Adam Ondra zdolal Dawn Wall

Sport / 24.11.2016

Přelez kolmé a hladké stěny, stanování ve vzduchu třeba 400 metrů nad zemí, hodiny lezení v kuse. Že se to zdá nemožné? Možná. Ale slovo nemožné Adam Ondra nezná. 

Kdo je Adam Ondra?

Snilo se někdy někomu z vás o tom, že byste byli ve svých 23 letech známí a uznávaní ve světě? Že by o vás vyšel článek v The New York Times?  O tom se sní asi každému, kdo je alespoň trochu ambiciózní. A jak je tento sen daleko realitě? Možná daleko, možná ne. Adamu Ondrovi se to podařilo. Stal se známým, svět ho uznává a vyšel o něm článek v The New York Times. A kdo je Adam Ondra?

Adam při lezení.

Adam při lezení.

Nemůžeme znát každého, to je jasné. Maximálně se doslechneme o hrstce úspěšných sportovců ve večerních zprávách, kde stejně většinu času zabírají fotbalová utkání a hokejová extraliga. Důležité je, že Česká republika je plná velmi talentovaných sportovců, v různých disciplínách a různých sportech. Adam Ondra patří do škatulky horolezci.

Adam je takový sportovní zázrak a úkaz sportovního lezení. Tomuto sportu se věnuje od svých 6 let a za velmi krátkou dobu se stal jedním z nejlepších českých horolezců. Úspěchy, které má na kontě, by vydaly na další článek, avšak v tomto článku se chci věnovat nejčerstvějšímu z nich. Totiž zdolání Dawn Wall.

Co že je Dawn Wall ?

Dawn Wall je považována za nejtěžší velkou stěnu na světě a je součástí masivu El Capitan v americkém národním parku Yosemity. Jedná se o výšku přibližně 1000 metrů. Žula na Dawn Wall je navíc extrémně hladká a klouzavá, a většina kroků je odlišná od sportovního lezení, protože se odehrává na položených až kolmých stěnách.

 „Dawn Wall je tudíž extrémně náročná na techniku a preciznost nohou, protože zde nejsou chyty, za které by se dalo pořádně zabrat,“ vysvětluje Adam.

Dawn Wall v celé své kráse.

Dawn Wall v celé své kráse.

Adam se svým spolulezcem Pavlem Blažkem se rozhodli pro styl na jeden zátah, tzv. single push. Tím se označuje přelez bez jakéhokoli jiného přerušení, než nutného nocování na stěně. Jistící pomůcky jako lano, vklíněnec a skoby se používají jen jako jištění před pádem, nikoli pro postup nahoru. Cesta tímto stylem je hodnotnější, protože je rychlejší. A Adam chtěl překonat první (a jediný) přelez v historii.

První volný přelez Dawn Wall byl uskutečněn teprve v lednu v roce 2015, kdy lezci Tommy Caldwell a Kevin Jorgeson stěnu volně přelezli na jeden zátah v rámci 19 dní, které na stěně strávili. Pro Tommyho Caldwella to byl životní projekt, kterému věnoval 7 let příprav, tréninku a nácviku jednotlivých částí cesty. Jejich úspěch vyvolal v USA obrovskou vlnu mediálního zájmu a dokonce jim gratuloval prezident Obama.

Hlavně to nepodcenit

Adam s Pavlem trénink samozřejmě nepodcenili a věnovali mu hodně času. Důležité bylo především nacvičování a zapamatování si jednotlivých kroků a chytů, aby se předešlo pádu.

„Společně s Pavlem jsme strávili hodně času v prvním polovině stěny, kde jsme s použitím i technického lezení zafixovali lana a založili základní tábor pro nocování ve stěně. Díky tomu se můžeme po stěně rychle pohybovat a soustředit se na nácvik nejtěžších lanových délek, které jsou právě zhruba v půlce stěny. Zespodu do půlky stěny se díky lanům dostaneme za hodinu a půl,” popisuje dosavadní postup Adam.

A takový pohled se člověku naskytne, když vyleze na DW.

A takový pohled se člověku naskytne, když vyleze na DW.

Důležitým faktorem byl také fakt, že Adam v Yosemitech nikdy nebyl, tudíž před ním byly dvě premiéry. Ve své lezecké kariéře se věnoval především sportovnímu a  závodnímu lezení, které je jinak jištěno. Není tedy divu, že Adam i přes své velké ambice pociťoval strach.

„Byl jsem překvapený, že tu při lezení zažívám i strach a je to pro mě lekce, kdy se hrozně moc učím. Ale je to i dobrodružství a to je určitě něco, co mě na tom baví,“ svěřil se Adam se svými dojmy.

Adam měl společnost nejen Pavla Blažka. Ještě před svým ostrým výstupem si našel čas pro výstup jiné cesty na El Capitanu, se svým otcem. Další velmi známou cestou je The Nose, kterou společně vylezli za 17 hodin na jeden zátah. Nutno dodat, že tento přelez se uskutečnil bez jakéhokoli předchozího tréninku. Velký obdiv tedy patří nejen Adamovi, ale také jeho otci.

Pro mého tátu byl Nose vždycky sen a jsem rád, že jsme tam mohli být spolu. Je to krásná cesta a nejlepší je, že prostě celý den můžete jen lézt a lézt. Měl jsem dobrý pocit, i když ten styl lezení pro měl byl stále hodně nový. Sice jsem nedal všechny délky napoprvé, ale byl jsem spokojený,” popsal Adam zážitky v rozhovoru pro National Geographic.

Ostrý start a jak to celé probíhalo

14. listopadu ve 2:46 místního času nastoupili s jističem Pavlem na stěnu. Přelez začínali v noci kvůli horku, které v místě panovalo. Po neuvěřitelných 6 hodinách zdolali devět délek, z nichž každá má přibližně 30 metrů. Další den (15. listopadu) absolvovali délky čtyři a následující den (16. listopadu)  je čekal zasloužený odpočinek.

nocni-stanovaniJak vypadá takový odpočinek na stěně? Prostě si zavěsíte stan a je to.

17. listopad neměl být ve znamení problémů, ale něco se zřejmě muselo stát, asi by nebylo normální, kdyby Adam přelezl tak fenomenálním způsobem, bez jediného zaváhání. 14. délka prostě nešla zdolat. Adam potřeboval sedm pokusů, ale všechny byly marné. Byl tedy s Pavlem nucen to prozatím vzdát a doufat v lepší zítřek.

18. listopad byl ale úplně bez problémů a nejkritičtější úseky 14 a 15 kluci zdolali. Délku číslo 16, plus dalších pět, zdolali 20. listopadu. Zbývalo jich 11. Žádnou z těchto délek Adam nepovažoval za problematickou, avšak pobyt na stěně si ještě o den prodloužili. Sedmý den byli nuceni odpočívat kvůli špatnému počasí.

Osmý den, 22. listopad, už byl synonymem úspěchu, Adam i všichni ostatní tušili a věřili, že už ho na cestě za vrcholem nic nezastaví. Už se to nepodařilo ani počasí. Čím výš stoupal, tím více se počasí „umoudřovalo“. Za necelých 10 hodin už stál na vrcholu. Šťastný. Velmi šťastný.

„Je to jak na Vánoce. Dolezli jsme nahoře k prvnímu stromu, začalo sněžit a teprve tehdy bylo jasné, že se mi splnil sen. Perfektní načasování,“ popsal Adam emotivně první pocity těsně po přelezu.

Adam Ondra je tedy důkazem, že sny se mohou plnit. S dávkou píle a sebezapření, trochou talentu a podpory se dá zvládnout všechno. Adamovi i jeho spolulezci Pavlovi tedy patří nejen gratulace, ale také velký obdiv a dík. Dík za to, že Češi mají být stále na co hrdí.

Zdroj všech fotografií: Pavel Blažek 

Štítky

Veronika Fryšová

Veronika Fryšová

Zanechte komentář