Ve vánici číhají hladové děti

Literatura / 15.4.2016

Mladá česká fantasy má co říct!

Vítejte v Podmoří. Ve světě s mechanickým sluncem, kde se prolíná magie s technologií a mágové jsou uctíváni jako božstva. Jenže ani mágové občas nedokážou udržet magii, která se rozhodne jít si svou vlastní cestou, na uzdě. Zorena Rútid, velemág zasvěcených, se o tom přesvědčí na vlastní kůži.

Měla to být rychlá akce: sebrat nejlepší mágy, kteří jsou zrovna k dispozici, a rychle se přesunout do Lerienu, který potřebuje v čase nepokojů pomoc. Jenže teď tihle elitní čarodějové trčí v bohem zapomenuté horské vesničce, protože portál se nepodařilo zprovoznit. A co hůř – zvedla se sněhová vánice.

A to není všechno: vesnice, ve které jsou mágové uvězněni, začíná být zatraceně podezřelá. Nejsou tu totiž děti. A okolní lesy tiché…

Arcanepunk

Pokud jste nikdy neslyšeli slovo „arcanepunk“, určitě nejste sami. U nás je to poměrně netradiční subžánr fantasy, který je specifický tím, že se v něm mísí magie s vědou. Neplést se steampunkem, kde je důležité to slovo steam/pára – v arcanepunku je pojetí vědy širší, může být založena jak na páře, tak třeba na elektřině. Takže si můžete představit něco jako přestřelku ohnivými koulemi v jedoucím vlaku nebo pistolníky na dračích hřbetech. Zahraničními představiteli arcanepunku jsou například Naomi Noviková, Brandon Sanderson, China Miéville a spousta dalších.

Když se Temnář potká s Delfem…

Podmoří je neskutečně originální svět. Má vlastní rasy, přírodní zákony, faunu i flóru, nemluvě o umístění (pod mořem, hehe, to byste neřekli, co?). Je zjevné, že autorka se v něm cítí jako doma. Čtenář si tam oproti tomu bude připadat spíš jako na návštěvě. Pokud se s Podmořím setkává až v knize Děti vánice, tak určitě. S ubývajícími stránkami se sice návštěva postupně stane příjemným posezením u čaje a bábovky, ale během první padesátky si přijdete jak na povinné prohlídce u neoblíbené tety. Musím se přiznat, že ani po dočtení si nejsem zcela jistá, jaký je rozdíl mezi Temnářem a Delfem a jak vlastně vypadá tark nebo poháně. V tomto ohledu doporučuji otevřít si autorčin blog, kde si můžete některé termíny ujasnit.

Ovšem být autorkou, taky by se mi asi nechtělo vracet se k věcem, které mají mít čtenáři dávno nastudované: Děti vánice jsou totiž už několikátou knihou ze světa Podmoří. Což se ale z obálky nedozvíte… To však neznamená, že byste knihu zase měli odložit, naopak. Děti vánice jsou, myslím, skutečně vhodnou první zastávkou v tomto světě. Mě tedy rozhodně nalákaly i na další kousky Terezy Matouškové.

Warana obdivuje kytičky.

Zorena z masa a kostí

Co vás na novele (na obálce je sice napsáno „fantasy román“, ale vzhledem k ne-délce bych tomu tak úplně neříkala) zaručeně uchvátí, jsou postavy. Zorena, Atalan, Femorian, Nityry, Moran, Kerdea a ostatní si vás podmaní ve chvíli, kdy se objeví na scéně. Ač je postav na necelých dvě stě stránek poměrně dost, můžu vás ujistit, že si každou z nich dokážete do detailů představit a vytvořit si k ní vztah. Ne, tyhle charaktery opravdu nešustí papírem, jak tomu občas bývá i u jinak uznávaných spisovatelů. Myslím, že to je největší přednost jak díla, tak autorčina umu.

Jedinou výtku v tomto ohledu bych směřovala k epizodním postavám, které si pro sebe zaberou tak odstavec dva. I tady sice platí pochvala za životnost a uvěřitelnost, ale je opravdu nutné uvádět jména a životní eskapády postav, které v další větě zemřou?

Tereza Matoušková

se narodila roku 1990, momentálně studuje historii a český jazyk. První dvě knihy (Dnes se neproměňuj, Branou snů) vydala vlastním nákladem, Hladová přání již vyšla v nakladatelství Krigl. Román Vílí kruhy vyšel v nakladatelství Mytago a Děti vánice vydává Epocha. Kromě toho můžete její povídky potkat v různých antologiích. Určitě byste neměli minout její blog: temnarka.blog.cz

Časy minulé i současné

Velmi zajímavá a chytlavá je i forma novely. Přítomný děj (ve vesnici) se střídá s retrospektivou, která je odlišena kurzívou. Před našimi zraky se odkrývá minulost (jak Zoreny, tak ostatních protagonistů), více či méně vzdálená. Rasy Podmoří se dožívají stovek let, tudíž se mnohdy podíváme i do hluboké historie.

A tady musím poznamenat, že mě mnohem víc bavil děj minulý než přítomný. Současné dění detektivně-akčního rázu bylo sice zábavné, ale zdaleka ne tak dechberoucí a promyšlené jako vzpomínky jednotlivých postav. V těch se čtenář noří do spletitých vztahů a krizí, které předcházely krizi současné, a je to noření sakra pohlcující. Zdaleka tolik mě neupoutala duševní „ach bóže“ trýzeň mágů nad mrtvými dětmi (to je spoiler, nebo ne?), jako Atalanův boj s nehodou, jejíž následky musí nést v tichém utrpení (a tohle?) nebo Zorenina rozpolcenost ve vztahu ke svým adoptivním synům a přetrvávající slabost pro Femorianovu družku (jejda).

Z toho důvodu mám pocit, že by vůbec neškodilo přidat stovku či dvě stránek navíc. Je otázka, zda by pak nedošlo k rozmělnění, ale já bych se toho nebála. Takhle skvěle napsané postavy by to jistě utáhly.

Příběh má přesah do aktuálního/našeho světa. Řeší čapkovskou úzkost z překonání člověka (mága) strojem (kouzlem), který začne žít svůj vlastní život, a následky, které to s sebou nese. Takže na shledanou, akademičtí škarohlídi, fantasy není žádný brak, nýbrž plnohodnotná literatura, děkuji.

Zorenu uchvacovala křehkost a zároveň síla, která z mladší ženy vyzařovala. Nevypadala jako tuctová kráska, ale měla velké oči a nádherné vlnité kadeře. Je to přece přítelkyně mého syna! Není správné na ni takto myslet. Kdysi možná. Ale teď už je to všechno pryč.

„Udělám to.“

Kerdea poděkovala a objala ji. Zorena ji opatrně hladila po vlasech, které tak obdivovala. Voněly stále stejně a to jí přišlo důležité. V tu chvíli netušila, jakou kletbu seslala na svoji hlavu.

Když na vzhledu záleží

Na závěr ještě zmínka o úpravě knihy. Už obálka od Aleny Kubíkové upoutala moji pozornost a vnitřní ilustrace od stejné autorky potěšily oko nadmíru. Hubující prst za nezmínění, že se jedná již o pátý výlet do světa Podmoří, je shovívavý, protože je mi jasné, že tohle knihy neprodává. A koneckonců i ten „román“ odpustíme. Takže ano, tohle je kousek, který chcete mít v knihovně a kochat se jím.

A teď mě omluvte, běžím shánět předchozí příběhy z Podmoří…

Děti vánice

Autor: Tereza Matoušková

Rok vydání: 2016

Stran: 192, Cena: 169 Kč

Nakladatelství: Epocha

Více informací na webu nakladatelství.

Zdroj fotografií: Tereza Micková, Generace 21

0 90 100 1
90.2%
Average Rating

Děti vánice

Tereza Matoušková se na českém knižním trhu neztratí. Za její postavy by se nestyděl ani promakaný psychologický román a originalitu by mohla rozdávat na potkání. Takže ano, já jsem ohledně budoucnosti české fantasy velmi optimistická!

  • Děj
    86%
  • Postavy
    100%
  • Svět
    80%
  • Jazyk a styl
    85%
  • Grafická úprava
    100%

Štítky

Tereza Micková

Zanechte komentář