Martin přešel od cyklistiky ke kulturistice a zpět 1. část

Sport / 13.3.2013

Že není možně přeměnit svoje tělo rychle z kondice cyklistické do kondice kulturistické, či snad že to nejde vůbec? Martin je příkladem, že to lze.

Martin Haze

Narodil se 6. listopadu 1985 v Jilemnici, v malém městě v Krkonoších, kde i bydlí. Pracuje jako masér a trenér fitness. Další informace naleznete na jeho stránkách.

Martine, jak jsi přišel na nápad jezdit závodně na kole?

Hned zajímavá otázka, tak to vezmu pěkně popořadě. Na kole jezdím už od malička. Moje začátky byly ve 4 letech, kdy jsem dojel na tříkolce do Roztok, což je z Jilemnice 5 km. Pak jsem hodně času trávil s babičkou po horách, kde jsme najezdili velké štreky s vysokým převýšením.

Jako malý jsem hory miloval. Taky v této době jsem s dědou chodil pěší turistiku, převážně západní Krkonoše. Ve 13 letech jsem malinko zlenivěl, nevím proč, ale neměl jsem moc chuť na sportovní aktivity a dal jsem se k hasičům, kde jsme každý víkend objížděli  hasičské soutěže. Byli jsme fajnová parta, které se držím až do dneška, prostě stará banda.

Martin na jaře na kole. Zdroj: archiv Martina.

Martin na jaře na kole. Zdroj: archiv Martina.

Opět v 15 letech jsem začal jezdit sám, převážně okruhy po okolí, a každý rok jsem přidával na určitých dávkách. Hlavně když jsem potkal nějakého zkušeného cyklistu, začal jsem se s ním špičkovat a skoro pokaždé jsem mu ujel… (Asi mě  raději nechal jet, protože si říkal nebudu tady soupeřit po 150 km s nějakým poblázněným klukem, který vůbec nerozumí tréninku a nemá rozum.)

Navíc jsem měl neobvyklý posed, sedlo vysoko a jen jsem se kýval ze strany na stranu. Vím od cyklistického kamaráda, který mi to říkal, že kdysi potkával nějakého poblázněného cyklistu s tímto divným posedem. Po pár letech jsem mu povídal, že jsem to byl nejspíše já. (smích)

Postupem času jsem cyklistiku žral více a více, začínal jsem se zajímat i o závody, ale řekl jsem si, dokud si nenašetřím na pořádnou silničku, tak na závody nejedu. Až teprve v 21 letech jsem si ji pořídil. S tím jsem se ihned přihlásil na závod v okolí. Začal jsem na Jičínské cyklolize, kde jsem se seznamoval s perfektními lidmi. Po roce závodění jsem se dostal i k celkem slušným výsledkům a to mě ještě více motivovalo. Sport se stal mojí drogou.

V kolika letech jsi začal závodit?

Začal jsem v 21 letech, kdy jsem si koupil silniční kolo a závislost byla ještě větší.

Jak jsi se na závodech umisťoval?

Lepší výsledky přišly už v roce 2008, kdy jsem na každý závod dojížděl s kamarádem po vlastní ose. Vždy po návratu

Martin na jaře na kole. Zdroj:archiv Martina.

Martin na jaře na kole. Zdroj: archiv Martina.

zpět, jsme závod zhodnotili v místní hospodě na pivu, probíhala schůze a rekapitulace. V tomto roce jsem najezdil nejvíce kilometrů ze všech sezón, bylo to téměř 13 000 km. Byly dny, kdy jsem jezdil 100 km denně a s tím se začínaly objevovat slušné výsledky. Taky jsem měl váhu pouze 65 kg, takže ze mě byla klasická vychrtlá cyklistická příšera. (smích) Co se týče konkrétních výsledků, tak jsem se pohyboval okolo 10. místa přibližně z 50 závodníků. Po roce závodění jsem si těchto výsledků velice vážil.

Nejvíce povedená sezóna byla v roce 2010. Už jsem nejezdil tolik na objemy, ale pouze přikládal a udržoval se, takže práce z roku 2008 se vyplatila. V této povedené sezóně jsem si na jaře stoupl na bednu a až do podzimu jsem se na ní držel. Většinou jsem lítal na 1. – 3. pozici, kamkoliv jsem přijel. Převážně jsem jezdil časovky.

V roce 2011 sice nějaké umístění bylo, ale šel jsem výkonnostně dolů. Moc dobře vím proč. Dělal jsem chyby, tvořil různé zlepšováky a pokusy, které měly vliv na pěkné výsledky a ublížily jim. Začal jsem brát kreatin na sílu, ale to člověk pouze nabere do svalů vodu a vytrvalost jde dolů. Také jsem dostal od trenéra pěkně vynadáno. Na druhou stranu mě tyto chyby proškolily. Je to tak, všechno zlé pro něco dobré, tímto vším čerpám zkušenosti.

Sezóna 2012 byla zase horší. Byl jsem nezaměstnaný a nevěděl jsem, co bude dál. Měl jsem obavy. Začal jsem více posilovat a váha mi šla nahoru, ale kvalitně. Z toho vyplývá další zkušenost, že vysoký objem svalů je pro cyklistiku nežádoucí. Ale zase jsem to dělal s tím úmyslem, že chci vyzkoušet něco jiného. Věděl jsem to dopředu, ale s nikým jsem tyhle věci nechtěl sdílet. Čerstvé věci si vždy nechávám sám pro sebe.

Věnoval jsi hodně času přípravě? Jak probíhala?

Jak říkám, cyklistika je o vůli a o kilometrech. Nikdy výsledky nemohou přijít okamžitě. Času jsem tomu věnoval velice mnoho. Nikdy jsem nešel pod 50 km na den, takže jeden trénink mi zabral minimálně 2 hodiny času. Celkem jsem dřel systematicky tzn. trénink 3+1 (3 dny trénink + den volna). Kolu jsem se tak věnoval 4 – 5x týdně. Tréninky byly náročné a domů jsem dorazil vždy poměrně dost vyždímaný. Tyto chvíle byly na tréninku ale stejně nejhezčí. Občas jsme se domluvili a vyráželi na tréninky ve skupinách. Hlavním nepřítelem bylo počasí, déšť a zimu jsem taky několikrát zažil.

Martin při odpočinku. Zdroj:archiv Martina.

Martin při odpočinku. Zdroj: archiv Martina.

Měl jsi sponzora?

Abych pravdu řekl, sponzora je těžké sehnat. Vidím, že i pro týmy je nemožné něco takového najít, natož pro jednotlivce, tak jsem se těmito věcmi moc nezabýval. Každý se s tím musí smířit a platit si věci sám.

Za jaký tým jsi jezdil?

V roce 2007 sám za sebe.
2008 – 2009 Cyklo ski Špicar Jilemnice
2010 až do současnosti KC Slavia Praha – zde jsem nasbíral spousta zkušeností od trenéra Karla Kopra.

Jak a proč Martin přešel od cyklistiky ke kulturistice se dozvíte v dalším pokračování článku.

Zdroj perexové fotografie: archiv Martina.

Zdeňka Kousalová

Zdeňka Kousalová

Ráda čtu a dělám mnoho jiných věcí, zde mám prostor o nich i psát. :o) A vy mi můžete napsat na zdenka.kousalova@generace21.cz :-D

Zanechte komentář