Aby jedna rodina získala naději, musí druhá vše ztratit

Literatura / 15.7.2016

Přinášíme vám druhou recenzi thrilleru Vážka, tentokrát z pohledu Veroniky, která v knize našla detektivní, romantické, ale i zábavné momenty.

Kniha s názvem Vážka by mohla skrývat mnoho témat a zajímavých zápletek. Jen málokoho by zprvu napadlo, že se jedná o strhující thriller z prostředí Francie, konkrétně z Paříže.

vazka4

Kniha je napsaná klasickou formou, hezky zpracovaná, rozdělená na kapitoly a nabízí i vlastní záložku.

Lyse-Rose nebo Emilie?

Celá kniha se zaměřuje pouze na jednu jedinou zápletku. Snahu o vyřešení záhady pádu Airbusu 5403 letícího z Istanbulu do Paříže, ve kterém zemřelo sto osmdesát osm ze sto osmdesáti devíti pasažéru. Jeden pasažér přežil. Malá holčička, která se zázrakem našla živá venku před hořícím letadlem. To spustilo neskutečný koloběh pátrání, výslechů, pochybností, lží, intrik, ale především boj. Boj o tohle dítě, u kterého bylo ze začátku nemožné určit, zda se jedná o Lyse-Rose, nebo Emilii. Jeden rod bohatý, druhý chudý. Ale oba jsou si jisté tím, že je dítě jejich. Jak to vyřešit?

Dá se s přesností určit totožnost malé holčičky, když testy DNA byly objeveny až o pár let později? Bude holčička, které se začalo přezdívat Lylie (jako spojení dvou předchozích jmen) nebo Vážka, nakonec dlouhé roky vyrůstat ve spokojené rodině a bude to ta její skutečná rodina? Zvládne Lylie život v rodině, která nakonec boj vyhrála? Je skutečně jejich krví? Zvládne dospívání a život v neustálých pochybnostech a tajemstvích z minulosti? Je to všechno jen neskutečná souhra náhod, nebo jde o předem připravený plán? Jak se odrazí osmnáct let pátrání na všech účastnících a především na samotné Lylii? Je vůbec možné, aby to vše bylo jinak?

Na to a mnohem více se neptají jen hlavní hrdinové knihy, ale bezpochyby i čtenář, který se začte a kterého tento děj už nepustí až do samotného závěru, který může být jasný a předvídatelný, nebo naprosto šokující a odlišný od prvotních předpokladů.

vazka3

Každá z kapitol je označená číslem, ale také přesným datem a časem, ve kterém se zrovna daný úsek knihy odehrává. Vše se tak děje z důvodu neustálého prolínání současnosti a minulosti.

Střídání vypravěčů a retrospektivní momenty

Kniha je volbou spíše pro náročnějšího čtenáře, který se nebojí výzev. Je rozdělena na jednotlivé kapitoly označené číslicemi 1-62. Zároveň je každá z kapitol označena přesným datem i časem, aby budila daleko větší dojem deníkové formy.

Téměř v každé kapitole se mění typ vypravěče. Příběh je vyprávěn ve třetí osobě, ale tak dobře, že máme pocit, jako bychom my sami byli účastníky děje nebo dobrými pozorovateli. Do toho všeho jsou vloženy zápisky z deníku vyšetřujícího detektiva odvyprávěné v první osobě.

Vše je zároveň posunováno dopředu a v okamžiku vraceno nazpět do minulosti. Retrospektiva a vzpomínky se zde objevují velmi často. Čtenář si musí dávat dobrý pozor, aby se neztratil a pochopil, že už se jedná o jiného vypravěče i jiný úsek příběhu.

Osmnáct let pátrání toho starého bláznivého soukromého detektiva. Celý život. Emiliin život. Den po dni. Zatracený dárek k narozeninám!

Marc pátral v Emiliiných očích. Co v tom sešitu našla? Jakou pravdu? Novou identitu? Konečně klid? Nebo nic? Jen otázky bez odpovědí…

Emilie na sobě nedala nic znát. V téhle hře byla příliš silná.

Pomalu nalila vodu do své kávy jako rituál a pila ji po malých doušcích.

„Tak vidíš, Marcu, nakonec mi ho dal, ten sešit. Jak slíbil. Pravdu pro můj přechod do světa dospělých.“

Emilie se zasmála, ale byl to smích spíše nervózní než spontánní. Marc váhal, zda si má sešit vzít.

„No a…?“ zamumlal. „Prozradil ti ten sešit něco? Něco důležitého? Ty… už teď víš?“

Emilie se ještě vyhnula odpovědi a pohlédla z okna na nádvoří Paris VIII, přes nějž se trousili studenti.

„Vím co?“

Pohled ze strany čtenářky – redaktorky

Dílo mě zaujalo na první pohled po přečtení zajímavé anotace. Chvíli mi trvalo, než jsem se začetla, ale po pár kapitolách jsem věděla, že jsem chycená a příběh mě už nepustí. Hltala jsem každou kapitolu až do konce. Už na začátku jsem měla jasnou představu o konci, která se mi po každé nové stránce rozplývala a měnila v jinou. Jak se příběh neustále převracel a šokoval mě s každou novou informací, i mé pohledy a stanoviska na rozuzlení byla neustále odlišná. Celou dobu jsem si připadala jako bych byla součástí děje. Měnící se role vypravěče, retrospektivní momenty, ale i forma deníku a detektivní prvky mě zavedly k myšlence, jako bych byla součástí detektivního vyšetřování já sama.

vazka5

vazka

Knížka je napsaná beletristickou formou, přináší i přímou řeč mezi hrdiny, deníkové zápisky vystupujícího detektiva, ale i básničky zapadající do děje (viz foto).

Některé momenty a pasáže mi přišly zdlouhavější, zbytečné, jiné momenty celkem zmatené. Ale celkově se mi kniha moc líbila. Zaujal mě chytlavý styl psaní a zajímavé proměny vypravěčů. Autor podle mě ví, jak oslovit čtenáře. Jak je vtáhnout do děje. Jak jim pokaždé něco málo poodhalit, aby dychtili číst další řádky, a přesto je nechat v napětí až do samotného závěru.

Knihu bych ohodnotila rozhodně kladně. A každému, kdo má rád především thriller s detektivními prvky, který je ale zároveň opřený o romantické aspekty, bych ji doporučila.

Co člověk, to jiný názor. Nebo ne?

Podívejte se také na recenzi redaktorky a kolegyně Dariny z jejího úhlu pohledu. Můžete porovnat různé postoje a inspirovat se dvěma názory, než se začtete do knihy.

VÁŽKA 019f37eca48519b04bab74f9de419cc2

Autor: Michel Bussi (překlad Miluše Krejčová)

Nakladatelství: Motto, 2016

Počet stran: 424

Žánr: thriller

Více informací naleznete na stránkách nakladatelství motto.cz

Zdroj všech fotografií: Veronika Hájková, Generace 21

Veronika Hájková

Veronika Hájková

Autorka je absolventka vysoké školy, pocházející z historického města Kutná Hora. Redaktorka v sekci Design a Literatura, kavárenská povalečka a milovnice dobrého vína. Největším snem je navštívit Island, nebo San Francisco.

Zanechte komentář