Pro krásu se trpělo v každé době. Je libo jedovatý pudr? (1. část)

Krása a móda / 31.10.2016

Všechny jsme zajisté někdy byly ochotné zajít pro krásu tak daleko, až nás to bolelo. Co ale vyváděly ženy v antice nebo středověku?

Bílá bělejší

Nemáme nyní v plánu hovořit o pracích prášcích. Řeč totiž bude o předchůdci dnešního pudru. Jestli si myslíte, že stylisté přišli s trendem bílé pleti teprve nedávno, tak to jste na velikém omylu. Už v antice staří Řekové a Řekyně považovali za ideál krásy mrtvolně bílou pleť, nejlépe v kombinaci s rudými rty. Efektu Sněhurky se snažili docílit pomocí olověného prášku, který jim propůjčoval onen dokonalý alabastrový vzhled.

Marie Antoinetta

Propagátorkou bíle napudrované pleti byla třeba Marie Antoinetta

Dámy možná vypadaly nějakou dobu perfektně, ale ne nadlouho – olovo, jak jistě všichni víme z hodin chemie, je prudce jedovaté. Mrtvolnost proto brzy nepřipomínal pouze jejich obličej, ale i celé tělo.

Raný novověk – hlavně renesance a baroko, čerpal z antického dědictví. A tak se i dvorní dámy snažily vypadat jako ženy před několika sty tisíci lety. Jen jedovaté olovo nahradily jedovatým arzenikem a vznikla tzv. Aqua Tofana. Později se zjistilo, že lépe než pudr funguje jako jed – zatímco tedy část populace té doby zemřela na mor, životy těch ostatních mělo nejspíš na svědomí přepudrování.

Je libo zavšivenou paruku?

Ve středověku nebylo mytí a sprchování zrovna v módě. Na rozdíl od dnešní doby, kdy do vany lezeme i několikrát za den. Odpor k vodě částečně způsobovalo i přesvědčení, že v ní žijí bakterie způsobující mor.  Zápach se maskoval flakóny parfémů. Obličej se pouze otíral do hadříku, který potom, co se na něj přenesla silná vrstva „neškodného pudru“, pravděpodobně vypadal jako Turínské plátno. Mastné vlasy zakrývala paruka. Tradovalo se, že některé paruky byly tak těžké, že se kvůli nadměrnému břemeni na hlavě nejedné dámě zlomil vaz. Otázkou je, co je na tom pravdy.

Ludvík

Ludvík XIV. bohužel bujnou hřívu neměl, zachránila ho nová móda

Nicméně dlouhodobé přetěžování krční páteře muselo vést minimálně ke značným bolestem. Móda paruk se týkala i pánů – u francouzského dvora je zpopularizoval plešatějící král Ludvík XIV.  do módy přivedl dlouhé alonžové paruky.

Anglická královna Alžběta I. byla proslulou propagátorkou zrzavých paruk. Své vlasy neměla žádné, prý jí nerostly kvůli nedostatku hormonů. Někteří lidé se vlasů zbavovali dobrovolně a nahrazovali je parukami, o které se ale nestarali stejně tak jako o svou hřívu, tudíž není divu, že mívali umělý porost čas od času zavšivený.

Pas vosy

Co nejútlejší pas, ideálně takový, aby figura ženy připomínala tělo vosy – i tak bizarní požadavky móda na dámy kladla. Velké oblibě se vosí pas těšil za vlády Alžběty Bavorské zvané SisiKateřiny Medicejské. Obě zmíněné královny trvaly na štíhlém trupu nejen u sebe, ale i u dvorních dam.

korzet

Kvůli korzetům nemohly jejich nositelky pořádně dýchat

Obvod údajně nesměl překročit 44 cm! K uzounkému pasu, klenutým bokům a vzedmutému hrudníku jim pomáhal korzet, Sisi se do něj nechávala dokonce zašívat.

Následkem bylo časté omdlévání, ženy totiž v těsném sevření korzetových kostic nemohly dýchat. Časté upadání do mdlob ale prý pánové považovali za velmi sexy. Kromě občasné ztráty vědomí korzetové sevření také měnilo tvar hrudního koše, deformovaly se i orgány v břiše, čímž docházelo k jejich špatnému fungování.

Pro módu se odjakživa trpělo. Pokud vás příště na večírku budou trápit bolavá chodidla z vysokých podpatků, pořád ještě můžete být rády, že vaši krční páteř nezatěžuje objemná paruka a pleť nedusí olovo. Prapodivných módních výstřelků, které naši předci považovali za vrchol krásy, ale bylo mnohem více. Přineseme vám je v pokračování článku.

 

 

 

 

Zdroj fotografií: pixabay.com

Štítky

Anna Soukupová

Zanechte komentář