Jak se točí Harlem Shake? Byli jsme při tom!

V obraze / 12.3.2013

Pac-man, chodící krabice popcornu a obří nafukovací penis. Nebojte, nejste v blázinci, ale na místě, kde se natáčí Harlem Shake!

Z Harlem Shaku se během jediného měsíce stal nový internetový fenomén. Baví nás ho sledovat, poklepávat nohou do rytmu a zajímá nás, s čím bláznivým se účastníci předvedou tentokrát. Kouzlo Harlem Shaku však nespočívá v tom sledovat ho, ale vyzkoušet si ho na vlastní kůži. Zahodit na chvíli tu masku uvědomělého studenta, probudit v sobě blázna, zapomenout na předsudky, stát se součástí masy a pořádně si to užít – o tom je Harlem Shake!

Olomoučtí studenti to umí rozjet

Je úterý 5. března, tři hodiny odpoledne. Na nádvoří olomoucké Zbrojnice (univerzitní knihovny) se postupně schází studenti Univerzity Palackého, aby zde natočili vlastní Harlem Shake videoklip. Shodou okolností jsem součástí toho hejna odvážlivců, kteří se v úterý odpoledne sešli, aby svým bláznivým počinem podpořili svou alma mater.

Připadá mi, jako bych se místo na akademické půdě nacházela někde v psychiatrické léčebně. Hemží se to tady samými zakuklenci, trestanci, havajskými tanečnicemi a lidmi, jejichž kostým je sice parádně šílený, ale nemám páru o tom, za koho se vlastně vydávají. Našli se dokonce i takoví otužilci, kteří se svlékli do plavek, zatímco se ostatní spokojeně choulili v bundách.

Vítejte na přehlídce bizardnosti. Zdroj: Martin Višňa.

Vítejte na přehlídce bizarnosti. Zdroj: Martin Višňa.

Nejdůležitější věcí, bez které se Harlem Shake zkrátka točit nedá, jsou rekvizity. Nezáleží na tom, jestli si přinesete koště, židli, kufr, banán, palmu v květináči, nákupní košík nebo plavecké rukávky. Důležité je mít něco, čím na sebe upozorníte. Když se rozhlídnu kolem sebe, závidím všem účastníkům, kteří jsou vynalézavější než já. Obrovští plyšáci, deštník, vysavač, gauč, dveře s nápisem WC, stolní přenosný fotbálek, nafukovací penis v nadživotní velikosti, jízdní kolo i spacák – to já se můžu jít se svojí vojenskou přilbou klouzat.

„Moc se nehýbejte, spíše retardujte na místě“

Když se na nádvoří shromáždí dostatek lidí, svolají nás organizátoři a rozdávají rozkazy. „Nejdříve budeme natáčet druhou část, to znamená tu část po přelomu. Teprve potom se bude točit ta první, na kterou už nepotřebujeme tolik lidí. A taky se moc nerozvášňujte, spíše jen tak retardujte na místě,“ oznamuje nám kluk v bílém županu a růžové koupací čepici.

Poté nastává ta únavná část, během níž se musíme nějak rozumně rozmístit. A tak se neustále posunujeme o krok dopředu, o dva kroky doleva a o půl kroku dozadu. Když kameraman uzná, že je rozmístění ideální, můžeme konečně začít. Z reproduktorů se linou tóny známé skladby a my se můžeme konečně vyřádit.

Máváme rukama, skáčeme, točíme se, vyhazujeme do vzduchu rekvizity a smějeme se jako blázni. Je to skvělý pocit, uvolnit se, nic neřešit a jen si užívat tanec (dá-li se Harlem Shake vůbec za tanec považovat). Třicet vteřin uplyne jako voda a repráky utichají. K všeobecnému veselí si to ještě několikrát zopakujeme, ale ani ne za deset minut je po všem.

Natáčení netrvalo ani půl hodiny, a i přesto jsme si z něj odnesli plno zážitků, na které budeme ještě dlouho vzpomínat. A tím ujetým videem se budeme jednou chlubit svým vnoučatům: „Víš, to bylo tehdy, když mi bylo čerstvých dvacet, studoval jsem v Olomouci a světem hýbal Harlem Shake…“

Zdroj perexové fotografie:  Martin Višňa.

Jitka Holčáková

Jitka Holčáková

Editorka sekce Hudba, studentka žurnalistiky na Univerzitě Palackého, knihomol, psavec, hudební maniak a životní optimistka, co se řídí heslem "Nesnaž se porovnávat s ostatními, snaž se být lepší verze sebe sama!"

Zanechte komentář