Shakespeare trochu jinak

Literatura / 17.12.2016

Je pro vás styl psaní mistra Shakespeara příliš květnatě složitý a přeplněný metaforami? Pak se právě pro vás objevila jiná, osvěžující možnost.

Vladimír Hulpach

Vladimír Hulpach je český editor, scénárista a spisovatel, který se narodil roku 1935 v Praze. Je autorem populárně-naučných knih, filmových scénářů, převyprávění bájí, pověstí, písní a pohádek.

Povinnost znát Shakespeara

Slavný spisovatel alžbětinského věku přinesl světu nepřeberné množství dnes již kultovních literárních děl, která oslňují mnohé vášnivé čtenáře již několik století. Pravdou však je, že dnešní doba automaticky počítá se základní znalostí děl anglického velikána, ať už je literatura vaším koníčkem, či se jí radši obloukem vyhýbáte. Spisovatel se totiž stal osobou tak klíčovou a specifickou, že povědomí o něm je nutností.

fotka2d

Prozaická verze nabízí dějový výtažek ve zjednodušené podobě.

Schůdnější verze

Skutečnou záhadou zůstává, jak díla přiblížit i těm, kteří, jak již bylo zmíněno, nesdílejí čtenářské nadšení pro hodiny s knihou v ruce. Kniha Příběhy ze Shakespeara se snaží naplnit právě tento požadavek. Postupně převypráví třináct Shakespearových dramat, přetvoří děj do zjednodušenější prozaické formy, která je pro řadu zájemců o vhled pod pokličku autorových děl přístupnější. Ačkoli převyprávění může být stále jen „převyprávěním“, tedy nepřichází v žádném případě v úvahu, že by se vyrovnalo originální tvorbě, pokouší se aspoň v jednotlivých příbězích citovat ukázky ze slavných monologů a dialogů, aby se tak nezapomínalo na původní dílo.

fotka3d

Příběhy jsou doplněny černobílými kresbami.

Dějový výtažek

Mohlo by se zdát, že taková „náhražka“ zcela postrádá smysl. Snad si říkáte, že dodnes nenapodobitelná krása Shakespearovy tvorby tkví zejména v hrátkách s jazykem, ve slovních hříčkách, zvukomalebnosti veršů a propojení slov, která se pro sebe snad narodila. Taková úvaha je nezpochybnitelně pravdivá, avšak pokud z autorových děl potřebujeme vytáhnout pouze jednoduchý děj, epickou stránku oblečenou do prostých šatů, omlouvá nás ona skutečnost z toho, že největší jazykový poklad prozatím ponecháme za zády. Když se pak na věc podíváme z druhé stránky, je docela možné, že nevšední námět v jednoduché podobě vyvolá v zájemci touhu přečíst si i originál. Konečně, jednalo by se o jakousi výzvu přikročit k náročnějšímu textu a člověk, jak je dobře známo, rád prozkoumává neznámé vody a výzvy se snaží naplnit.

fotka4d

Převyprávění se dočkalo i jedno z nejznámějších Shakespearových děl – Romeo a Julie.

Třináct příběhů

Přikročíme-li k samotným třinácti příběhům, najdou se mezi nimi hlavně takové, které jsou skutečně legendárními kousky, nicméně rovněž i menší neznámé. Samozřejmě nemůže chybět snad nejslavnější příběh o smutné lásce Romea a Julie, tragédie Macbeth, Othello či Hamlet. Co se veselých komedií týče, na seznamu jsou třeba Veselé paničky windsorské, Sen noci svatojánské nebo Večer tříkrálový. Mezi příběhy méně rozšířené v širokém povědomí by se pak nejspíše řadil Timon Athénský nebo Král Jindřich IV.

Slavné anglické město Windsor neproslulo jen královským zámkem či místem setkávání a pasování statečných rytířů Podvazkového řádu. O tu proslulost se zasloužily i jeho veselé paničky, když totiž sehrály komedii s nezbedným rytířem Jeníkem Falstaffem. Tenhle rytíř, jak víme, nepatřil mezi hrdiny bez bázně a hany, nýbrž mezi přátele, kteří rádi naslouchali jeho pábení u korbelu.

fotka1d

Výběr z Shakespearových dramat přibližuje 13 z nich.

Shakespeare a škola

Závěr knihy se zabývá samozřejmým dodatkem – celkovým významem Shakespeara v kontextu doby, kdy žil, a stopou, jež po něm zůstala současným čtenářům. Netradiční připomínkou je zamyšlení nad tím, jak se o rodákovi ze Stratfordu nad Avonou učí děti a studenti ve škole. Předat další generaci objektivní obrázek o spisovateli může být nečekaně tvrdým oříškem. Tento dodatek poukazuje na poněkud překvapivou skutečnost – Shakespeare a škola jsou často v mnohém na kordy, stali se pravými opaky.

Škola – alespoň ta tradičnější – nezřídka tíhne k jasnému vyjádření, k vsazování do příslušných přihrádek a šuplíčků, k definitivnímu slovu, o němž se nepochybuje. Zatímco Shakespeare (jako i jiní velikáni světové literatury) se takové jednoznačnosti vzpírá. Škola hledá odpovědi, a Shakespeare má neodbytné nutkání pokládat spíše otázky. Škola nemiluje komplikace, avšak Shakespearovo dílo je samá oklika a snadno se v něm zabloudí.

Inspirativní svět

Definitivní shrnutí je ovšem pozitivní. Škola a Shakespeare nejsou nepřátelé, vzdělávací ústav si od spisovatele může převzít mnoho inspirace. Autor má totiž zázračnou schopnost vylíčit své postavy lidsky s jejich dobrými i zlými stránkami. Dodává tím příběhům uvěřitelnost a sám sebe nestaví do pozice vyššího nadčlověka, který pokrytecky a povrchně hodnotí chyby druhých. Naopak, v jednání postav je dobře vidět, že každé rozhodnutí zachovat se určitým způsobem je pouze logickým výsledkem předchozího dění a životní pravdy, která stvrzuje, že člověk je komplikovaným labyrintem, v jehož hlubinách se dokáže ztratit i on sám.

Příběhy ze Shakespearashake

Autor: Vladimír Hulpach

Nakladatelství: Egmont

Rok vydání: 2000

Počet stran: 148

Zdroj fotografií: Lenka Lahnerová, Generace 21

0 78 100 1
78%
Average Rating

Příběhy ze Shakespeara

Převyprávění 13 Shakespearových dramat ve zjednodušené prozaické verzi nabízí zajímavou alternativu k originálu. Tomu se ale bohužel vyrovnává velice těžce – snad by neškodilo do textu vložit více uměleckých výrazů a originálních citací.

  • 78%

Lenka Lahnerová

Zanechte komentář