PATERSON: Poezie všedních dní jednoho autobusáka

Film / 7.1.2017

Jim Jarmusch byl překvapivě prvním režisérem, kterého napadlo, že by Adam Driver mohl hrát autobusáka.

PATERSON

dramedie

USA/Německo/Francie, 2016, 118 min

Režie: Jim Jarmusch

Hrají: Adam Driver, Golshifteh Farahani, Kara Hayward, Sterling Jerins a další

Americký scenárista/režisér Jim Jarmusch už dlouhá léta platí za jednu z předních postav nezávislého filmu. Ostře se přitom vymezuje politice Hollywoodu, když co pár let přináší oduševnělé snímky obsazené největšími talenty současnosti – naposledy třeba Tomem Hiddlestonem, Tildou Swinton nebo Miou Wasikowskou v upírském dramatu Přežijí jen milenci.

Zatímco v nich šlo o zachycení esence lásky navzdory době, Paterson je poctou drobným životním okamžikům, díky kterým se lidské bytí snáší zase o trochu snáze. „Je to film ve formě básně, spíše než báseň ve formě filmu – pokud to dává smysl,“ říká o svém novém filmu Jarmusch.

Jeho krátké shrnutí příběhu o Patersonovi, řidiči autobusu z Patersonu v New Jersey, kterého sledujeme pohybovat se po dobu jednoho týdne v cyklicky se opakujících rutinách, má totiž strukturou nejblíže k poezii, kterou si Paterson ve volných chvílích zapisuje do černého notesu. Stejně jako báseň totiž Paterson následuje vnitřní pravidla a pohrává si s filmovými ekvivalenty rýmu.

Paterson (Adam Driver) rád předčítá Lauře básně…

Paterson (Adam Driver) se každé ráno sám od sebe probouzí v 6:15. Kamera ho následuje z nadhledu v polocelkovém záběru, jak se vymaňuje z náručí své přítelkyně Laury (Golshifteh Farahani) a kontroluje náramkové hodinky. Při tiché snídani nad cereáliemi skládá první verše své básně.

Když jsi dítě,

naučíš se, že existují tři dimenze:

výška, šířka a hloubka.

Jako krabice na boty.

Později se dozvíš, že existuje ještě čtvrtá dimenze:

čas.

Hmm.

Za volantem svého autobusu pak naslouchá vyprávění cestujících. Sleduje ubíhající cestu a pro sebe se usmívá, zatímco v obrazu vedle něj se formují slova do veršů – pomalu, nerozhodně, jako by Paterson ještě vážil jejich kvalitu na jazyku a s tím si je zaznamenával.

Na druhé straně zatím Laura pokračuje v předělávání celého domu do černobílé a v hledání kreativního naplnění. Paterson pak přijde z práce, ocení cokoliv, co Laura ten den dělala, vyvenčí buldoka z pekel a zastaví se v oblíbeném podniku.

… Laura (Golshifteh Farahani) má zase ráda černou a bílou.

Paterson žije sice stereotypem, Paterson ale není snímkem o lidské tragédii. Driverův zdánlivě emočně otupělý autobusák nejspíš naopak vyžaduje, aby jeho každodennost měla řád a familiérnost. V šabloně se totiž dají mnohem lépe najít světlé okamžiky. Paterson je tak ve finále spíše snímkem o tom, jak nežádat mnoho, a přesto zůstat spokojený.

Vedle náboje pozitivní energií ale Jarmuschova dramedie nadchne také například rasovou reprezentací v hereckém obsazení nebo cameem dvojice dětí z Andersonova Až vyjde měsíc. Vůbec nejpříjemnějším překvapením se však stane odhalení, že vztah Patersona a Laury, tedy dvou lidí s diametrálně odlišnými ambicemi, je jedním z nejharmoničtějších vztahů na filmovém plátně.

Zdroj fotografií: Aerofilms

Zdroj videa: YouTube

0 68 100 1
68.333333333333%
Average Rating

Paterson

Jarmuschův pohled na obyčejný týden jednoho autobusáka je překvapivou vitamínovou bombou ve formě životního entuziasmu. Jízda Patersonem se veze klidně, v rytmickém vršení verše za veršem, ale i přesto jako by křičela: lidé! život! poezie! krása! krása! krása!

  • Příběh
    55%
  • Herecké výkony
    70%
  • Poezie všedního dne
    80%
Kristina Roháčková

Kristina Roháčková

Rodiče ze mě chtěli vrcholového sportovce, a tak se ze mě stal novinář. Dubluju mezi kulturou a obecnou všehochutí, nejblíže mám ale k filmu.

Zanechte komentář