Vitální odborník na výbuchy na útěku

Literatura / 15.11.2016

Švédský knižní hit bourá klasické představy o podzimu života jako o poklidném období plném krmení holubů, pletení svetrů a čtení detektivek.

Oslava narozenin bez oslavence

Jonas Jonasson

Jonas Jonasson je švédský spisovatel a novinář, který se narodil roku 1961 ve Växjö. Pracoval jako producent švédské televize, potom však začal trpět bolestmi zad a syndromem vyhoření. Během léčby změnil životní styl, přestěhoval se a rozhodl se dokončit svůj román o staříkovi. Mezi jeho známá díla patří romány Stoletý stařík, který vylezl z okna a zmizel; Analfabetka, která uměla počítat a Zabiják Anders a jeho přátelé (a sem tam nepřítel).

Alan Karlsson slaví sté narozeniny. No, řekněme, že by je slavit měl, jak by se slušelo na správného důstojného dědečka v letech. Marcipánový dort a společnost z domova důchodců však nejsou nic pro něj. Náhradní varianta namísto sfoukávání svíček v podobě výpravy na útěku se jeví jako daleko lákavější. Otevřené okno se téměř samo nabízí. A tak se stařík jednoduše nasouká do pantoflí, ve vší tichosti přeleze parapet… a přistane přímo uprostřed záhonu macešek. Absurdně fantaskní výprava začíná.

Za necelou hodinu měla ve společenské místnosti vypuknout narozeninová oslava. Měl se jí zúčastnit sám starosta. A reportérka místních novin. A všichni ostatní staříci a stařenky. A celý personál v čele se zlou sestrou Alicí. Objevit se na ní nehodlal pouze oslavenec.

fotka2

Nejznámější román švédského autora boural žebříčky prodávanosti.

Jeden neobyčejný život

Sto let je hodně dlouhá doba, dost dlouhá na to, aby se mezitím stačil mnohokrát zcela proměnit svět. Mohlo by se zdát, že život Alana Karlssona byl předurčen k tomu, aby se propojil s všemožnými historicky významnými událostmi minulého století. Možná i Alanova odborná znalost ohledně čehokoli, co vybuchuje, způsobila, že se přichomýtl kdekam, potykal si se známými státníky a nahlédl pod pokličku skutečných příčin a průběhů světových konfliktů. Nutno dodat, že v nich sám občas sehrál roli, ať už jakýmsi omylem, náhodou nebo vlastním přičiněním. Román Stoletý stařík, který vylezl z okna a zmizel představuje Alanův život ze dvou směrů – jedna dějová linie se zaměřuje na současnost s počátkem v absurdně hrdinském útěku z domova důchodců v městečku Malmköping, druhá postupně vypráví Alanův životní příběh od jeho narození.

fotka1

Akční stařík Alan nemešká a chopí se příležitosti.

Je tak, jak je, a bude tak, jak bude

Abyste dobře rozuměli, Alan se nikdy o politiku nezajímal. Jenže jeho politická angažovanost byla daná snad od té chvíle, co se poprvé podíval na svět. Zkuste se vyhýbat politice, když váš otec byl nejdříve odhodlaným švédským socialistou, který odešel šířit pravdu do Ruska, pak přenesl sympatie směrem k pravici, vzdával hold caru Mikuláši II. a svoji existenci zakončil sporem o půdu s Vladimírem Iljičem Leninem. Ani matka nebyla zrovna průměrným a autoritativním rodičem. Jeden její výrok se však stal Alanovým mottem pro celý život: „Je tak, jak je, a bude tak, jak bude.“ Výstižné, že? Proč se vzrušovat, když velcí pohlaváři si stejně vždycky dělají, co chtějí, a svět se bude točit, i kdybychom si to nepřáli.

Nevšední seznámení a ještě nevšednější situace

Když Alan získal jako malý hoch mizerně placenou práci poslíčka ve filiálce společnosti Nitroglycerin a. s., výbuchy se staly jeho osobní libůstkou. Brzy zjistil, že stačí jakékoli malé „bum“ a ho už plně ovládá fascinace. K zaujetí se přidal záhadný přirozený talent, a Alan tak odstartoval svou groteskně neuvěřitelnou budoucnost. Nejdříve se ocitl ve Španělsku, kde jaksi omylem zachránil generála Franka před atentátem. Později americký fyzik Oppenheimer ne a ne přijít na účinnou bombu. Čemu osud nechtěl – Alan mu někde mezi podáváním sušenek a naléváním čaje trošku pomohl, protože už se dále nemohl dívat na marné snažení. Člověk se nemůže divit, že si zakrátko nato ťukal skleničkou s tequillou s prezidentem Harry Trumanem.

Soudruh Stalin už tak přívětivý nebyl. Zpočátku se jevil poměrně přátelsky, ale jakmile se nedopatřením dozvěděl o Alanově minulosti a záchraně generála Franka, byl oheň na střeše.

Alana Stalinova nedůtklivost zvolna přestávala bavit. Ten dědek má ze samého rozčilení úplně rudé tváře, v podstatě pro nic za nic. Stalin pokračoval: „A jak to vlastně bylo s tou španělskou občanskou válkou? Možná bude lepší, když se páně Heidenstamova obdivovatele zeptám, na čí straně bojoval?“ Že by ten mizera měl šestý smysl? uvažoval Alan. Byl už tak naštvaný, jak jen mohl být, takže se rozhodl mu to říct pěkně na rovinu. „Já jsem, pane Staline, vlastně nebojoval, ale nejdřív jsem pomáhal republikánům a ke konci války jsem tak trošku náhodou změnil stranu a skamarádil se s generálem Frankem.“

fotka3

Připravte se na (více než jen) pár pořádně zábavných okamžiků.

Povedená parta s balíkem peněz

Výčet absurdních událostí v Alanově životě je snad pochopitelnou podporou jeho pozdějšího rozhodnutí neslavit své sté narozeniny s pedantskou sestrou z domova důchodců Alicí a důchodcovským sborem. Oknem se vydal vstříc novým zážitkům. Jako první se zatoulal k malmköpingskému nádraží. Shodou okolností se na daném místě v onu chvíli vyskytoval i jeden z členů motorkářsko-zločinecké organizace Never again. Mladý gangster nevinně vypadajícímu staříkovi neprozřetelně podstrčil na hlídání svůj kufr, aniž by tušil, že děda kufr jednoduše sbalí s sebou a nasedne s ním do vlaku. Přitom neměl ani ponětí, že kufr je napěchovaný slušnou sumou peněz. Po staříkovi se tak rozběhlo pátrání ze strany domova důchodců, policie a zločinecké organizace, což ho přílišně netížilo, řídil se stále matčiným „Bude to tak, jak to bude.“ Postupně přestával být samostatnou jednotkou, protože se k němu přidal starší zlodějíček Julius, vystudovaný stánkař Benny, kráska od rány Gunilla a její slonice Soňa. Jediným zádrhelem bylo, že stařík po sobě nechtěně zanechával mrtvoly členů Never again, kteří ho neúspěšně stíhali, a vždy na to doplatili.  Jak tohle může dopadnout? Konec rozhodně nechystá žádné zdlouhavé či kýčovité završení. Stoletý stařík se nudných a monotónních akcí zásadně neúčastní.

Malá česká připodobnění

Je nasnadě, že švédský dědeček je neuvěřitelnou postavičkou. Nepřipomíná vám náhodou někoho? Nezájem o politiku a světské problémy, nedumání nad důsledky svého jednání, směšná nevinnost či nezaujatost, neklonění se k určité názorové straně, takový úkaz tady už snad lehkým náznakem byl – Alan by si výborně rozuměl s českým Švejkem. Fanoušci všeumělce Járy Cimrmana si taky přijdou u Staříka na své, jelikož Alan byl stejně tak jako on u všeho důležitého, ač zůstával v pozadí.

Klíčový faktor úspěchu

Nejpodivuhodnější záhadou na Staříkovi je to, že ačkoli události, jichž je Alan součástí, se po výčtu zdají jako nesmyslná a přehnaná mozaika, splácaný blábol, pravda je naprostým opakem. Stařík je neobyčejným vyprávěním o jednom zvláštním životě překypujícím notnou dávkou švédského humoru, který čtenáře dostává do kolen. Už po prvních pár řádcích je totiž každému jasné, že se právě seznámil s knihou, jež ho nenechá spát, dokud ji nepřelouská až do konce.

Stoletý stařík, který vylezl z okna a zmizeltitulka

Autor: Jonas Jonasson

Nakladatelství: Pantheon

Rok vydání: 2009

Počet stran: 400

Překlad: Zbyněk Černík

Zdroj fotografií: Lenka Lahnerová, Generace 21

0 98 100 1
98%
Average Rating

Stoletý stařík, který vylezl z okna a zmizel

Román překypující absurdními zážitky a pravým švédským humorem.

  • 98%

Štítky

Lenka Lahnerová

Zanechte komentář