Co všechno se dá najít a ztratit na potápějící se lodi

Literatura / 5.11.2016

Přečtete si tak trochu jiné zpracování příběhu legendárního Titaniku z pera Beryl Bainbridgeové.

Morganovi jedno ráno zemře na londýnském Manchaster Square přímo v náručí naprosto neznámý člověk. Hned poté si zabalí svých pár švestek a vydá se do Ameriky za svou tetou a sestřenicí Sissy, které ho vychovaly poté, co ztratil své rodiče. Už na samém začátku příběhu se vám může zdát, že těch katastrof bylo trochu moc. Loď, kterou Morgan cestuje do Ameriky, se ovšem jmenuje Titanic.

8.dubna 1912 v půl páté odpoledne – počasí bylo příjemné a v truhlících na oknech kvetly hyacinty – mi zemřel v náručí neznámý člověk. Držel se plůtku před jedním ze vznešených domů na Manchester Square, paže roztažené jako strašák na ptáky, takže plášť městského střihu se napjal. Jeho první slova svědčila o tom, že nelpí na společenských konvencích. „Vím, kdo jsem,“ prohlásil zřetelně. V okně za ním služka s bílým čepcem aranžovala květiny ve váze.

Titanic

Titanic byl ve své době nejmodernější zaoceánský parník patřící společnosti White Star Line, který měl přepravovat poštu a cestující mezi Severní Evropou a Amerikou. Loď postavená v loděnicích v severoirském Belfastu se ale potopila hned na své první plavbě 15. dubna 1912. Příčinou samotné katastrofy byla srážka lodi s ledovcem, velký počet obětí má pak na svědomí také malý počet záchranných člunů a špatně organizované záchranné práce – právě tento fakt třeba Beryl Banbridgeová dosti kousavě v závěru své tenké knížky popisuje. Katastrofě se dostalo velké pozornosti hlavně díky bezpočtu bohatých a známých osobností, které na její palubě cestovalo a podnítila také snahy o vývoj přístrojů, které dnes známe pod akronymem SONAR, používaných v námořnictví, aby posádku lodě včas varovaly před ledovci a jinými loděmi, které se jí přimotají do cesty. Potopení Titaniku se také stalo námětem řady filmů – první s názvem Saved From Titanic se objevil už několik měsíců po katastrofě a hlavní roli si v něm zahrála jedna z přeživších, herečka Dorothy Gibsonová. Nejznámějším zpracováním příběhu legendárního parníku pak asi zůstává oskarový velkofilm Jamese Camerona z roku 1997.

Morgan se na lodi setkává s pestrou společností svých známých i zcela nových lidí plavících se do Nového světa s různými cíli. Pozná židovského krejčíka Rosenfeldera, který jede do Ameriky nabídnout své služby obchodnímu domu Macy’s, zběhlou operní pěvkyni Adele či záhadného muže jménem Scurra s rozštípnutým rtem. Ale na palubě cestují i jeho spolužáci ze školy či známí jeho tetičky – a jak už to tak bývá, půda je jako stvořená pro hádky, vzpomínky a milostná zklamání.

Násilí a katastrofy

V knize se objevují klasická témata Beryl Bainbridgeové – smrt, která si bohužel přišla pro mnohem více postav než jen pro nešťastníka z Manchester Square, všudypřítomné násilí, neutěšené rané dětství, které se ve vzpomínkách Morganovi často vrací, neopětované lásky a zmařené naděje a samozřejmě jedna velká katastrofa beroucí na sebe podobu potopení lodi, která byla považována za nepotopitelnou. A samozřejmě ještě téměř detektivní zápletky – kdo je vlastně ten neznámý muž z Manchester Square? Proč na loď nenastoupil Adelin přítel, na kterého čekala? Co je vlastně zač ten Scurra a proč každému vykládá jinou historku, týkající se toho, jak přišel ke svému rozštípnutému rtu? Proč nemají Morganovy pokusy o sblížení s jednou z jeho známých Wallis zrovna valný úspěch? A komu se nakonec podaří přežít a kdo najde smrt v ledových vodách Atlantiku? Nemůžu vám doporučit nic jiného, než abyste si knížku přečetli sami.

Zachraň, se kdo můžeš                                                                     zachran-se-kdo-muzes-obalka

Autor: Beryl Bainbridgeová

Název originálu: Every Man For Himself

Překlad: Jiří Lexa

Nakladatelství: Olympia

Rok vydání: 1998

Počet stran: 160

 Zdroj fotografií: Eliška Gregorová, Generace 21

0 90 100 1
90%
Average Rating

Zachraň se, kdo můžeš

Krátká, ale napínavá a lehce kousavá až ironická knížka zobrazující jednu z největších námořních katastrof minulého století bez zbytečných romantických příkras.

  • 90%

Štítky

Eliška Gregorová

Věřím tomu, že úloha literatury je nezastupitelná i ve 21. století, jelikož počítačem, televizí ani tabletem si nábytek nepodložíte.

Zanechte komentář