Martin Havelka

Mefisto uctívá jedinou modlu – kariéru

Divadlo Kultura / 26.2.2013

Petr Kracík jako hostující režisér v Městském divadle Brno uvádí příběh muže, který si v touze po úspěchu podal ruku s nacisty.

Životní příběh talentovaného herce a režiséra Hendrika Höfgena, který celou svojí bytostí touží po roli Mefista v Goethově Faustovi, má několik rovin. Höfgena jako ústřední postavu sledujeme na jeho životní pouti. Potýká se s nedoceněností svých kvalit v divadle. Neúspěšně a velmi impulzivně se ožení, aby ženu zanedlouho vyměnil za kariéru a pozlátko velkého nacistického světa.

Touha po velké slávě a roli Mefista mu umožňuje razit cestu zcela tvrdě a sobecky. Ocitáme se v meziválečném Německu, černá scéna působí zpočátku jako divadelní zákulisí. Po stranách stojí kosmetické stolky se zrcadly a vzadu je malý bar. Jednotlivé scény se liší nábytkem a rekvizitami všeho druhu, což zcela zřetelně odděluje chudý příbytek od luxusního sídla. V nuzném bytě Höfgena je pouze kovová postel a stolek s židlí, naopak v bytě důstojníka nacistické armády jsou kožené sedačky, stolek s luxusním čajovým servisem a barový vozíček plný lahví a skleniček.

Výpravnost spočívá především v precizně ušitých a dobově věrných kostýmech. Ženy v saténových róbách ozdobené bohatými šperky a stylovým líčením jsou jako vystřižené z dobového plakátu. Když kouří, nechybí jim dlouhá elegantní špička. Pánové v dobře padnoucích oblecích a později v nacistických uniformách. Vše je uhlazené, noblesní a do posledního detailu dobově věrné.

Když herec herce hraje

Martin Havelka je jako Höfgen okouzlujícím mužem mnoha tváří. Ve svém domovském divadle, kde působí především jako režisér, je neurvalým neurotikem, kterému musí jít na ruku i stará paní od nápovědy. Samozvaná autorita ho povyšuje nad ostatní členy souboru. Jakmile se dostává do většího divadla, je před svým novým ředitelem pokorný a s hlavou skloněnou žadoní o angažmá jako stydlivé dítě o bonbony. Od začátku do konce je obklopen krásnými ženami.

Takřka každá z nich projde jeho postelí. Jeho slabostí, v tomto případě spíš úchylkou, je sadomasochistický sex, za který platí černošské prostitutce (Hana Kovaříková). Havelka dostává naplácáno na holou jako dítě. Kovaříková zde srší temperamentem a živočišnou energií. Jako domina s bičíkem je tvrdá a neoblomná, později, kdy se klient mění v milence, je slabou a zranitelnou ženou, prosící o jeho přízeň. Těchto naturalisticky ztvárněných scén je až příliš mnoho.

Martin Havelka

Havelka jako Höfgen, prahnoucí po Mefistovi Zdroj: mdb.cz/

Höfgen se setkává s okouzlují mladou dámou (Lenka Janíková), již předchází pověst o jejím obscénním vztahu s vlastním bratrem a jinou ženou. Netrvá dlouho a stává se paní Höfgenovou. Paradoxně je to ona, kdo se vzdává všech rozmarů, Höfgen si ponechává svoji milenku a postupně poznává všechny ženy v okolí. Lenka Janíková s velkou přesností odděluje zlatomládežnickou slečnu od vdané a milující ženy. Celý její výkon provází noblesa, díky níž má inscenace nádech zapomenutého starého světa.

Hitlerův křik

Režie se skrze dobové písně a rozhlasové nahrávky Hitlerových projevů evokuje dobu a politickou situaci. Rozsáhlost románové předlohy a viditelná inspirace filmem (režie István Szabó) dělají inscenaci nepřehlednou a příliš rozvleklou. Množství postav, přesuny z Hamburku do Berlína a zpět jsou spolu s proměnou režimu a politickými tématy zmatené. Dějová linka je košatá natolik, že uniká podstata díla. Osud Höfgena jako člověka, osud jeho duše.

Po získání role Mefista si nalíčí tvář na bílo a na hlavu si nasadí přiléhavý čepeček, stává se Mefistem. S touto maskou zůstává až do konce. Jeho role spočívá v ďábelském obelhání Fausta, on zde však jako Höfgen obelhává sám sebe. Tak jako se Faust upíše ďáblu, on se upíše nacistickému režimu. Oba dva pojí touha po úspěchu.

Havelka jako Mefisto pracuje především s hlasem, chvílemi zní téměř skřehotavě. Důležité jsou také jeho ruce, které v malých, ale velmi výrazných gestech doprovází všechna jeho slova. Maska, kterou Havelka nanese na tvář, je znakem nejen získané životní role, ale především celkového zaprodání se. Zaprodání lidské i umělecké důstojnosti a bezpáteřního počínání. Závěr se odehrává u kosmetického stolku, kde se již zlomený Höfgen snaží odlíčit a smýt tak ze sebe všechny činy, které mají na svědomí nejednu smrt.

Inscenace postrádá intimnější podání, větší důraz na vnitřní životy postav. Přestože motivy jednání jsou zcela explicitně předvedeny, chybí zde hlubší rovina, která by dovolila prožít sílu příběhu.

Inscenace: Mefisto
Autor: Klaus Mann
Divadlo: Městské divadlo Brno
Režie: Petr Kracik
Herecké obsazení: Martin Havelka, Viktor Skála,  Hana Kováříková, Lenka Janíková, Vojtěch Blahuta, Evelína Kachlířová, Lucie Zedníčková, Miloslav Čížek, Miroslava Kolářová, Milan Němec, Michal Isteník, Pavla Vitázková
Cena: plné vstupné: 320 Kč, snížené vstupné: 290 Kč

Zdroj perexové fotografie: www.mdb.cz

 

Magdaléna Baumannová

Magdaléna Baumannová

Každý den se sebe ptá, zda divadlo ráda má. Dost se směje, občas kleje, a života užívá.

Zanechte komentář