Dokud jsem tvůj rodič!

Vztahy / 25.3.2013

Co dělat, když nás rodiče nechtějí pustit ze svého sevření a pořád řídí náš vlastní, již dospělý život?

Máme je rádi, jsme jim vděční za výchovu, ale když nadejde čas opustit domov a osamostatnit se, stále jsou nám v patách. Už nejsme malí a dokážeme se o sebe postarat. Dávno víme, že do zimy se nosí čepice, že snídaně je základ dne a že život je těžký. Je na čase odejít z rodného domu a začít žít podle svých vlastních představ. Po vašem odchodu však nastane ještě mnoho situací, kdy se budou vaši rodiče snažit prosazovat svůj osobní názor.

Studium

Chlap, na kterého se dá spolehnout, je táta. Zdroj: Foter.com

Chlap, na kterého se dá spolehnout, je táta. Zdroj: Foter.com

Rodiče často rozhodují o mnoha věcech v našem životě. Některé rady jsou správné a mnohdy námi nedoceněné, ale většina je mimo rámec našeho chápání. Tato situace například nastane, když se v nás rodič vzhlíží. „Já jsem za komančů nemohl studovat, tak ty budeš!“ Ačkoliv víte, že na tohle nemáte a rádi byste se věnovali něčemu úplně jinému, v závěru souhlasíte. Nechcete přece své rodiče zklamat. A na tom všem závisí naše poddání se. Toužíme, aby naši rodiče byli pyšní, aby se chlubili našimi úspěchy a hrdě říkali svému okolí: „To je moje dítě.“

Odjíždíte na koleje a vaše máma vám volá každý večer. „Jaký jsi měl den? Co jsi jedl? Máš čisté prádlo?“ Je to od ní hezké, ale potřebujete vědět, že vám věří. Nejste přece malomocní, abyste se nedokázali osamostatnit. Samozřejmě vám ze začátku budou chybět po ránu vafličky a kakajíčko, ale na to si časem zvyknete, nebo v lepším případě si najdete dobrého partnera, který se postará o váš komfort. Může se také stát, že po čtyřech letech studia rodičům oznámíte, že vás škola neuspokojuje a že byste rádi cestovali. V této chvíli je nejdůležitější způsob, jakým to podáte. Buď budete žádat o radu, zda se rozhodnout mezi školou a například dobrou nabídkou práce, nebo to oznámíte na rovinu jako své přání. Většina rodičů, která by vás finančně podporovala takovou dobu, by naléhala na dokončení školy. Když přijdete za svými rodiči pokorně s žádostí o radu a o pomoc, vyslechnou vás, když jim ale řeknete, že si to tak prostě přejete a tak to bude, nejspíš vás vydědí.

Osobně jsem příšerně nerozhodná, takže vždycky, když se mám nad něčím rozhodnout, běžím prvně za rodiči. Vědí, co je pro mě správné a i když si někdy myslím, že tohle je nad rozsah mých možností, přesvědčí mě, že se nemám čeho bát a aspoň to zkusit. Nevím, jak to dělají, ale většinou to vyjde.

Spousta věcí se od vašeho dětství změnila, ale úcta k rodičům by měla zůstat. Zdroj: Foter.com

Spousta věcí se od vašeho dětství změnila, ale úcta k rodičům by měla zůstat. Zdroj: Foter.com

Společné bydlení

Mezigenerační vztahy fungují, když přijedete k vašim na oběd, zavzpomínat na rodný dům a za dvě hodiny jedete zpátky do svého domu. Svoje rodiče miluju a nedám na ně dopustit, ale nejspíš máme spolu tak úžasný vztah díky tomu, že se vídáme málokdy. Jsem totiž stejně tvrdohlavá jako oni a to by nedělalo dobrotu. Navíc když se odstěhujete za studiem, za prací do jiného města, zvyknete si na svůj klid. Zjistíte, že už nemáte náladu poslouchat, jak vypadáte špatně, co to zase máte na sobě a jak ubohý je váš život bez rodičovské péče. Mně osobně stačí věty typu: „Jsi hubená jak pes. Holka, ty mizíš přímo před očima.“

Nevyléčené křivdy

Rozmluví vám váš sen, vaši životní lásku nebo se zkrátka nepohodnete, ale tak příšerně, že své rodiče přestanete navštěvovat, nepoznají vaše děti a stanou se pro vás někým cizím. Umíte si představit takovou situaci? Co se může stát tak hrozného, aby to rozdělilo lásku mezi dítětem a rodičem? Každý má svůj vlastní názor a nechce se ho vzdát. Jsme přece jen lidi a děláme chyby, ale čas je mnohem horší než my. Než se stihnete udobřit, přijde konec. A vy si až pak uvědomíte, že všechny ty hádky a rozepře byly jen malichernosti.

hug

Nedovolte, aby vás od sebe cokoliv oddělilo. Zdroj: Foter.com

„Můj otec se pohádal s dědou, už ani nevím kvůli čemu. Bydleli ve stejném domě a ani se nezdravili, taková to byla lhostejnost a nenávist. Děda umřel a vypadalo to, že vše skončilo. Ale i teď mám pořád pocit, že se nic nevyřešilo. Stále to odpuštění bloudí domem,“ svěřil se nám třiadvacetiletý Lukáš. 

Naši rodiče budou mít nejspíš vždycky názor na všechno. Na naše partnery, pracovní nabídky, životní styl, ale také tady budou pro nás a my pro ně. Žádná rozepře totiž nestojí za to, abyste ztratili nejdůležitější lidi svého života. Proto nezapomeňte, že druhý život se nekoná a co je teď už nikdy nebude.

Zdroj perexové fotografie: sxc.hu

Marie Kurzoková

Marie Kurzoková

"Každý svou cestou...láska není nic pro nás, slabší povahy...nestaví ani na znamení a život je jen pro vrahy. Zabij mne, prosím! Abych ožil...láska je smrti oslava. Po kapkách krev mi vlévá do žil a po litrech ji odsává." J.H.Krchovský

Zanechte komentář