Emoční bouře aneb Jak pracovat s negativními emocemi

Osobní rozvoj / 26.8.2015

Emoce jsou součástí naší podstaty. Pokud s nimi však neumíme pracovat, mohou nám zle posloužit. Jak postupovat, když v nás začnou burácet?

Emoce jsou silné bezprostřední projevy našeho nitra, jež se mnohdy jeví jako zcela neovladatelné. Vyjadřují naši autentičnost a živost duše. Zajišťují, aby náš život nebyl fádní a povrchní, ale abychom byli schopni hlubších prožitků a naše prožívání bylo dynamické. Jsou to spontánní duševní reakce na určitý pro nás zásadní podnět zvenčí. Jak rychle přijdou, tak rychle odezní. Přitom však po sobě mohou zanechat i pěknou spoušť.

Pozitivní emoce, jako je radostný smích nebo dojetí, nám většinou žádné újmy nezpůsobují a společností jsou obecně přijímány, horší je to však se vztekem nebo smutkem, jež přijdou zrovna v tu nejnevhodnější chvíli. Téměř každý z nás se za svůj život někdy potýká se silnou negativní emocí, s kterou si neví rady. Pokud neví, jak emoce fungují a jak s nimi může pracovat, zmítá se v jejich bouři a zraňuje své okolí, aniž by chtěl.

Emoční bouře zažívají mnohem častěji ženy. Zdroj: foter.com, Lisa Brewster

Emotivní povahu mají především ženy. Síla ženských emocí je někdy velmi destruktivní, obvzlášť pokud je dlouho potlačují. Zuří, pláčou a zraňují nechtěně své okolí. Když emoce odezní, mnohdy nechápou, proč tak vyváděly a proč se na ně okolí dívá skrz prsty. Jsou to často velmi bolestivé procesy. I já sama jsem si prošla několika emočními bouřemi a záchvaty a trvalo mi dlouhou dobu, než jsem přišla na to, jak se s emocemi vypořádat tak, abych nezatěžovala sebe ani své okolí. Kladla jsem si neustále otázku, zda mám své emoce zcela potlačit nebo zda nad nimi mám pustit kontrolu a nechat jim naprosto volný průběh. Obě cesty se vyjevily jako scestné. Musela jsem projít mnoha bolestnými bouřemi, čelit mnoha nechápavým pohledům, mnoha odmítnutím, než jsem pochopila, jak s emocemi zacházet.

3 kroky pro vypořádání se s (negativní) emocí

Jak tedy postupovat, když ve vás emoce začnou burácet? Nechte se zasvětit do tajů emoční inteligence a inspirujte se zkušenostmi, které se osvědčily nejenom mně, ale i lidem, kteří se emocemi dokonce dlouhodobě zabývají.

1. krok: Pojmenovat a přijmout

1485649192_0352a1d5d0_b

Uvědomte si, jaká emoce k vám přichází. Zdroj: foter.com, liss_mcbovzla

Když k nám silná emoce přichází, měli bychom si ji v prvé řadě uvědomit, přijmout za svou a zjistit, z jaké příčiny nás zachvátila. Představme si tedy, že jsme ve společnosti a někdo k nám pronesl poznámku, která se nás hluboce dotkla, cítíme bolest na prsou a chce se nám plakat. Snažme se tedy intenzivní nával emoce prodýchat a přitom si v duchu přiznejme: Ano, právě teď se cítím velmi zraněný/á, chce se mi plakat, protože mě dotyčný člověk velmi urazil a dotkl se nějaké mé staré rány v nitru. On však není zodpovědný za moji emoci, i když ji vyvolal. To je má emoce. Já ji přijímám a mám čas na to, abych ji zpracoval/a.

2. krok: V bezpečném prostředí emoci vyplavit

Jsme ve fázi, kdy jsme si emoci uvědomili a pojmenovali si ji. Její působení však stále trvá a nám se hrnou slzy do očí. Mrkáme a snažíme se emoci potlačit, ale cítíme, že to jde velmi špatně. V tuto chvíli neprodleně vyhledáme prostor sami pro sebe. Omluvíme se a odejdeme do soukromí. Zavřeme se v koupelně nebo na záchodě, jdeme se projít kolem domu. Tady, v bezpečném prostředí, ve kterém nemohu svým emočním projevem nikoho zranit ani zneklidnit, vyplavím vše, co se ve mně hromadí. Pokud mám vztek, můžu si jít zaběhat nebo si v koupelně zadupu a pořádně si přitom zanadávám. Když mám potřebu plakat, vypláču se a dovolím si plakat tak dlouho, jak to potřebuji.

Být přirozený znamená se uvolnit. A k nalezení pravdy nepotřebujeme nic jiného, než se naprosto uvolnit.

Osho

Podpora a přijetí druhých je při silných emocích léčivá. Zdroj: foter.com, gideon_wright

Podpora a přijetí od druhých jsou při silných emocích léčivé. Zdroj: foter.com, Ktoine

Někdy se možná stane, že je při vyplavování našich emocí přeci jenom někdo přítomen. Klidně mu řekněme, jak se cítíme: Je mi smutno, protože mě někdo velmi zranil. Potřeboval/a jsem být sama. Budu v pořádku./Omlouvám se, ale jsem teď trochu vytočený/á. Potřeboval/a jsem to ze sebe dostat ven. Při silných emočních bouřích v nás někdy skutečně pomůže, když je s námi při vyplavování emocí někdo, komu bezmezně důvěřujeme. Partner, maminka, dobrá kamarádka, o kterých víme, že jsou emočně inteligentní, náš projev ustojí a nebudou nás soudit. Stačí, když nám partner poskytne svou náruč a my se můžeme vyplakat nebo když si kamarádce postěžujeme a zanadáváme si, jak nás určitá věc rozčílila. Poté, co budete z „nejhoršího“ venku, je nutné přistoupit k dalšímu kroku.

3. krok: Sdílet své pocity

Pokud jste vaši emoci vyplavovali v přítomnosti někoho druhého (například toho, kdo vás ranil svojí poznámkou), vysvětlete mu, že šlo o bezprostřední reakci na to či ono a posdílejte s ním, jak jste se v tu chvíli cítili. Proč se vás daná poznámka dotkla. S čím jste se museli vnitřně vyrovnat apod. V klidu si o celé situaci promluvte. Mluvte o sobě, ne o tom, jak vás ten či onen zranil a že za to může. Hovořte o tom, že jste potřebovali tyhle pocity ze sebe dostat ven, aby vás vnitřně nedusily, ale neomlouvejte se za ně.

Nestyďme se za své emoce!
Emoce jsou naší přirozenou součástí a díky nim můžeme být pravdiví k sobě i k druhým lidem. Za své emoce se nemusíme stydět, protože nejsou znakem slabosti, jak si často lidé myslí, ale autentičnosti a pravdivosti. Jediné, co nesmíme dopustit, je, aby se emoce proměnily v destruktivní síly, které by zraňovaly druhé a zcela nás ovládaly.

Nejčastější chyby v práci s (negativními) emocemi

Potlačujeme své emoce

Asi nejčastější přístup k emocím je ten, že je zcela potlačujeme a za každou cenu si zachováváme tvář a důstojnost. Tím se však okrádáme o hluboké prožitky, které se pro nás stávají povrchní. Nejsme upřímní a neustále se přetvařujeme a snažíme se zazdít své skutečné pocity, jež s druhými nesdílíme. Pokud tenhle postup praktikujeme delší dobu, mohou nás emoce zachvátit mnohem větší silou v tu nejnevhodnější chvíli nebo můžeme mít vážnější psychické problémy, protože nás nahromaděné emoce ovládají, aniž bychom si to uvědomovali.

Hromadění otravuje srdce. Veškeré hromadění je jedovaté. Pokud budete sdílet, budete jedů zbaveni.

Osho

Necháme emoce, aby nás zcela ovládaly

anger-13

Své emoce bychom měli umět zpracovat. Zdroj: foter.com, Isengardt

Tuhle cestu volí asi jen opravdoví odvážlivci. Je to však cesta extrému. Pokud dovolíme emocím, aby nás zcela ovládly, omezíme a zjednodušíme své chování a stanou se z nás znovu děti. Budeme se chovat doslova jako malí, okolí nás přestane respektovat a pokud není dostatečně vyspělé a chápavé, bude nás považovat za psychicky labilní. Vyzkoušela jsem to několikrát na vlastní kůži. Nechala jsem se svojí emocí zcela ovládnout, dostala jsem hysterický záchvat, zranila jsem nechtěně všechny kolem sebe a následující dny se musela vyrovnávat s podivnými pohledy a poznámkami druhých. Na druhou stranu si však v těchto extrémech vyzkoušíte, kdo z vašich blízkých je schopný vaše emoce ustát a kdo vás miluje a přijímá se vším všudy, a to i v situaci tak vyhraněné. Proto pokud se vám někdy taková situace přihodí, berte ji jako lekci.

Nepřijímáme emoce za své, obviňujeme z nich druhé

Pokud někomu chcete něco vytknout, čiňte to prosím bez emocí! Zdroj: foter.com, fuzzysaurus

Pokud někomu chcete něco vytknout, čiňte to pokud možno bez emocí! Zdroj: foter.com, fuzzysaurus

Nic horšího snad udělat při emoční bouři nemůžete. Přesně tímto chováním zraňujeme své blízké snad ze všeho nejvíc. Zapamatujte si, že pokud již emoci před druhými naplno projevíte, musíte ji přijímat za svou a neobviňovat z ní druhé. Ostatní nemohou za to, že se cítíte tak, jak se právě cítíte, i když vaši reakci svým chováním vyvolali. Vytočíte se například na své děti kvůli tomu, že si celé týdny neuklidily v pokoji. Už toho máte vážně dost a chce se vám řvát a všechno jim to vyčíst. Jejich nečinnost, která vás vytočila, je důvodem k rozhovoru. Děti však nemohou za to, že se z toho, co udělali, cítíte rozladění, zklamaní, vytočení. To je jen vaše emoce, kterou si musíte zpracovat. Nemůžete na ně vylít všechen emoční odpad, který se ve vás za dlouhý čas v závislosti na různých podnětech nahromadil a křičet na ně, že vám ničí život a že jste kvůli nim nešťastní. Jsou to jen potlačené sbírky pocitů ve vás, které získaly za tu dobu, co byly ve vás skryté, mnohem ohyzdnější podobu. Vybijte se, vybrečte se, zanadávejte si, ale nevylévejte tyto niterné pocity přímo na své nejbližší. Prosím za nás všechny zraněné, kteří takovým emočním atakům od svých nejbližších někdy čelili. Věřte, že například donutit potomky, aby si uklízeli svůj pokoj, lze vyřešit i bez toho, aniž bychom na nich zanechali doživotní následky.

Stali jste se přímými svědky emoční bouře někoho blízkého?
Zachovejte klid a uvědomte si, že váš blízký prožívá pouze silnou emoci, nad kterou ztratil kontrolu, a vás se jeho běsnění netýká. Nechte ho vybouřit. Pokud vás jeho projev zraňuje, odejděte a vraťte se, až se dotyčný uklidní. Pokud však cítíte, že je vaše přítomnost nezbytná, snažte se vyjádřit podporu. Když vás k sobě druhý pustí, obejměte ho a v žádném případě mu jeho sdílené pocity nerozmlouvejte. Poté, co bouře odezní, je třeba druhému poskytnout prostor, aby své pocity sdílel. Naslouchejte mu a vyjádřete pochopení pro jeho city.

Všechno zlé je k něčemu dobré

Každá mince má dvě strany. Jak říká duchovní učitel Osho:

Ve skutečnosti když se neumíte smát, neumíte ani plakat. Smích a pláč jdou ruku v ruce, jsou součástí jednoho jevu autentického bytí v pravdě.

trinity-12

Prožívání emocí patří k lidské podstatě. Zdroj: foter.com, Katie Tegtmeyer

Ani negativní emoce nemusí být vždy špatné. Když si dokážeme upřímně poplakat a přijímat se při tom, dokážeme si i mnohem autentičtěji užívat třeba smích. Pokud své emoce zvládáme, nezraňujeme jimi a máme kolem sebe lidi, kteří naše emoční burácení ustojí, můžeme si je dovolit v plné parádě. Pokud se například hezky rozčílíme, zanadáváme si zvedne se v nás energie, doslova se nám začne vařit krev, a tak můžeme být po takovém projevu daleko vášnivější a živější. Můžeme se pustit s vervou do nějaké těžké práce, sportu nebo si třeba užít intenzivní milování s partnerem. Hledejme na emocích i to pozitivní!

Jak si v sobě negaci přestat pěstovat?

2334939180_37f4985c97_o

Začít u sebe má smysl. Zdroj: foter.com, jenny downing

Silné destruktivní negativní emoce nevznikají čistě náhodou. Jejich intenzitu a frekvenci výskytu ovlivňuje řada faktorů. Pokud se s negativními emocemi potýkáte přehnaně často, jde o rozsvícenou kontrolku, že ve vašem životě není něco v pořádku.

Živnou půdou pro negativní emoce jsou:

  • vnitřní zranění z minulosti
  • psychická traumata z dětství
  • nahromaděné potlačené pocity
  • neprojevené vlastní tvůrčí dary
  • psychická nevyrovnanost
  • nízké sebevědomí, nenávist k sobě
  • nedostatek lásky a přijetí
  • a další…

Je důležité, abyste sami sobě a věcem ve svém životě věnovali pozornost a neodsouvali vlastní potřeby na druhou kolej.

Hlubší práce s emocemi

Pokud potřebujete na svém emočním prožívání hlouběji zapracovat, máme pro vás několik doporučení.

Můžete zapátrat v nabídce kurzů psycholožky a propagátorky zdravé sebelásky Lucie Kolaříkové a zúčastnit se jejího semináře Léčení vnitřního dítěte, ve kterém se dozvíte, že „naše chování, cítění, myšlení a chápání světa není náhodné, nýbrž živené emočními traumaty a energetickými otisky z dětství. Aniž bychom to věděli, po většinu času přehráváme staré energetické nahrávky z našeho podvědomí získané asi do pátého roku života a reagujeme jako tenkrát, aniž bychom si všimli, že situace tady a teď nám nabízí úplně jiné možnosti.“ (citováno z webu luciekolarikova.cz) A budete mít možnost na tom zapracovat.

Pokud si chcete o emocích něco zajímavého přečíst, můžete sáhnout po knihách indického duchovního učitele Osha.

Můžete si také přečíst některou z knih amerického psychologa Daniela Golemana. Jeho monografie Emoční inteligence: proč může být emoční inteligence důležitější než IQ se stala světovým bestsellerem.

Za pozornost určitě stojí i práce jiného psychologa  Paula Ekmana, který se zabývá výrazy emočního prožívání v lidské tváři.

Zdroj perexové fotografie: foter.com, joshjanssen

Petra Pospíchalová

Petra Pospíchalová

Jako studentku bohemistiky mě fascinuje, co všechno může být skryto v proudu slov. Jsem milovnice veršů, mouder a příběhů a ráda je i sama tvořím. Když zrovna nejsem zalezlá doma s knížkou nebo nepíšu článek, najdete mě v přírodě. Její krása a harmonie mi vždycky dodá vnitřní klid, inspiruje mě a naplní mě radostí. A ještě lépe, když mám přitom vedle sebe nějaké svoje lidské miláčky, které ze všeho nejradši láskyplně podporuji. :-)

Zanechte komentář