Prokletí, Albánie. Zdroj: Zuzana Skříčilová, Generace21.cz

Láká vás dobrodružství? Albánie vás nezklame!

Cestování / 26.2.2013

Co očekávat od jednoho z nejchudších států světa? Divokou přírodu, nejhorší silnice v Evropě a kalašnikov jako standardní výbavu téměř každé domácnosti.

Pokud si myslíte, že byste v Evropě už těžko hledali zemi, kde jsou zbraně pro obyvatele stejně důležitým módním doplňkem jako boty, jste na omylu. V Albánii je uvidíte tak často, že postupem času vám řadový policista hlídající plynulost provozu se samopalem v ruce přijde jako samozřejmost.

Ráj horské turistiky? Jedině pro odvážné

Nabízí se otázka, co vlastně může tento balkánský stát cizinci nabídnout. S troškou nadsázky se dá říci, že pokud nejste vybíraví, najdete tu vše od vysokých hor až po dlouhé písečné pláže. Severní část Albánie pokrývá pohoří příznačně nazvané Prokletí. Příkré srázy, úzké silnice výjimečně pokryté asfaltem a minimum svodidel řadí serpentiny v tomto pohoří mezi nejnebezpečnější cesty, po kterých můžete v jihovýchodní Evropě jet, zejména pokud se na tuto trasu dostanete po setmění.

Pastevec v horách. Zdroj: Zuzana Skříčilová, Generace21.cz

Pastevec v horách. Zdroj: Zuzana Skříčilová, Generace21.cz

Díky nulovému osvětlení a nepřítomnosti svodidel v některých částech nedoporučuji příliš riskovat. V protisměru zřídkakdy potkáte auto a i po několikahodinové jízdě minete jen pár osamělých hospod. Noc je zde zkrátka strašidelná i pro otrlé cestovatele. Pokud byste přece jenom vyrazili v noci a v horách narazili na vesničku, musíte počítat s místní domobranou.

Spát pod širákem? Raději ne…

Netvrdím, že ozbrojené muže hlídající vesnice potkáte pokaždé, já mám ovšem právě tuto zkušenost. Ze dvou vesnic, na které jsme narazili po několika hodinách bloudění nočním Prokletím, nás v obou případech „přivítali“ ozbrojení muži střežící pořádek ve vesnici. Z původního plánu přespat pod širákem nakonec sešlo. Přece jenom spát na otevřeném prostranství v zemi, kde noční klid hlídá muž v civilním oblečení se samopalem, by nemusel být příliš příjemný zážitek.

Albánské dítě prodávající borůvky. Zdroj: Zuzana Skříčilová, Generace21.cz

Albánské dítě prodávající borůvky. Zdroj: Zuzana Skříčilová, Generace21.cz

Pokud byste chtěli vědět, jak vypadá největší zapadákov severní Albánie, existuje jediná varianta, navštivte Bajram Curri. Městečko pojmenované podle albánského nacionalisty kosovského původu budí v noci respekt. V ulicích uvidíte podezřívavé tváře místních, pro které jsme byli snad prvními zbloudilými turisty, kteří do této části Albánie zavítali. Ale také můžete narazit na nevlídného postaršího muže, který se za naším autem rozešel rázným krokem, držíc v pravé ruce kalašnikov.

Probdělá noc v Bajram Curri

Díky této zkušenosti jsme se ukryli v nejbližším hotelu, kde jsme pro změnu byli jedinými hosty. Recepční ani nepotřeboval vidět pasy, nevypisoval žádný formulář, jen si vzal 20 euro za čtyři osoby, dal nám klíče a už jsme ho neviděli. Navzdory bezpečí, které poskytovaly stěny hotelu, málokdo z nás byl po zážitku s místní domobranou schopen usnout.  Člověk má přece jenom neustále na paměti zprávy o zmizelých českých studentech, kteří dosud nebyli nalezeni.

Bajram Curri. Zdroj: Zuzana Skříčilová, Generace21.cz

Bajram Curri. Zdroj: Zuzana Skříčilová, Generace21.cz

Se slunečními paprsky se v noci děsivé město proměnilo v mírumilovnou ospalou vesničku, kde místní žijí ve skromných domcích a jezdí na koňských povozech. Tedy až na pár vybočujících jedinců, kteří se vozí v bavorácích. Ale co, jsme v Albánii, tyto kontrasty tady už nikoho neohromí. Přece jenom albánská mafie není světově proslulá jen tak bezdůvodně.

Tajemství údolí řek

Po pár ujetých kilometrech jsme poznali skutečnou krásu albánských hor. Domorodci se za denního světla zdáli být najednou přívětivější, zdravili nás, a když jsme zastavili, řidiči projíždějících aut se pokaždé zeptali, jestli nepotřebujeme pomoct. Cestou jsme míjeli zelená údolí, průzračné řeky, pastevce hlídající svůj dobytek, krajinu nepoznamenanou civilizací. Tedy ne tak úplně nepoznamenanou. Blonďaté děvčátko, co nám vběhlo před auto, nám nejprve dobrosrdečně nabízelo na ochutnání borůvky, za které pak ovšem vyžadovalo peníze.

Náboj nalezený v údolí řeky.Zdroj: Zuzana Skříčilová, Generace21.cz

Náboj nalezený v údolí řeky.Zdroj: Zuzana Skříčilová, Generace21.cz

V údolí by byla škoda nesestoupit k břehu horské říčky, která by se díky své průzračnosti snad mohla řadit mezi nejčistší v Evropě. Na kamenitém břehu nás překvapilo několik vystřelených nábojů, které se povalovaly mezi kameny. Těžko odhadovat, co se tu mohlo stát. Přítomnost nábojů nás ovšem už nijak nezarazila, ledová voda albánské horské říčky vypadala příliš lákavě, než abychom bez vykoupání jeli dál.

Asfaltová silnice nemusí být vždy výhodou

Čím více se člověk dostává na jih země, tím více je cesta lemována odpadky a chátrajícími domy s vybitými okny. Hornatý terén se mění ve vyprahlou rovinu posetou paneláky. Směrem k pobřeží na hlavních tazích sice přibývá asfaltových cest, těžko to ovšem považovat za výhodu. Cesty jsou v takovém stavu, že člověk musí neustále přejíždět z pruhu do pruhu, aby se vyhnul dírám.

Bytové domy v Albánii. Zdroj: Zuzana Skříčilová, Generace21.cz

Bytové domy v Albánii. Zdroj: Zuzana Skříčilová, Generace21.cz

S přibývající civilizací přibývá podél silnic žebrajících dětí a lidí, kteří prodávají vše od kukuřice až po elektroniku. Chudoba je tu cítit na každém ujetém metru.

All inclusive po albánsku

Jak jsem výše zmiňovala, Albánie je pobřežní stát a k moři neodmyslitelně patří dlouhé pláže, rekreační střediska, bary a diskotéky. Všechno popsané v Albánii najdete, jenom atmosféra je poněkud jiná než v západních státech. Zahraniční turisté se sem příliš rekreovat nejezdí, narazíte tu hlavně na bohatší vrstvu Albánců, která jezdí v luxusních autech a utrácí v barech spoustu peněz. Okolí hotelů a pláží je v lepším případě neupravené, v horším případě je využíváno jako skládka. Nově postavené hotely se střídají s polorozpadlými domy. Albánci holt řeší jenom vlastní business, co je za hranicí jejich pozemku, je už nezajímá.

Pobřeží severně od Tirany. Zdroj: Zuzana Skříčilová, Generace21.cz

Pobřeží severně od Tirany. Zdroj: Zuzana Skříčilová, Generace21.cz

Navzdory všemu bylo posezení na pláži po několika dnech strávených mimo civilizaci příjemným zážitkem. Ceny v restauraci nás sice utvrdily v tom, že rekreační střediska jsou určena pouze pro bohatší klientelu, albánské kuchyni jsme přesto neodolali. Při průměrné mzdě okolo 8 500 českých korun si lze jen těžko představit obyčejného Albánce, který by byl ochoten zaplatit v přepočtu 200 až 300 korun za oběd.

Soutěž o nejošklivější hlavní město Evropy.  A vítězem se stává…

Pokud byste chtěli poznat výstavní město socialistické architektury, nemáte jinou volbu, Tiranu nesmíte minout. Díky nekonečným bulvárům lemovaným oprýskanými panelovými domy si uvědomíte, jaké máte štěstí, že žijete v České republice. Díky jednotvárnosti a šedivosti ulic na vás nejspíš už po pár minutách padne pocit úzkosti, ale kvůli této zkušenosti stojí zato Tiranu vidět.

Panorama Tirany. Zdroj: Zuzana Skříčilová, Generace21.cz

Panorama Tirany. Zdroj: Zuzana Skříčilová, Generace21.cz

Když už vás nezaujme architektura města, tak vás musí nalákat ceny jídel. Kebab s hranolky tu v restauraci vyjde na 18 českých korun.

Navštívit Albánii bych doporučila lidem, kteří chtějí vidět něco, co už snad v Evropě není běžně k vidění. Chudoba tu naučila lidi žít v podmínkách, které jsou pro nás nepředstavitelné. Chudoba tu také formovala mentalitu národa, který je ve světě vnímán velmi negativně. V zemi, kde žít mimo zákon znamená úspěch a bohatství, se ani není čemu divit.

Zdroj perexové fotografie: Zuzana Skříčilová, Generace21.cz

Zuzana Skříčilová

Zuzana Skříčilová

studentka práv a politologie, ve volném čase se věnuje cestování a fotografii

Zanechte komentář