Proč chceme vždy to, co nemůžeme mít?

Vztahy / 1.5.2013

Toužíme po někom/něčem, co nemůžeme mít, kvůli tomu, že to opravdu chceme, nebo nám jde o ten pocit dobýt nedosažitelné? 

Nic není podle našich představ? Nejsme příliš zasnění? Předem vidíme něco i tam, kde není vůbec nic a pak býváme zklamáni! Nemáme občas velká očekávání? Přistihli jste se někdy při tom, že závidíte někomu ve svém okolí? Ať už lepší práci, krásnou postavu, nové luxusní auto? Opravdu toužíme po tom, co mají oni, nebo jde jen o ten pocit nedosažitelného?

Proč chceme stále víc a víc?

Už se vám někdy stalo, že když jste dosáhli svého, ve výsledku jste byli zklamaní? Stále se za něčím pachtíme a honíme. Myslíme si, že nám ke štěstí stačí to či ono, ale v moment, kdy toho dosáhneme, chceme zase něco jiného? Na jednu stranu je dobře, že nás nějaká vidina stále motivuje a žene dál. Nestojíme na místě, ale nebylo by lepší uvědomit si, že náš život není zas tak špatný, jak se nám možná na první moment zdá? Že to, po čem tak bezmezně toužíme a co se zdá být nedosažitelné, ke štěstí vlastně nepotřebujeme?

Vztahy bývají občas dost složité. Zdroj: Photl.com

Vztahy bývají občas dost složité. Zdroj: Photl.com

Zákon přitažlivosti

,,Milujeme ty, kteří nás odmítají, a odmítáme ty, kteří nás milují.“ Seneca

Určitě to všichni znáte. Imponují nám nedosažitelné osoby a ty, kteří by pro nás snesli i modré z nebe, přehlížíme. Proč je tomu tak? Láká nás opět ten pocit dobývat nedobytné území? Zakázané ovoce přece nejlíp chutná. Možná si někdy připadáme nešťastní zbytečně. Třeba máme příliš velké nároky. Nahlédli jste někdy do zrcadla na své vlastní já a řekli si, co vlastně nabízím svému protějšku já? Nepřemýšleli jste někdy nad tím, že zbytečně vzhlížíme k někomu opravdu jen proto, že je pro nás nedosažitelný? Občas se stane také to, že si tohle všechno uvědomíme. V ten moment, jako naschvál, osoba, kterou jsme takovou dobu přehlíželi, ztratí zájem.

Možná si říkáte: Proč já a ne oni! Zdroj: Photl.com

Možná si říkáte: Proč já a ne oni! Zdroj: Photl.com

Závist

Někdy mám dojem, že někteří lidé ostatním budou závidět snad i hezké počasí na pohřbu. Proč se nechají zmocnit touhle špatnou vlastností? Máme-li problém, měli bychom se mu postavit čelem. Závidět ostatním, kteří v dané oblasti problém nemají, přece není řešení!

Kolega z práce povýšil, zatímco vy jste již delší čas „podržpapír“? Kde je problém? Opět za to nemůže kolega! Co takhle zamyslet se nad sebou? Zkusit například nějaké jazykové kurzy? Zkrátka najít způsob, jak se stát pro zaměstnavatele atraktivnějším, než ostatní kolegové.

Někdo touží po svatbě, ale má doma partnera, který rozhodně není rodinný typ? Tohle ale není problém lidí, kteří v tomhle mají jednotný názor a třeba se i vzali. Spíš by se takový problém měl řešit s partnerem. Nemyslíte?

Závidíte kamarádce štíhlou postavu, kterou podle sebe nikdy nemůžete mít? A co když by si třeba právě ona přála přibrat, ale za nic na světě se jí to nedaří. Co brání vám v tom být štíhlejší? Vlastní pohodlnost a lenost především.

To, že váš spolužák má lepší výsledky, taky není důvod k závisti. Taky jste mohli mít, kdybyste se lépe připravili. Nebo měl štěstí na otázky? Třeba vám to vyjde příště. Ne nadarmo se přece říká: Přej a bude ti přáno…

Moje babička vždycky říkala, že kdo chce víc, nemá nic. A měla pravdu! Teprve tehdy, až otevřeme oči, začneme si vážit toho, co máme, budeme mít šanci být šťastní. Do té doby budeme jen neustále závidět ostatním, zkoušet se dorovnat někomu jinému, často pak přehlédneme, že i ten onen člověk by si přál mít kus našeho já.

Zdroj perexové fotografie: photl.com

Kristýna Szkanderová

Kristýna Szkanderová

Neustále se učím žít každým okamžikem naplno. Věřím v sebe, lepší zítřky a to, že v životě dokážu vše, co budu chtít. Miluji ironii a smysl pro humor, který je možná lehce kontroverzní. V životě se řídím pod heslem: Nejvíc nás motivují ti, kteří nám nevěří!

Zanechte komentář