Recenze Homefront: The Revolution. Partyzánský boj v ulicích Filadelfie

Technologie / 9.6.2016

Autor:

Homefront kdysi přišel se zajímavou zápletkou, která nenaplnila vlastní potenciál. Zvládne druhý díl být tou hrou, kterou měla být už jednička?

HOMEFRONT: THE REVOLUTION

Platforma: PC | Playstation 4 | Xbox One

Vývojář: Dambuster Studios

Vydavatel: Deep Silver

Distributor v ČR: Playman

Homefront: The Revolution se odehrává v Americe okupované severokorejskými jednotkami. Jak je to možné? Ve světě Homefrontu je Severní Korea totiž jednou z nejmocnějších velmocí planety a zároveň největším distributorem zbraní a techniky pro většinu zemí. Nikdo z nakupujících však netušil, že Korejci do všech zbraní, mobilů a všeho u nich vyrobeného zakódovali „vypínač“, díky kterému mohou všechno kdykoli zneškodnit. Když se tak severokorejské ozbrojené síly rozhodly pro invazi na americkou půdu, armáda Strýčka Sama jim mohla přinejlepším nadávat. Příběh počátku okupace představil už první díl nazvaný pouze Homefront. Hráči nebyl nikterak vřele přijat a oslavovali ho zejména za obstojný multiplayer. Druhý díl však nepotěší ani v něm.

Revoluce ve zbrojení

Zpočátku hra zaujme bohatými možnostmi úpravy zbraní a provizorní výbavou, jako jsou Molotovovy koktejly či bombou vybavená autíčka na dálkové ovládání. Podobně svěží a zábavné je i osvobozování takzvaných žlutých zón, ve kterých oproti zónám rudým nejde jen o nekonečné střílení protivníků. Dobře, jde tu o něj taky, ale s tím rozdílem, že zbraň musíte nosit skrytě, nepřátele ničit nenápadně a spíš podněcovat místní obyvatelstvo k odboji. A jakmile se míra „revoluční nálady“ v ulicích vyhoupne na sto procent, můžete spustit puč. V těchto momentech je Homefront nejzábavnější.  Ve zbytku hry, a zejména v příběhu, však Homefrontu chybí něco, bez čeho se žádná revoluce neobejde – zápal a vášeň. Jakmile se v herním světě rozkoukáte, splníte několik misí a vše zajede do známých kolejí, přijde už jen nudné odškrtávání splněných úkolů z mapy otevřeného světa. Stereotyp a absence výzvy.

Nedívejte se nahoru, hoši, já si tu jen tak odstřeluju.

Technické problémy

Hře nikterak nepomáhá ani žalostné technické zpracování, kdy si ji například dodnes nezahraje nikdo, kdo má v uživatelském jménu v profilu ve Windowsech nějaký „nečekaný“ znak, jako je třeba ě… Ještě horší je umělá inteligence nepřátel, kteří nikterak nespolupracují, hloupě se skrývají za překážkami, dokud je neoběhnete a nezastřelíte do zad, a ještě ke všemu se snaží svou nedostatečnou taktickou dovednost dohnat naprosto neférovým zjevováním se na místech, kam se z logiky věci nemohli dostat. Snad ještě hloupější jsou spolubojovníci, které si můžete naverbovat. V bojích sice pomůžou přesnou střelbou (a chytáním nepřátelských kulek), ale ve většině případů spíše zapříčiní vaši smrt, když zastoupí všechny ústupové cesty, zatarasí dveře nebo vás jen tak obestoupí v rohu místnosti, čímž vás donutí načíst předchozí uloženou hru, protože se skrze ně nedá projít. Tak takhle prosím ne!

Homefront: The Revolution se nakonec příliš nepodařilo. Hra v průběhu vývoje prošla peklem rozpadů studií, bankrotů vydavatelství a nakonec si ji všichni přehazovali jak horký brambor, až je ku podivu, že vůbec vyšla. Nicméně fragmentovaný vývoj se na ní zcela určitě podepsal. Hra má zábavné prvky, jako je podněcování odboje ve žlutých zónách, ale na elementární rovině hratelnosti, zábavnosti a technického zpracování jednoduše nefunguje.

This slideshow requires JavaScript.

Zdroj obrázků: Karel Kolmann, Dambuster Studios

Karel Kolmann

Zanechte komentář