Elementum: Když čtení bolí

Literatura / 15.12.2016

Přiznávám se bez mučení: tuhle knížku jsem nedočetla.

A není to kvůli tomu, že má přes pět set stran. Miluju tlusté bichle, dlouhé ságy, epické a epicky komplikované zápletky rozvíjené na tisícovkách stran… jenže ne každá bichle znamená kvalitní obsah.

Až příliš young young-adult

Alexandr Dustin Summers má před maturitou. Trápí ho obvyklé problémy, co tak zmatené dospívající v takovém období trápívají: škola, kamarádi, holky, alkohol… a podle knihy Elementum i nesmyslné dialogy. Ale to prozatím stranou. Alexe jednoho dne začne pronásledovat zvláštní muž – vlastně zvláštní dědeček. A to doslova, protože když se konečně prokoušeme momenty „když jsem se podíval znovu, byl pryč“, zjistíme, že onen záhadný muž je skutečně Alexův děda.

Jsem si zcela jistá, že předchozí odstavec by vám naprosto stačil k tomu, abyste si zvládli domyslet, co se bude dít dál. Ano, přesně tak, Alex zjišťuje, že má „zvláštní schopnosti“ a jeho děd mu přišel po devatenácti letech oznámit, že je vyvoleným, který jako jediný může zachránit jejich podzemní království. No neke, vážně?!

Sledujeme Alexe, který se srdceryvně rozloučil s nevlastními rodiči (kteří vše bez problémů pochopili), jak nasedá do letadla, které ho zhruba za hodinu dopraví do Himálají (v knize není doslova řečeno, kde Alex bydlí, ale pokud můžeme usuzovat z anglicky znějících jmen… za hodinu, jako vážně?). Protože právě v tomto pohoří se nachází pečlivě utajené podzemní království, jehož trůnu je Alex dědicem po zesnulých rodičích. A zatímco zkouší nově objevenou sílu přetváření elementů dle svých představ, jeho podlý bratr Zek chystá další útok, aby se konečně zmocnil vlády nad královstvím.

Uf.

Prolog vás na to nejhorší nepřipraví.

Prolog vás na to nejhorší nepřipraví.

Harry Eragon Summers

Ani nevím, kde začít. Na každé stránce najdete v průměru alespoň pět naprostých nesmyslů a logických děr (říkala bych jim spíš „černé díry“). Dialogy se sotva belhají na roztřesených nožičkách, postavy připomínají slabomyslnou umělou inteligenci, příběh je naprosto předvídatelný…

Když jsme u příběhu, udělám zde malý experiment. Píšu tuhle recenzi se znalostí první stovky stránek, právě jsme se s Alexem dostali do podzemního království a došlo k prvnímu střetu s bratrem. Ano, je trochu neetické psát recenzi na dílo, které jsem jenom takříkajíc ochutnala (věděli jste, že Mirka Spáčilová odchází z kina po deseti minutách?), ale kdybych to měla číst celé… tomu se říká psychické týrání! Nicméně, k tomu experimentu: pokusím se zde vymyslet, jak děj pokračuje, aniž bych knihu četla dál. Po vydání článku ji (až na to budu mít sílu) prolistuji a pokud se v odhadu seknu, slibuji, že k recenzi přidám aktualizaci. Případně prosím čtenáře, kteří tuto torturu absolvovali, aby mi výsledek sdělili v komentářích…

Tak jdeme na to: Alex po příjezdu a zabydlení se v království začíná trénovat své nově nabyté schopnosti, pravděpodobně pod vedením Nowela (dědy), který zde funguje jako mentor. Vynechat samozřejmě nesmíme romantickou zápletku – potká zde dívku, se kterou podniká „výlety“, povídají si, postupně se sbližují… je možné, že je dívka něčím zvláštní, ale spíš ne. Poznává místní lidi a zvláštnosti, učí se něco o historii světa. Nakonec přichází střet s bratrem, kterého Alex po vypětí všech sil poráží na hlavu, ačkoli to ze začátku vypadá bídně. Nowel při střetu umírá. Alex se dává dohromady se svou vyvolenou a přebírá vládu. Fanfáry, opona, potlesk.

Teď už to každému snad došlo: tohle tady už bylo. Stokrát, tisíckrát, bezpočtukrát. Harry Potter (ne, Plaváčka opravdu nenechali za dveřmi, to byl Harry), Eragon (podzemní říše – máme, evil brother – taky), X-men (objevované zvláštní schopnosti – samo, zacházení s elementy – zív), na milion dalších věcí byste určitě přišli sami.

Knížka měla asi 20 x 12 centimetrů

Kdybych to ještě měla rozcupovat po jazykové a stylistické stránce… byli bychom tady hodně dlouho. Autor cítí potřebu popisovat do detailů každý pohyb hlavního hrdiny – desetkrát během jedné kapitoly mačká kliku, dveře se otevřely, stokrát se převléká a sprchuje, tisíckrát si upravuje vlasy, neustále někam jde, s někým mluví, něco vidí… proškrtejte věci naprosto zbytečné pro děj nebo vykreslení světa a zbyde třetina stránek.

Ovšem co mě rozesmívalo pravidelně, byly popisy objektů. Kdybyste si podle téhle knížky chtěli vytvořit model v životní velikosti, gratuluju, bez problémů se vám to povede.

Uprostřed místnosti se od brány táhl rudý koberec, který pokračoval napříč celou místností. Táhl se tak padesát metrů, než narazil na čtyři schody, které poté zvedly celou podlahu asi o tři čtvrtě metru výš.

***

Místnost byla větší, než jsem si představoval. Mohla mít tak devět na devět metrů.

***

Terasa byla široká něco okolo tří metrů a dlouhá asi tak sedm – s tím, že na jejím konci bylo jezírko zabírající asi třetinu celé terasy, obkládané placatými kameny.

Když se hlavní hrdina nudí, začne počítat schody.

Když se hlavní hrdina nudí, začne počítat schody.

Ano, u téhle knížky se výborně pobavíte. Ale záměr to asi nebyl

Jazyková stránka není zas tak otřesná, ale asi bych ji zařadila někam na úroveň školního slohu. Chyb je tam, celkem předvídatelně, naseto dost, ale neviňme korektora, souciťme s ním.

Abych nezapomněla! Ještě musím zmínit obálku. I když vlastně ani nemusím… ona totiž mluví sama za sebe. Výborně se ke knize hodí a i když se říká „nesuď knihu podle obalu“, tady to neplatí. No, alespoň vás varuje předem…

Trocha útěchy na závěr

Recenzi bych ráda zakončila imaginárním dopisem autorovi:

Milý Jirko,

z mé recenze si nic nedělej. Opraš ruce a běž dál, příště to určitě vyjde líp. Je fajn, že čteš Harryho Pottera, Eragona a další profláklé fantasy pro teenagery, to ničemu neublíží. Ale zkus si také přečíst něco jiného, „dospělejšího“, objev nové spisovatele, klidně můžeš zabrousit i do klasiky, studuj jejich postupy a nasávej styl psaní. Uč se čtením, je to zábava. A až příště něco napíšeš, dej to nejdřív přečíst někomu jinému než rodičům/blízkým kamarádům/příteli/kyni. Koneckonců můžeš zkusit i nějaký ten literární server. Každá kritika – a zvlášť ta negativní! – se počítá a někam tě posune, pokud jsi k posunu ochoten.

Tak hodně štěstí!

Elementumelementum

autor: Jiří Dittrich

nakladatelství: Epocha

stran: 511

cena: 299 Kč

žánr: young-adult mučení

Více informací na stránkách nakladatelství.

Zdroj fotografií: Tereza Micková, Generace 21

0 30 100 1
30.4%
Average Rating

Elementum

Elementum je dílem spisovatelsky zoufale nevyspělého autora. Připomíná spíš první nesmělé pokusy publikovat příběh na pokračování na amatérských literárních serverech. Jako takový by po mnoha zásadních úpravách nejspíš obstál, ale v knižní podobě je to spíš bizarní artefakt, při kterém se královsky pobavíte, ale bohužel jen v tom škodolibém smyslu.

  • Děj
    12%
  • Postavy
    15%
  • Svět
    20%
  • Jazyk a styl
    5%
  • Obálka (aby ta čísla nevypadala tak děsivě)
    100%

Tereza Micková

Zanechte komentář



Vaše názory

  • Veronika

    Ne, Alex netrénuje své schopnosti pod vedením Nowela.
    Romantická zápletka tam je, ale velmi nevšedně.
    Alex svého bratra neporáží.
    Nowel neumírá.

    Myslím, že kniha by se měla dočíst, než se napíše recenze. Jelikož po jejím dočtení zjistíte, že není tak úplně neoriginální. Naopak.

  • Tereza Micková

    Super, díky moc, Veroniko:)
    Možná se na to přeci jen ještě podívám, až bude trochu víc času. Přiznávám, že psát recenzi bez znalosti celého díla není úplně nejlepší, ale takový „zážitek“ jako Elementum si budu muset rozložit do delšího časového úseku.

  • Veronika

    Jsem zvědavá, jestli se po dočtení knihy tvůj názor na ni změní. Já jsem totiž hodně vášnivá čtenářka fantasy románů a Elementum považuji za jeden z těch velmi povedených.