Jaká jsou světla, která nevidíme?

Literatura / 19.8.2016

Nakladatelství MOBA získalo pro český trh amerického spisovatele Anthony Doerra. Jaký je jeho román, za nějž obdržel Pulitzerovu cenu?

Anthony Doerr narozený v roce 1973 je dnes jedním z nejúspěšnějších amerických spisovatelů. Získal si čtenáře, ale i odbornou veřejnost, což dokazuje fakt, že je držitelem několika významných literárních ocenění. Na románu Jsou světla, která nevidíme autor pracoval celých 10 let. Českého překladu se ujal Jakub Kalina, který si pohrál s odbornými výrazy i ostatními maličkostmi dotvářejícími příběh.

Typická lovestory? Ani náhodou!

Kniha se čtenáři může zprvu jevit jako válečný román. Jedná se ale spíše o dílo, v němž jsou v popředí příběhy lidí, kteří jsou válkou ovlivněni. První hlavní hrdinkou je slepá dívka Marie-Laure, která je nucena opustit Paříž právě kvůli válečným hrozbám. Utíká se svým otcem k podivínskému strýci Etiennovi. Otec ji však po čase musí opustit, a tak se Marie-Laure musí sžít jak s novým prostředím, tak si zvyknout na život bez otce. Druhou ústřední postavou románu je německý chlapec Werner, který vyrůstá bez rodičů. Je zblázněný do techniky a právě díky technickému talentu se dostává do Hitlerjugend. Časem se však musí vyrovnávat s negativními důsledky své práce a bezcitností okolí.

Foto do článku

„Otevřete oči a dívejte se jimi, než se zavřou navždy.“

A jaký v nás zanechal román dojem? Určitě musíme vyzdvihnout postavy příběhu. Samotná hlavní hrdinka Marie-Laure je velice sympatická. I přes těžký osud se nelituje a užívá si života. Sama o sobě říká, že není statečná, ale dělá statečné věci jen proto, že jí nic jiného nezbývá. Také její vztah s otcem je výjimečný. Velmi zajímavé je sledovat i vývoj dalších postav, především Wernera a Etienna. Další postavou, která proplouvá příběhem, je von Rumpel, který se vydává najít drahokam Moře plamenů, který má zaručovat nesmrtelnost. Právě tento prvek je v knize dle mne takovým bonusem, který přináší fantastično a příběhu bezpochyby dává další, až magicko-realistický rozměr.

Hurá do Francie

Doerr je tak skvělý vypravěč, že věříme, že téměř každý čtenář zatouží po přečtení knihy vyrazit do Francie a objevovat krásy městečka Saint-Malo. Mnohdy máte potřebu si určitou část přečíst znovu a najít v ní další hlubší smysl. A i přesto, že v knize nejsou velké dějové zvraty, baví a nutí číst dál a dál. Kapitoly jsou velmi krátké, skáčou v čase i osobě. Autor si se čtenářem v tomto ohledu hraje – víme, jak něco dopadne, ale nevíme, jak se to stane. Zpočátku je toto přeskakování neobvyklé a snad i znesnadňuje četbu, avšak postupně si čtenář zvykne a zjistí, že to do příběhu vnáší napětí.

foto do článku 3

Čtenáře na první pohled zaujme zdařilá obálka.

Přece jen ale musíme vypíchnout i několik negativních maličkostí, jako například pro nás téměř až zbytečný konec. Knihu bychom ukončili o několik stran dříve. Tento názor je však dán pouze subjektivním dojmem k závěrečným scénám zasazeným o několik let později. Po celou dobu četby čtenář tuší setkání dvou hlavních postav. Když poté očekávané setkání přijde, je opravdu velice rychlé. Dali bychom hlavním postavám více společného času. Avšak na druhou stranu, není právě i v tom originalita příběhu?

Autorova další díla

Závěrem musíme konstatovat, že nás kniha opravdu zaujala a v nejbližší sobě se chystáme na četbu druhé autorovy knihy vydané u nás, povídkovou knihu Zeď vzpomínek. Ostatně „Světla“ jsou bezpochyby knihou, kterou si budete chtít přečíst minimálně ještě jednou. A aby toho nebylo málo, v říjnu letošního roku vyjde v nakladatelství MOBA autorova třetí kniha Sběratelé mušlí.

Jsou světla, která nevidímelarge

Autor: Anthony Doerr

Nakladatelství: MOBA

Počet stran: 534

Rok vydání: 2015

Zdroj fotografií: Anna Straková, Generace 21

0 95 100 1
95%
Average Rating

Jsou světla, která nevidíme

Celkové hodnocení je bezpochyby kladné. I když se jedná o knihu o válce, jakých je a ještě bude napsáno mnoho, nejsou „Světla“ titulem typickým. Naopak autor ukazuje, že i vojáci jsou válečné oběti, ukazuje válku z jiného pohledu, zaměřuje se na konkrétní životy. Ani téměř nezmiňuje například holokaust, ale zdůrazňuje lidskost.

  • Hodnocení
    95%

Anna Straková

Zanechte komentář