Bumbálek a Skála

Kdo k smrti miluje Nastasju Filippovnu?

Divadlo Kultura / 5.3.2013

Slyšet muže mluvit o ženě s takovou něhou a vášní zároveň můžete jen v Divadle u stolu.

Inscenace čerpá z románu F.M. Dostojevského Idiot a divadelní hry Andrzeje Wajdy Nastasja. Režisér František Derfler dílo koncipuje jako citovou zpověď dvou mužů, které spojuje láska k jedné ženě.

V malém sále Divadla u stolu je tma, pouze zadní stěna scény je ozářena třemi svícemi pod ikonou Ježíše Krista. Tři svíce mohou symbolizovat svatou trojici, stejně jako tři postavy, o kterých je celý příběh. Rogožin poklidně sedí na omšelé židli a v sále je až děsivé ticho. Najednou přichází Myškin a jsme svědky jeho návštěvy v Rogožinově domě, odehrávající se chvíli potom, co probodl Nastasji.

Oba muži se na první pohled znatelně liší. Rázně se pohybující Rogožin (Viktor Skála) v černém obleku se splývavým dlouhým kabátem působí až démonicky. Oproti němu opatrně našlapující Myškin (Michal Bumbálek) ve lněném, lehce zmačkaném obleku béžové barvy vypadá jako naivní mladík.

Michal Bumbálek a Viktor Skála

V. Skála jako Rogožin a M. Bumbálek coby Myškin. Zdroj:wwwdivadloustolu.cz

Vášeň a nenávist

Citové vypětí obou mužů se projevuje různě. Myškin trpí častými epileptickými záchvaty, lítostivostí a snad i pláčem. Rogožin je cholericky běsnící maniak, jež ani po smrti Nastasji neví, zda ho k vraždě vedla láska, či nenávist. Myškin mu svojí čistou duší a bezelstným jednáním nastavuje zrcadlo a chvílemi ho tak dostává do sebereflektující zpovědi, kde je Rogožin nucen přiznat, že není za mák dobrým člověkem.

Jejich dialogy jsou plné společných vzpomínek na jejich femme fatale. Občas i se smíchem připomínají její divoké kousky z večírků nebo společného soužití. Oběma utekla od oltáře, a přesto měla stále tendenci se k jednomu nebo druhému vracet. Myškina ctila jako neposkvrněné stvoření, které nechtěla pošpinit, a Rogožinem zmítala podle nálady a rozmaru. Myškin sám ji ‚miloval pouze soucitem‘, zato Rogožin po ní toužil tělem i duší.

Rozervaná srdce a lehkost valčíku

Krása celého příběhu tkví v intimním sdělení pocitů. Naprosto odlišní muži s protichůdnými názory si padnou do náručí jako nejlepší přátelé a v závěru si vymění své křížky, jež nosí na krku. Dojemnou zpověď doprovází úderná hudba, valčík, který dává Nastasji povel k tanci. Ta se na scéně objeví v podání sólistky brněnského baletu Jany Přibilové. Její bytí je vyjádřeno něžným tancem a pro oba muže představuje sen, mlhavou představu minulosti a bolestné ztráty. Jako zjevení tančí v bílých šatech a svojí lehkostí omračuje své bývalé milence.

SkálaBumbálek zde utváří dvě silné individuality. Každý propůjčuje své postavě kouzlo, jenž nás nutí přemýšlet nad tím, koho z nich Nastasja opravdu milovala.

Inscenace: Nastasja Filippovna
Autor: F. M. Dostojevskij, Andrzej Wajda
Divadlo: Divadlo u stolu
Režie: František Derfler
Herecké obsazení: Viktor Skála, Michal Bumbálek, Jana Přibilová
Cena: plné vstupné: 210 Kč, snížené vstupné: 110 Kč

Zdroj perexové fotografie: www.divadloustolu.cz

 

Magdaléna Baumannová

Magdaléna Baumannová

Každý den se sebe ptá, zda divadlo ráda má. Dost se směje, občas kleje, a života užívá.

Zanechte komentář