici mu zachránila život.

To už se blížil konec války a s ním pochod smrti. Jako kdyby nacisté chtěli zamést stopy. Kdo se opozdil, byl zastřelen. Kdo upadl, byl zastřelen. 10 dní bez jídla a pití, bez odpočinku. Lidé přestávali být lidmi, byli jen hnanou zvěří. I to Tibor přežil. Přežil i několik nelidských dní v Melku a Ebensee, dalších koncentračních táborech. I tady měl štěstí, když natrefil na pracovního kolegu Míšu, který se o něj staral během těžké práce.

Svoboda

Po osvobození se rozhodl jet do rodného města Moldava v Československu. Neměl ale nikoho z rodiny, nikoho, koho by znal, nikoho, o kom by věděl, že přežil. Ve městě se setkal s nenávistí a pohrdáním, tak moc byli lidé slepí k tomu, co se dělo. Zachránila ho známá, která zajistila čisté šaty a lékařskou pomoc. Bez ní by byl jeho návrat do života mnohem náročnější.

Max Eisen

V roce 1929 se narodil v Moldavě nad Bodvou v tehdejším Československu do ortodoxní židovské rodiny. V roce 1944 byla jeho rodina deportována a on jediný přežil. Po několika letech začal plnit otcovo přání a učí svět o nacistických hrůzách v Osvětimi.

Celý proces adaptace byl velmi náročný. Díky různým židovským organizacím a dobru hrstky lidí se dostal ke vzdělání, střeše nad hlavou a učednické práci. Často musel z místa na místo, ze země do země. Snažil se o kanadské vízum, které mu dlouho nemělo být dopřáno. Během svého migrování se dostal do Prahy. Do Prahy, která si užila chvíli svobody a kde se v únoru 1948 všechno změnilo.

Půl roku ho komunisté věznili. Jako kdyby toho věznění a nelidského zacházení nebylo dost. Další shodou náhod se z vězení dostal pryč a nakonec i z Československa. Kanada mu poskytla nový domov a také novou rodinu. Nové jméno Max a novou zodpovědnost. Max splnil otcovu prosbu a řekl světu, co se v Osvětimi dělo.

Podle náhodného výběru                                                         

Autor: Max Eisen

Nakladatelství: CPress

Rok vydání: 2016

Počet stran: 229

Více informací najdete na stránkách nakladatelství.

Zdroj miniatury: www.albatrosmedia.cz, zdroj úvodní fotografie: www.foter.com

0 80 100 1
80%
Average Rating

Podle náhodného výběru

Knih na toto téma již vyšlo hodně, ale málo z nich je od těch, kteří přežili. Kniha je věcná, autor nic nezveličuje. Spíše naléhavě vypráví všechno to zlo, ale nezapomíná na vděčnost svému osudu, své rodině a komukoliv, kdo mu v té době pomohl. Doporučila bych ji všem, kteří nejsou lhostejní, a podala těm, kteří zapomínají.

  • Celkové hodnocení
    80%
Veronika Fryšová

Veronika Fryšová

Zanechte komentář