Milostné trojúhelníky hýbaly i 19. stoletím

Literatura / 24.2.2013

Dvě ženy, jeden muž. Jedna žena, dva muži. Rovnice o několika proměnných ničící nejen dnešní vztahy. Své o tom ví i K. Světlá a Vesnický román.

Vesnický román trochu jiným pohledem

[two_third]

Zdroj: cojeco.cz

Zdroj: cojeco.cz

Karolína Světlá

Narozena 24. 2. 1830 v měšťanské rodině v Praze. Vlastním jménem Johana Rottová, provdaná Mužáková.

Spisovatelka 19. století řadící se do skupiny generace májovců je průkopnicí českého vesnického románu. Její bohatá tvorba odráží stanoviska generace májovců, smysl pro vlastenecký a vzdělávací princip. Kromě bohaté literární činnosti byla „bojovnicí“ za ženskou emancipaci, byla členkou několika emancipačních spolků.

Dílo:

Černý Petříček (1871)
Upomínky (1874)
Zvonečková královna (1872)
První Češka (1861)
Vesnický román (1867)
Kříž u potoka (1868)
Nemodlenec (1873)
Frantina (1870)
Kantůrčice (1869)
Hubička a jiné ještědské povídky

Zajímavost: Ovládáte již tvorbu Světlé? Pak zkuste nahlédnout do její rozsáhlé korespondence. Tu udržovala například se svou sestrou Sofií Podlipskou, dále Eliškou Krásnohorskou či Janem Nerudou.

[/two_third]

Pokud čekáte, že vám tu z rukávu budu sypat obsah knihy, jste na omylu. Naopak, pokusím se vás donutit k četbě celé knihy, a to bez zbytečného přefabulování stránky po stránce. (Jedna dobrá zpráva na začátek: kniha má pouhých 200 stran.)

V následujících odstavcích se vám ve zkratce pokusím načrtnou jeden úhel pohledu, kterým je možné nahlížet na milostný trojúhelník Vesnického románu. Zaměříme se na genderové aspekty u jednotlivých postav, a to v rámci historiografického kontextu.

Rodina, manželství, vztah mezi mužem a ženou v 19. století

Láska je složitá věc. Dnes je v lásce dovoleno téměř cokoliv, o dvě století zpět však láska měla jasně daný řád. Ať už mluvíme o důvodech církevních či státních, vše ovlivňovalo společenskou představu o páru.

Vztah samozřejmě počínal řádným sňatkem. Ten byl v mnoha případech domluvený dopředu a často výhodným „obchodem“ ze strany rodičů obou nastávajících. V některých případech existovali „kuplíři“, obchodníci, kteří domlouvali potenciální vhodnou polovičku pro rodinu s potomkem, který z nějakého důvodu ještě nebyl zadán.

Sňatek byl v této době místem, které mělo jasný cíl: reprodukci a zachování populace vůbec. Byl posvátným činem, který nebylo možné rozloučit, rozvody byly zatracovány. Rozloučení byla často doprovázena hanbou a cejchem do dalších let. Ženy, které chtěly vstoupit do manželství podruhé a měly již z předchozího manželství děti, jen stěží sháněly nové ženichy. Ti se s nadsázkou drželi hesla „nové koště dobře mete„, a proto raději volili svobodné neposkvrněné dívky.

Žena objektem podřadným

Emancipace žen, feminismus. To vše muselo zákonitě jednou přijít. A proč? Podívejme se na ženu v 19. století. Je to osoba, která dle tradic světských i církevních má být pečovatelkou v domácnosti. Matkou v prvé řadě. Poslušnou manželkou, kterou navenek zastupuje její muž a toho musí také poslouchat. Muž určoval, kde budou v manželství žít. Byl hlavou rodiny. Žena si měla hledět dětí, řádně se o ně starat, vychovat z nich slušné lidi. Muž byl nadřazenou osobou a žena pouhým objektem.

Pokud vezmeme na vědomí všechna tato historiografická fakta (mějme však na paměti, že ta jsou spíše historickou generalizací), můžeme je zakomponovat do našeho genderového rozboru trojúhelníkových postav Vesnického románu.

Vesnický román - milostný trojúhelník, který mení charaktery lidí. Zdroj: Jana Hybnerová, Generace 21

Vesnický román – milostný trojúhelník, který mění charaktery lidí. Zdroj: Jana Hybnerová, Generace 21

Antoš

Narodil se do chudé rodiny, jeho matka se brzy stala vdovou a on tak přišel o svého otce. Světlá prokresluje jeho vnější charakteristiku velice podrobně, líčí ho jako krásného mladíka. Z hlediska genderu jsou přívlastky krásy  spojeny s ženstvím. Tato mužská postava nese i další ženské rysy i svým jednáním. Je to muž dobrý, vlídný, klidný, pracovitý, důvěřivý, snivý (sní o své existencionální a společenské svobodě, stejně jako dříve ženy toužily po emancipaci). Když se po svatbě s rychtářkou dostává do její „moci“, je to podvolená osoba, ženě podřízená. V 19. století však víme, že by tomu mělo být právě naopak. Výměna genderových rolí je tu velice nápadná. Antoš coby muž subjekt -hlavní postava knihy – se stává objektem ženy.

Rychtářka

Její postava prochází neuvěřitelným genderovým vývojem. Skálopevná až mužská postava se se smrtí svého manžela stává krotkou, truchlící ženou – vdovou. Po nějakém čase se ale opět dostávají do popředí její vůdčí mužské aspekty a rychtářka vymyslí lest, jak nepřijít o svůj statek a majetek. Vezme si mladíka Antoše, který u nich sloužil jako čeledín, za manžela (Pozn: Zde můžete pozorovat, opět výměnu rolí – není to muž, který by podle tradic 19. století měl finančně zajistit rodinu.).

Pokud se podrobněji podíváme na vztah těchto osob, zjistíme určitý posun či vývoj. Rychtářka měla dceru, které však byla spíše ženou – macechou, protože vždy toužila po synovi. Čeledín Antoš jí suploval roli syna, po němž tak prahla. Byla mu tedy ponejprv ženou – matkou. Po svatbě se její úloha mění na ženu – manželku. Porodí mu děti, o které by se jako správná žena v 19. století měla starat. Ale i zde Světlá formou literární fikce stírá faktičnost historiografické generalizace.

Rychtářčina role manželky přerůstá v posedlost. Žárlí na Antoše a věkový rozdíl mezi nimi. Žena zamilovaná se tak postupně mění v ženu, která až z duše nenávidí. Její posedlost a vidina Antošovy nevěry jí přivede až k myšlence, připoutat si muže pomoucí kouzel. Z rychtářky se tak na konci příběhu stává žena – čarodějnice.

Sylva

Třetí strana milostného trojúhelníku. Tato žena je nezkrotná dívka plná života, vychovávaná v horách, symbol čistoty, přírody, nezpoustanosti. Zprvu ji Antoš nesnáší. Vidí v ní pro její chování mužatku.

S postupem času však její „nekultivovanost“ ducha ustupuje vlastnostem, jako je poctivost, vlídnost, ochota a hlavně obětavost. Sylva se stará o Antošovy děti místo rychtářky, jako by si na chvíli vyměnily role, bez sňatku je tak ženou – manželkou – pečovatelkou. Antoš se zamiluje do její dobroty, ochoty.  Stává se z ní pomyslně žena – milenka. Sylvina postava prochází nejdramatičtějším vývojem na konci příběhu. S prosté horské dívky stává žena – světice. Slíbí rychtářce, že se Antoše vzdá, aby mu ona svými kouzly neublížila. I přes to, že rychtářka umírá, se Sylva stane čestnou a svůj slib dodrží. Odchází do kláštera pomáhat nemocným.

Jírovcová

Antošova chudá, věřící matka symbolizuje cnostný příklad tradic společenského chování v 19. století. Žena krásná, pracovitá. Je ženou – matkou – manželkou a následně vdovou. V příběhu působí jako určitý Antošův rádce, „záchranná brzda“ v rámci mravního jednání. Vždy svého syna usměrňuje  a mravně poučuje. Vede ho na správnou cestu. Jírovcová je symbolem a ukázkovým příkladem ženy matky jako pečovatelky, což byla nejdůležitější ženská úloha v 19. století.

A jak nahlížíte na Vesnický román vy? Utíkejte do knihoven, čtěte a komentujte mou interpretaci!

Zdroj perexové fotografie: foter.com

Jana Hybnerová

Jana Hybnerová

Jsem absolventkou vysokoškolského bakalářského programu Mediální a komunikační studia se zaměřením na Jazykovou a literární kulturu. V současné době se studiu věnují dále, a to navazujícím magisterským studiem Dějin kultury se zaměřením na Dějiny literární kultury. Ráda čtu, píšu a ještě více tvořím hodnotné věci, a proto doufám, že se jednou naše sekce Literatura dostane vysoko a najde si spoustu čtenářů.

Zanechte komentář