Zakarpatská oblast: Českou čtvrť najdete i na Ukrajině

Cestování / 8.3.2013

Ulice Ivana Olbrachta, busta TGM nebo prvorepubliková česká škola. To je jen pár ukázek českého působení v Zakarpatské oblasti.

Dobývaní Zakarpatí

Za poslední století byla tato oblast součástí Rakouska-Uherska, Československa, zažila nadvládu Maďarů i Sovětského svazu. V dnešní době je i přes snahy o osamostatnění součástí Ukrajiny. Toto území bylo i přes pramalé přírodní bohatství a nízkou životní úroveň vždy populární pro národy lačné po dobývání. Období, kdy byla Podkarpatská Rus součástí Československa, je zde obyvateli doteď vnímáno jako nejpozitivnější v historii. O tom svědčí i busta Tomáše Garrigua Masaryka, kterou najdete v jednom z městských parků Užhorodu.

Zakarpatské Poloniny. Zdroj: Zuzana Skříčilová, Generace21.cz

Zakarpatské Poloniny. Zdroj: Zuzana Skříčilová, Generace21.cz

Díky častému střídaní vládnoucích zemí měla Podkarpatská Rus možnost obohatit se od každé z kultur, ale zároveň se také čím dál tím více uzavírala do sebe, aby zde mohl vzniknout národ s vlastní identitou. Tady se člověk necítí, jako kdyby byl na Ukrajině, ale necítí ani propojení se Slovenskem nebo Maďarskem. Tento region si vytvořil vlastní historii. Na základě těchto úvah o vlastním národu sílí požadavky místních na osamostatnění od Ukrajiny, které zůstávají doposud bez odezvy.

Dvě časová pásma v jednom regionu

Člověk si toho všimne na detailech. Například na celé Ukrajině platí jednotný východoevropský čas, kromě Zakarpatské oblasti. Tady si můžete vybrat, jestli budete respektovat středoevropský nebo východoevropský čas. V praxi to funguje prazvláštně. Oficiálně území uznává východoevropský čas, což je určující například pro městskou hromadnou dopravu. Hodinky místních, včetně naší hostitelky Tatiany, se ovšem řídí středoevropským časem. Na kolik hodin se chodí do práce, nám nebyl nikdo schopný vysvětlit. Díky nezaměstnanosti, která v tomto regionu podle neoficiálních údajů převyšuje 50 procent, nemusí víc než půlka populace pracovní docházku vůbec řešit.

Ukrajinské Dejvice

V někdejším hlavním městě Podkarpatské Rusi existuje doposud česká čtvrť, která byla vybudována českými architekty a jednoznačně patří mezi nejkrásnější části Užhorodu. Místní tvrdí, že byla vybudována po vzoru pražských Dejvic. S trošku přimhouřenýma očima se dá této teorii uvěřit. Centrum je podle místních neoficiálně rozděleno na českou a sovětskou část, hraniční čárou je řeka Už.

Užhorodské restaurace lákají především na české pivo. Zdroj: Zuzana Skříčilová, Generace21.cz

Užhorodské restaurace lákají především na české pivo. Zdroj: Zuzana Skříčilová, Generace21.cz

V české čtvrti se nachází menší centrum, které je plné kaváren a restaurací. Podle Ukrajinky Tatiany, která nás Užhorodem provedla, je popíjení kávy a dlouhé vysedání v kavárnách národním sportem Zakarpatí. O čemž svědčí množství kaváren. Když se člověk zamyslí nad chudobou, která sužuje celý region, je doopravdy k neuvěření, kolik kavárníků se tady uživí.

Kuře po kyjevsku v americké restauraci

Kromě kaváren tu samozřejmě najdete i několik restaurací. Ať už se jedná o restaurace italského, mexického nebo amerického typu, pokaždé nad vchodem uvidíte svítit nápis lákající na české, případně slovenské pivo. Ačkoliv Užhorod neoplývá vysokou životní úrovní, byl pro nás problém najít obyčejnou hospodu s obyčejnou ukrajinskou kuchyní, kam by chodili místní. Restaurace stylizované do národních kuchyní cizích států v centru jednoznačně převládají. Užhorod se prostě snaží být za každou cenu světový.

Kuře po kyjevsku. Zdroj: Zuzana Skříčilová, Generace21.cz

Kuře po kyjevsku. Zdroj: Zuzana Skříčilová, Generace21.cz

Proto jsme se po dlouhém hledání klasické ukrajinské krčmy rozhodli pro americkou kuchyni. Navzdory do detailu promyšlenému interiéru připomínajícímu americký steak bar nabízel jídelní lístek spíše ukrajinské pokrmy. Klasické kuře po kyjevsku bylo jasnou volbou, ale jedině v americkém stylu s hranolky a coca-colou.

Symbol Užhorodu – novostavba z počátku 21. století

Hlavní dominantou města je pravoslavný chrám Krista Spasitele. Ačkoliv byl chrám postaven v roce 2000, na většině prospektů vybízejících k navštívení města má výsadní postavení právě tato „památka.“

Chrám Krista Spasitele v Užhorodu. Zdroj: Zuzana Skříčilová, Generace21.cz

Chrám Krista Spasitele v Užhorodu. Zdroj: Zuzana Skříčilová, Generace21.cz

V Užhorodu najdete také židovskou synagogu, což svědčí o různých náboženských vlivech, které se v Zakarpatí prolínaly během staletí. Většina židů byla během 2. světové války ze Zakarpatí deportována do koncentračních táborů, v současnosti slouží synagoga jako sídlo místní filharmonie.

Nedostatek financí zasahuje i do života bohatých

Chudoba ovlivňuje každodenní režim všech vrstev obyvatelstva, i těch zámožnějších. Kvůli zastaralému vodovodnímu systému teče voda v celém městě jen od 6 do 9 hodin ráno, pak se na celý den vypíná a znova se obnovuje večer pouze na dvě hodiny. Důvodem tohoto režimu je nízký tlak v potrubí, který není dostatečný na zásobování města vodou po celý den. Na přestavbu ovšem nejsou peníze. Mnohem důležitější je přestavba náměstí a výstavba nových pravoslavných chrámů.

Zakarpatská Ukrajina preferuje auta sovětské výroby. Zdroj: Zuzana Skříčilová, Generace21.cz

Zakarpatská Ukrajina preferuje auta sovětské výroby. Zdroj: Zuzana Skříčilová, Generace21.cz

Ukrajinskou mentalitu si tu vštěpili rychle. To, co je vidět na první pohled, je zkrátka důležitější. A to, co je podstatné pro chod běžného života, pro to poslouží zařízení vybudované ještě za éry Československa.

Fotbal spojuje národy

Málokde se dá zažít taková atmosféra jako v ukrajinské hospodě během fotbalového zápasu Ligy mistrů mezi týmy Šachtar Doněck a Chelsea, zejména pokud domácí klub vyhrává 2:1. V tuto chvíli fandí ukrajinskému klubu všechny zdejší národnosti. Jelikož místní nemají v životě příliš radostí, prožívají vítězství nad slavným anglickým klubem o to hlasitěji a divočeji než kdekoliv jinde. Turista neznalý poměrů by měl oslavy fanoušků raději sledovat od vzdálenějšího stolu, aby v zápalu fandění neschytal nějakou tu ránu.

Vodka nad zlato

Na Ukrajině je všeobecně levně. Benzín, jídlo, ubytování, to vše se dá koupit za poloviční ceny než u nás. Jestli ovšem Zakarpatí v něčem vyniká, tak to jsou ceny alkoholu, zejména národního ukrajinského nápoje – vodky. Půl litr kvalitní vodky se dá v obchodě sehnat v přepočtu za 60 korun.

O alkohol není v Zakarpatí nikdy nouze. Zdroj: Zuzana Skříčilová, Generace21.cz

O alkohol není v Zakarpatí nikdy nouze. Zdroj: Zuzana Skříčilová, Generace21.cz

Alkohol se dá ovšem sehnat i levnější, podomácku vypálený. Za kvalitu se už ale nedá ručit. Zato procenta alkoholu v podomácku vyrobených destilátech málokdy klesají pod 50 procent. Díky nízkým cenám nekvalitního alkoholu je tato neřest dostupná téměř pro každého. Bez vidiny zaměstnání je popíjení od rána do večera nejoblíbenějším požíračem času.

O několik století zpět

Ačkoliv už samotný Užhorod je na první pohled odlišný od západních měst, pár kilometrů na východ od města na vás čeká naprosto jiný svět. Pokud odbočíte z hlavní silnice, budete projíždět vesnicemi, kde se čas zastavil snad už za dob Rakouska-Uherska. Dřevěné roubenky, hliněné nebo kamenné cesty, povozy tažené koňmi nebo krávami, ale hlavně pohádková krajina, pro kterou se vžil název Poloniny.

Podzim v lesích u Koločavy. Zdroj: Zuzana Skříčilová, Generace21.cz

Podzim v lesích u Koločavy. Zdroj: Zuzana Skříčilová, Generace21.cz

Když se dnes řekne Poloniny, rozumí se tím celé území Zakarpatských hor. Původně se tímto názvem označovaly pouze nezalesněné louky na vrcholech kopců, které Zakarpatí vtiskly charakteristický rys. Zdejší zvlněná krajina je doopravdy jako vystřižená z pohádky. Dodnes můžete na loukách pozorovat pastevce s dobytkem, kteří dokreslují romantickou atmosféru. Díky převaze listnatých stromů je nejvhodnějším obdobím pro turistiku začátek podzimu, kdy se zalesněná údolí zbarví do oranžových a rudých barev.

Legenda nebo historie

Když už se člověk vydá dál do vnitrozemí, byla by škoda minout Koločavu. Vesnička, která se táhne údolím Polonin, se proslavila díky literárnímu dílu Ivana Olbrachta Nikola Šuhaj Loupežník. Kniha byla inspirována místní legendou o zbojníkovi, který bohatým bral a chudým dával. Sám spisovatel strávil několik let pozorováním zdejších poměrů a několik jeho dalších děl bylo inspirováno tvrdým životem v Zakarpatí. Jeho život v Podkarpatské Rusi dodnes připomíná pomník v Koločavě, ale také ulice Ivana Olbrachta, kterou najdete v centru Užhorodu.

V čem spočívá kouzlo Zakarpatské oblasti

Koločava stojí za návštěvu hlavně díky své poloze. Kolem ní jsou široko daleko jenom hluboké lesy a pastviny, proto je dobrým výchozím bodem pro turistiku. Sem tam sice můžete narazit na člověka s batohem a s největší pravděpodobností jím bude Čech, většinu času se ovšem zaručeně budete procházet opuštěnou krajinou.

Zakarpatí neláká na luxusní hotely nebo na vysoký standard nabízených služeb. Kouzlo tohoto místa spočívá v tajemné atmosféře, kterou vytváří zdejší krajina, po staletí neměnný život místních a legendy, jimiž jsou opředeny zdejší lesy. Pokud chcete vidět život, který znáte už jen z učebnicí dějepisu, nesmíte toto místo minout.

 Zdroj perexové fotografie: Zuzana Skříčilová, Generace21.cz

Zuzana Skříčilová

Zuzana Skříčilová

studentka práv a politologie, ve volném čase se věnuje cestování a fotografii

Zanechte komentář



Vaše názory

  • Petr

    Pekny clanek, dekuji za nej. Mam jen par pripominek. Ceske ctvrti jsou v Uzhorodu 2. Jedna v oblasti administrativni casti mesta, druha za hotelem Zakarpati. Neoficialni deleni mesta je na 3 casti – uherskou, ceskou a sovetskou. I v dnesni dobe existuji v Uzhorode 3 funkcni synagogy a na ulicich muzete potkat klasicke zidy vzhledem pripominajici ty od jerusalemske zdi narku. Vodu vypinaji jen v nekterych castech mesta, duvod je jiny nez uvadeny nizky tlak a pravoslavne chramy s tim nemaji nic spolecneho – ty si buduje sama cirkev (vodu plati mesto). Ostatne bohatsi to resi mini vodojemy. Zakarpati neni zas tak chudy region jak jej prezentujete, tady jen jen vetsi rozdil mezi chudymi a bohatymi – coz je podle mne hlavni nedorozumeni, ktere jste si z Zakarpati odnesla. Uzhorod je docela bohate mesto o cemz svedsi i sirka nabizenych sluzeb a treba vami zminovane kavarny a restaurace (a to jsme presvecen ze v tech opravdu drahych jste nebyli). Domaci alkohol byva velmi kvalitni a casto i drazsi nez ten z obchodu – osobne mu davam prednost. Poloniny nejsou vsechny hory, jde jen o bezlese pastviny na vrcholcich nekterych hor. Luxus a vysoky standard tady samozrejme najdete, jen turiste z CR na Zakarpati obvykle hledaji neco jineho a take to co se oznacuje za luxus je tady dost predrazene a pro obycejneho Cecha i cenove nedostupne.

    z Zakarpati

    petr

  • Zuzana

    Ahoj, vsechny informace, ktere v clanku uvadim, mam od Ukrajinky Tatiany, u ktere jsme bydleli a ktera zije v Uzhorodu pres dva roky. Cestuju pres couchsurfing, a proto mam kontakt s domorodci a vychazim hlavne z informaci, ktere mi poskytnou. Mej se Zuzka

  • Zuzana

    Za faktograficky omyl ohledne poctu synagog se omlouvam, tuto informaci sem si mela overit podle oficialnich zdroju a nespolehat na informace mistnich, priznavam… Ohledne vodovodniho potrubi, tato informace se neda nikde overit, a proto vychazim z toho, co jsme zazili a jak nam byla tato situace vysvetlena domorodci. Pokud je duvod jiny, nez mistni trvdili, opravdu by me zajimal jaky. Dale, psani je subjetivni zalezitost. Po nekolika dnech clovek spolehlive nepronikne do kultury, a proto ve svem clanku vychazim ze svych pocitu a dojmu, ktere jsem nabyla po nekolika dnech stravenych v Zakarpati.