Správný anglický piknik je plný sendvičů

Literatura / 7.11.2016

Kingston je ztělesněním snové anglické vesničky. Pod slupkou idylky se však skrývá místo, kde se nevyplácí čímkoli vybočovat z řady.

Hana Parkánová-Whitton

Hana Parkánová-Whitton je spisovatelka a překladatelka z angličtiny, která se narodila roku 1950 v Praze. Vystudovala obor čeština-angličtina na Univerzitě Karlově, poté se věnovala zejména překladatelské činnosti (přeložila přes 50 titulů) a také se podílela na založení soukromého nakladatelství. V roce 2001 se provdala za Angličana Williama Whittona a přestěhovala se za ním do Anglie. Od té doby ve svých knihách využívá vlastních britských zkušeností.

Není sendvič jako sendvič

Idiomy už dlouhou dobu trápí snad všechny snaživce, kteří touží proniknout do záludných zákoutí anglického jazyka. Když na vás totiž rodilý Brit vyrukuje se spojením slov, které v doslovném překladu do vašeho mateřského jazyka nedává ani pramalý smysl, nezbývá už nic jiného, než se potupně zeptat, co oním výrokem míní. Jeden takový idiom se stal hlavním motivem proplétajícím se knihou spisovatelky Hany Parkánové-Whitton. Jak nemít na pikniku o jeden sendvič míň? Zaručenou radu na tuto zapeklitou otázku v knize sice nenajdete, nicméně záludnou větičku autorka hned zkraje vysvětlí – když se o někom v Anglii řekne, že má na pikniku o jeden sendvič míň, znamená to, že dotyčný to v hlavě nemá zcela v pořádku, jinak řečeno, chová se nanejvýš prostoduše a výstředně zároveň. Takovým způsobem si v malé anglické vesničce počíná hned několik svérázných obyvatel.

fotka1

Autorka knihy Hana Parkánová-Whitton čerpá ze svých osobních zkušeností s anglickým prostředím.

Dva domovy oddělené mořem

Když se česká spisovatelka Hana Parkánová-Whitton ve svých 51 letech vdala za Angličana Williama Whittona, přestěhovala se za ním záhy do anglického Kingstonu, malebné vesničky poblíž Oxfordu. Okouzlující prostředí i komunita obyvatel, svou konzervativností až groteskní, byly natolik fascinující podívanou, že se staly hlavním zdrojem nápadů pro Haniny knihy. Možná, že zejména tento autobiografický fakt umožnil sepsání knihy tak osvěžující, hledící na úsměvné situace s laskavým pochopením a nadsázkou.

Zpočátku jsem své dva domovy, ten anglický v malé vesničce Kingston kousek od Oxfordu a ten český v Praze, zdárně oddělovala, ale s uplývajícím časem se ta hranice mezi nimi vytrácela. Který z nich mi byl bližší? Oba, tak zněla pravdivá odpověď na tuhle těžkou otázku. A po pravdě musím přiznat, že to je docela příjemný pocit mít dvě místa, kde člověk takříkajíc zapustil nastálo kořeny.

Akční život a čilý ruch

Hana ve vánočním čase odlétá z rodné Prahy, svého aktuálně „druhého domova“, a o pár hodin později se ocitá tam, kde je pro ni „doma“ nyní – ve vesnici Kingston. Manžel William ji srdečně vítá zpět a okamžitě jí sděluje horké novinky, které se stačily během Haniny nepřítomnosti objevit. Především jde o to, že vesnice přivítala nové sousedy – prozatím záhadný manželský pár Allegru a Aldriche Harris-Smithovi. Tato už na první pohled městská dvojice, která se rozhodla vyměnit rušné prostředí za poklidnou vísku, je odsouzena k podezřívavým pohledům místních obyvatel již od počátku – už svými jmény rozhodně nezapadají do představy o ideálních (jinak řečeno správně konzervativních, normálních či průměrných) obyvatelích Kingstonu.

Dlužno říci, že zdání v tomto případě rozhodně neklame. Naoko dokonalý páreček se postará o vzrušující rozvíření stojatých vod. Nejprve svým excentrickým chováním a bláznivou vizí o japonské zahradě u svého domečku, poté vášnivými i tutlanými scénami, jejichž příčinou je mladá krásná au-pair jako výpomoc v domácnosti. Allegře opravdu onen sendvič na pikniku chyběl – nechala si v domě poskakovat konkurenci v úzkých džínách a ani ji nenapadlo podezřívat svého upracovaného muže byznysmena z jakýchkoli záletných myšlenek.

Nastalým milostným dramatem se celá vesnice spíše dobře baví, než že by Allegře podávala kapesníčky, není se koneckonců čemu divit. V dalším jednání se však role obrátí a Aldrich je nucen sledovat, jak jeho žena kvete ve společnosti charismatického studenta, který přebral roli pomocníka v domě. Komu že se teď sendvičů nedostává?

Sbírka originálních obyvatel

Abyste nenabyli mylného dojmu, že kniha se zaobírá pouze jedinou manželskou dvojicí, je více než vhodné zmínit se aspoň o několika dalších humorných postavách. Jednou z Haniných sousedek a také její kamarádkou je Muriel, elegantní osmdesátnice, která ví o všem, co se ve vesnici šustne. Je to dáma velice noblesní – až se člověk diví, jak dokáže mít vždy dokonalou manikúru, když je v jednom kuse prsty zabořená v květinovém záhonku. Zajímavou libůstkou se jí stalo nekonečné přestříkávání jejího jízdního kola všemožnými barvami (za klíč k volbě odstínu je možno označit snad jedině náladu). Nevšední sousedské prostředí zajišťují dva svobodní bratři, kterým nikdo neřekne jinak než Speedy a Rusty. Speedyho přezdívka vznikla jako ironická narážka na jeho pomalost, Rusty si přízvisko „Zrezivělý železňák“ vysloužil svým nerudným chováním. Bratři mají prohozený denní a noční režim, jak jinak než z neznámého důvodu. Oba občas neskutečně dráždí nervy celé vesnice, na druhou stranu by ale Kingston bez nich zcela ztratil původní tvář.

Laskavý řidič autobusu Victor si už zvykl na to, že na své kingstonské cestující věčně někde čeká. Jedním z pasažérů bývá často Smelly. Poněkud nelichotivá přezdívka není ani tak urážkou, jako spíše výstižným popisem – Smelly kolem sebe zanechává specifický odér, protože je velkým milovníkem a zachráncem psů, kteří ho všude doprovázejí. Samozřejmě nečekejte žádná ohraná psí jména, Rochester nebo Victory sedí hýčkaným hafanům daleko lépe. Úředník v penzi Jeff Bacon dává celé vesnici pořádně zabrat. Je totiž přesvědčen o svém kutilském nadání a neúnavně nabízí všem okolo své opravářské služby. Nuda prostě dokáže i nemotorného člověka přelstít a namluvit mu, že svou zručnost si nemůže nechat jen pro sebe. Naštěstí obyvatelé dobře vědí, že není radno si Jeffa pouštět do domu. Jeff je rovněž trnem v oku Johnnymu Maceškovi, místnímu expertovi na pěstování trávníků. Pochopitelně nestojí o žádnou konkurenci – místo je jen pro jednoho vesnického odborníka. Krásný anglický trávníček se líbí snad všem turistům, kingstonští ale dokážou žít i s vědomím, že jejich zahradu okupuje také trocha plevele – pro Macešku absolutně nepřípustná věc. Výčet obyvatel by mohl pokračovat, pro dostatečný obrázek jsou ale zmíněné příklady jistě postačující ukázkou.

Johnnymu Maceškovi se dalo vyčíst z tváře, že musí vynaložit veškeré úsilí, aby nám neskočil do řeči. Vložil se nám do ní nicméně při první vhodné odmlce. „Nedávno jsem šel kolem vašeho domu, Hano, a nedalo mi to, abych neobhlédl ten váš trávník na předzahrádce. Vzpomínáte, jak jste ho měli úplně prorostlý mechem, a nebýt mě…“ „Na to si vzpomínám moc dobře, Johnny,“ ujistila jsem ho rychle. Na něco takového se skutečně zapomenout nedalo. „Objevil jsem nový, ještě účinnější preparát!“ triumfoval Maceška, ukazováček vztyčený. „Mohu doporučit!“ Muriel jen obrátila prosebně oči k nebesům.

fotka2

Každá kapitola přináší nové humorné zážitky vyprávěné laskavým způsobem.

Humor mezi řádky i v nich

Nechali jste se zlákat? Pokud nemáte dostatek volného času a financí na to, abyste nasedli na nejbližší letadlo a vydali se poznávat britskou náturu osobně, „papírový Kingston“ je výhodnou možností, jak si to vynahradit. Nejen že čtení pohltí a odhodí starosti „světského života“ na chvíli stranou, dokáže rovněž nabídnout milý humor jako třešničku na dortu – či snad na chutném sendviči?

Jak nemít na pikniku o jeden sendvič míňdsc_0005

Autorka: Hana Parkánová-Whitton

Rok vydání: 2016

Počet stran: 248

Nakladatelství: Mladá fronta

Více informací na stránkách nakladatelství.

Zdroj fotografií: Lenka Lahnerová, Generace 21

0 95 100 1
95%
Average Rating

Jak nemít na pikniku o jeden sendvič míň

Pohodové čtení s velkou porcí humoru a nadsázkou navíc.

  • 95%

Štítky

Lenka Lahnerová

Zanechte komentář