ASSASSIN’S CREED: Historičtí parkouristi konečně ve filmu

Film / 2.1.2017

Fassbenderův asasín jako další zářez na seznamu nepovedených herních adaptací aneb malý diskurz o tom, co od hry na plátně vlastně očekáváme.

ASSASSIN’S CREED

akční sci-fi

Velká Británie / Francie / Hong Kong / USA, 2016, 115 min

Režie: Justin Kurzel

Hrají: Michael Fassbender, Marion Cotillard, Jeremy Irons, Brendan Gleeson a další

Má první vzpomínka na herní filmovou adaptaci vede do roku 2001, kdy měla premiéru Lara Croft – Tomb Raider. O uměleckosti snímku se tehdy rozhodně nedalo mluvit, i tak se ale zdálo, že vše podstatné dalece upozadila Angelina Jolie v těsném tílku, takže to ani nikomu zvlášť nevadilo.

Když pak o 10 let později přišel do kin Princ z Persie: Písky času, ukázalo to na dva velké problémy Hollywoodu – neutuchající tendenci obsazovat do rolí starověkých íránských princů Američany se švédským původem (jeho vizáž pak kritiky nemilosrdně řadily kamsi do německého pornoprůmyslu) a neschopnost vyprodukovat herní adaptaci, která by stejnou měrou nepopudila fanoušky i předlohou nepoznamenané.

Do adaptace herní série Assassin’s Creed se ale obecně vkládaly velké naděje. Samotná hra totiž představuje poměrně širokou nabídku toho, kam by se mohl ubírat děj. Do tvůrčího týmu se navíc přesunuli lidé stojící za loňským Macbethem, kterého kritici zbožňovali, ačkoli se nedočkal širší světové distribuce. Pokus převést dynamiku ústřední dvojice Fassbendera a Cotillard do nového filmu jim ale příliš nevychází. Kéž by to byl ale jejich největší problém…

Callum Lynch (Michael Fassbender) se v cele rád oddával kresbě svých minulých životů. Teda hádám.

Desmonda Milese Calluma Lynche (Michael Fassbender) potkáváme v roce 2016, kdy ve vězení čeká na svou vlastní popravu. Kdysi v minulosti zabil pasáka, což je fakt tak malicherný, že není třeba se k němu dále vyjadřovat (alespoň podle scenáristů). Důležitý je naopak okamžik, kdy mu do žíly zavedou smrtelnou injekci a on se místo na onom světě probudí v laboratořích společnosti Abstergo.

Callum nezemřel, svůj trest si má ale odpykat tím, že společnosti ne zrovna dobrovolně zpřístupní svůj genetický kód. Skrz něj totiž může technologie zvaná Animus dosáhnout na vzpomínky jeho předka, člena asasínského bratrstva, který měl mít jako poslední člověk historie ve svém držení takzvané Jablko Ráje. Abstergo tvrdí, že mu má tento artefakt dopomoci zastavit veškeré násilí.

A zatímco současnost nepřináší mnoho vzrušení z charakterového ani vizuálního hlediska, souboj mezi asasíny, templáři a španělskými inkvizitory v Andalusii 15. století chvilkově svádí k dojmu, že přece jenom může být zbytek filmu zachráněn. To by však historické pasáže nesměly sloužit pouze jako jisté okořenění jinak mdlého science fiction příběhu. Přitom samotná technologie Animu platí za zřejmě nejvíce fascinující prvek celého snímku. Neustálé přebíhání mezi realitou a historickým přeludem ale naneštěstí evokuje spíše fenomén youtuberství, kdy divák místo vlastního zážitku přebírá pohled prostředníka. A ať si náctiletí tvrdí, co chtějí, taková zábava to vážně není.

Leť, asasíne, leť! Jako ten orel, co tu místo děje neustále krouží po efektově stvořené realitě.

Ani obsazení extratříd typu Michaela Fassbendera, Marion Cotillard, Jeremy Ironse či Brendana Gleesona snímku nijak nepřispěje. Přece jenom jde o herce – a ne kouzelníky, kteří by dokázali z fleku vyčarovat své postavě motivaci, když k tomu mají nedostatečný základ ve scénáři. A tak každý hraje, co umí zahrát nejlépe: Cotillard sofistikovanou vědkyni s roztomilým britským přízvukem, Fassbender odpadlíka na hranici šílenství a Irons… Jeremy Ironse.

Všechno to vede k otázce, jestli má vůbec cenu točit herní předělávky. Alespoň podle kritiků se totiž zdá, že tvůrci dosud nepřišli na to, jak herní svět ve filmu uchopit – ačkoli od dob Lary Croft měli dostatek času to promyslet. Zatímco ale hodnocení podobných adaptací na agregátoru filmových recenzí Rotten Tomatoes typicky nepřesahuje 40 procent, divácký zážitek zůstává nepoznamenán.

Skoro jako by tím lidé dávali kritikům najevo, že je potřeba brát na herní adaptace jiný metr než na obyčejná kostýmní dramata. Možná k tomu, aby si divák odnesl příjemný zážitek z díla, které je ve své podstatě sérií momentů, kdy se dva náboženské řády navzájem mordují, není potřeba hlubokého balastu kolem (pro změnu). Dřív než se tedy pustíme do dalšího kola spílání nad tím, jak jsou herní adaptace předurčené k neúspěchu, měli bychom se sami sebe zeptat, jestli není chyba hlavně v nás, příjemcích.

Zdroj fotografií: CinemArt

Zdroj videa: YouTube

0 50 100 1
50%
Average Rating

Assassins Creed

Asasínští parkouristi se nezapíší do kinematografie jako kdovíjak přelomový snímek, to však neznamená, že nemají divákům co nabídnout - i kdyby to měly být jen krátké exkurze do doby inkvizice, meziřádových bojů a španělštiny Fassbenderova alterega.

  • Příběh
    40%
  • Napětí a akce
    60%
  • Herecké výkony
    50%
Kristina Roháčková

Kristina Roháčková

Rodiče ze mě chtěli vrcholového sportovce, a tak se ze mě stal novinář. Dubluju mezi kulturou a obecnou všehochutí, nejblíže mám ale k filmu.

Zanechte komentář