Autoškola – jen pro odvážné?

V obraze / 2.3.2013

Dělali jste už někdy autoškolu? Že ještě ne? Tak to se těšte na jedinečný a neopakovatelný zážitek vašeho života.

Kdy je ten správný čas?

Jedete přeplněnou tramvají. Lidé se na vás mačkají, do všech koutů se line smrad podivného individua, které se postavilo zrovna vedle vás, a vy si jen blahořečíte, že jste si včera koupili měsíčník, protože cvaknutí lístku by se v tomhle davu rovnalo sebevraždě. Pokusíte se otočit, abyste měli aspoň trochu volného vzduchu a v tom vám někdo šlápne na nohu. A možná právě tehdy přijde ona památná věta: „KÉŽ BYCH MOHL/A JEZDIT AUTEM.“ Ať už jste se pustili do výcviku v autoškole z jakéhokoliv důvodu, je to tady – vaše jízda začíná!

První jízda!

Těšíte se, až konečně usednete za volant a začnete svoji cestu za tou úchvatnou plastovou kartičkou, která vám propůjčí možnost vozit se v nějakém tom čtyřkolovém miláčkovi, ať už třeba jenom půjčeném od rodičů. Postupně se seznamujete s funkcemi auta – světla svítí, stěrače stírají a vy můžete konečně vyrazit.

No, abychom nepředbíhali. Naučíte se rozjet. Po několika kvílivých zvucích, kdy spojka dostává co proto a výfuk smrdí na hony daleko, se konečně rozpohybujete a pokoušíte se točit volantem. Po pár excelentně vytočených zatáčkách na cvičném parkovišti a dopilování jejich dynamiky máte pocit, že řízení auta je vlastně úplná brnkačka. A ona vlastně je. Pokud jste sami. Na parkovišti.

Hurá do provozu!

Po několika takových hodinách na cvičišti vás konečně ten odvážlivec instruktor vezme mezi ostatní řidiče – do provozu. Těšíte se, až si konečně projedete nějakou křižovatku nebo si vyzkoušíte točení na kruhovém objezdu. První procitnutí přichází ve chvíli, kdy s vítězoslavným pocitem a výrazem „řídím auto a jsem na sebe pyšný/á“ narazíte obličejem na palubovou desku po sešlápnutí brzdy instruktorem, protože jste nedali na křižovatce přednost zprava. V tuhle chvíli už začíná mít většina odvážlivců absolvujících autoškolu pocit, že se to začíná někde zadrhávat.

Tahle značka je jednoduchá, ale co ty ostatní? Zdroj: sxc.hu

Tahle značka je jednoduchá, ale co ty ostatní? Zdroj: sxc.hu

Tramvaje, stopky a zákazy…

Výcvik v autoškole je rozdělený do tří druhů provozu – žádný, lehký a hustý. A vy se chtě-nechtě dostanete v poslední části svého výcviku do toho hustého. Naivně se celou dobu domníváte, že když máte na střeše velkou ceduli s nápisem autoškola, všichni ostatní řidiči k vám budou ohleduplní a dají si na vás pozor. Opak je pravdou. Většina řidičů, když vidí autoškolu, troubí, nadává, zběsile mává a pokouší se ji předjet. I za cenu přejetí tramvajového pásu a hrubého porušení dopravních pravidel. Zato vy, jakožto svěřenec autoškoly, musíte pravidla dodržovat striktně. Je nejvyšší povolená rychlost 30 km/h? Jeďte pro jistotu 25 km/h. Je jasné, že budete odbočovat? Blikejte hned, jak vás to napadne! Vůbec nezáleží na tom, že ostatní okolo vás fičí padesát a blinkr je pro ně očividně sprosté slovo.

Křižovatky, jednosměrky, chodci…

Počet obkroužených kruhových objezdů, projetých křižovatek a absolvovaných jednosměrek v autoškole už v normálním provozu nepřekonáte. Ano, někdy se vám prostě stane, že vás nechají jezdit pořád dokola, než si uvědomíte, že se máte v jednosměrce při odbočování držet při levém okraji. Nebo že budete projíždět obchodní zónou a znervózňovat všechny řidiče tím, jak ukázkově dáváte přednost.  Možná že se dostanete do situace, v které budete projíždět křižovatkou a doufat, že jste dali všechny potřebné přednosti a pokud ne, tak že zrovna v opomenutém směru nic nejede.

Kdy má přednost? Zdroj: sxc.hu

Kdy má přednost? Zdroj: sxc.hu

A závěr! Nikdy není jenom jeden!

Až se prokoušete celým výcvikem, čekají vás závěrečné zkoušky. Pokud máte pocit, že předepsaných 28 hodin v autoškole je na naučení se řídit auta málo, tak máte pravdu. Komisař vám předtím, než nasednete do auta, řekne, že po vás vyžaduje bezpečnou demonstrativní jízdu podle předpisů.

Tak nasednete do auta, připoutáte se a se skoro zatajeným dechem vyrazíte. Jedete pomalu, to dá rozum. Koukáte kolem sebe, snažíte se všímat všeho, co vidíte, abyste náhodou nepřehlédli nějakou značku. Komisař sem tam něco řekne, většinou věty jako: „Na další světelné křižovatce odbočte vlevo,“ nebo „Na konci ulice zahněte doprava.“ Taková malá osobní navigace.

Necháváte se ukolébat pocitem, že vám to jde a že to zase nebude tak hrozné a vy to určitě uděláte. Pokud ovšem nevyletíte na první křižovatce. Vašich povinných 45 minut je u konce. Teď přijde ortel. Zastavíte, otočíte se dozadu a čekáte. Komisař se na vás sladce usměje a pak spustí – A pročpak jsme jeli přes ten železniční přejezd víc než 30 km/h? A jak to, že nám nic neříká vyhrazený jízdní pruh? Sčítá vaše chyby bleskovou rychlostí a vám nezbývá nic jiného než si povzdechnout a poznamenat, že tedy na podruhé nebo do třetice všeho dobrého se třeba zadaří.

Máte zajímavé historky z autoškoly nebo víte, jak na ni? Podělte se s námi v komentářích nebo na facebooku!

zdroj perexové fotografie: photl.com

Zuzana Fricova

Zuzana Fricova

Prohlaste svůj život uměním, pak jakékoliv dočasné nedopatření můžete označit "uměleckým záměrem."

Zanechte komentář



Vaše názory

  • Matěj Škarka

    Tak já mám sice Autoškolu pár let za sebou, ale tohle mě pobavilo. 😀 To je osobní zkušenost autorky? Všichni jsou ze začátku na nervy, ale po pár jízdách s tou plastovou kartičkou už se to bude zdát jako brnkačka.

    • Zuzana Fricova

      Jsem ráda, že se článek líbil:) Ano, jedná se o osobní zkušenost autorky, která pro velký řidičský úspěch opakuje zkoušku už po páté. Tak snad příště nepřehlédne žádnou značku nebo semafor a možná získá onu plastovou kartičku a bude to pro ni brnkačka:)

      • Matěj Škarka

        Tak to mám jednu dobrou zprávu. Pak už to bude jenom lepší a lepší. 🙂 Spoustu věcí z autoškoly určitě nevyužijete a ani si na ně nevzpomenete. A těch pár hlavních není nijak složitých.

        • Zuzana Fricova

          Budu vám tedy věřit a snad, až se konečně dostanu přes lapálie autoškoly, si budu pamatovat přesně ty věci, které se mi budou v běžném provozu hodit 🙂

          • Matěj Škarka

            Přeju hodně štěstí 🙂