Pěšky skrz Nepál a Čínu, i o tom mluvil poutník Ladislav Zibura

Cestování / 14.11.2016

Autor:

Fotograf: Ladislav Zibura

Ladislav Zibura prošel pěšky většinu Evropy a trasu z Nepálu do Číny. Právě o této pouti se v pondělí 7. listopadu rozpovídal v olomouckém U Klubu.

Při nákupu lístků jsem očekávala obyčejnou cestopisnou přednášku na téma Pěšky mezi buddhisty a komunisty. Když jsem ale dorazila do U Klubu a na plátně viděla citáty ze Ziburovy cesty, jako například ,,Pohněte kluci, hory rostou, děláte si to ještě těžší,“ kterou pronesl šerpa jako povzbuzení ještě pár kilometrů před vrcholem Annapurny, nebo stížnost spolucestující v letadle: ,,Paní, můžete mě přesadit? Ten pán strašně páchne!“ bylo mi jasné, že tuctová přednáška to asi nebude.

Publikum

Sál byl naplněn k prasknutí.

Což se mi hned potvrdilo. Cestovatel všechny přivítal sérií vtipů a hlášek, nelenil udělat si ze sebe legraci a detailně popsal svoji hlavní vlastnost, nešikovnost. A to pomocí historky, když si v dětství rozbil hlavu o bidet. Na návštěvě. Od této chvíle se publikum až do konce přednášky nepřestalo smát.

Ladislav Zibura se vydal na první cestu po maturitě, a to do Santiaga de Compostela. ,,Vyrazil jsem se svým kamarádem, který se ovšem odpojil v Innsbrucku, protože mu bylo vedro. Mně bylo taky vedro, ale neměl jsem se od koho odpojit, takže jsem musel dojít až do cíle.“ U vyprávění o svých dalších pěších poutích například do Říma, k Severnímu moři nebo do Jeruzaléma se příliš nezdržoval a přešel k cestě do Nepálu.

Obyvatelé Nepálu

Obyvatelé Nepálu.

Nevědomky spoluzaložil komunistickou stranu

Většina fotek byla naprosto výjimečná. Nefotil krajinu a přírodní krásy, ale obyčejný život, lidi a situace, do kterých se dostal. Dětský výlet v horách, kdy si s sebou děti přivezly kozu. Demonstraci v hlavním městě Katmandu, ke které se zcela nezištně připojil. Až později zjistil, že s nimi založil novou komunistickou stranu. Dojemně tuto polovinu přednášky zakončilo video, na kterém nepálský vesničan poprvé slyší Beatles.

Nepálské děti

Nepálské děti, od malička vedené k víře.

Do Číny nikdy bez rudé vlajky a portrétu Mao Ce-tunga

Aby se vyhnul případným problémům a mohl v klidu projít tuto rozlehlou zemi, vybavil se čínskou vlajkou a fotkou českého prezidenta potřásajícího si rukou s jeho čínským protějškem. Po čase zjistil, že neexistuje Číňan, který by uměl anglicky, a jediné slovo, kterému všichni rozumí, je Mao Ce-tung. ,,Představte si, jaká zábava je objednávat si jídlo. Musíte se rozhodnout, které znaky vypadají nejchutněji,“ popisoval Zibura svoji snahu trochu se najíst. Po nějaké době si zvykl, že ho neustále kontrolují a legitimují policisté a že pro místní je opravdu raritou, jelikož turismus se v Číně příliš nerozvíjí. Dokonce si u vstupného vyjednal slevu na svoji oranžovou kartičku Českých drah.

Všude dobře, doma nejlíp

Když v závěru přednášky cestovatel popisoval, jak byl poslední den cesty šťastný, že může nasednout do letadla, rozpovídal se o výhodách, které v naší malé středoevropské zemi máme: ,,Rád projedu celý svět, ale žít bych chtěl jen a pouze tady. Když vidíte, co se ostatním nedostává, začnete si vážit maličkostí, kterých se nám naopak běžně dostává, jako svobody nebo bezpečí.“

Poslední den na cestě

Poslední den na cestě.

Stand-up Pěšky mezi buddhisty a komunisty byl jedinečný, výjimečný a neopakovatelný. Od akcí podobného typu se velmi lišil a Ladislav Zibura mi umožnil pohled na cestování z jiné perspektivy. Nebylo to vyprávění o přírodě, kultuře, ale spíše pohledu cestovatele na okolní svět, který není až tak velký, abychom se v něm ztratili. Vždy je cesta ven a nejvyšší cestovatelská meta je porozumění s ostatními lidmi beze slov, porozumění člověka s člověkem.

Zdroj úvodní fotografie a miniatury: Ladislav Zibura

Tereza Ocetková

Tereza Ocetková

Milovnice koní, která většinu času věnuje olomoucké žurnalistice a sbírání inspirace na cestách. Protože je lepší jednou něco vidět na vlastní oči, než o tom tisíckrát slyšet z vyprávění!

Zanechte komentář