Byl jsem i kuchař expedice, říká Aleš Vašíček

Cestování / 16.2.2013

Jaké to bylo v Americe? Jaká byla cesta? A co pitná voda? Na toto a mnoho dalšího jsme se zeptali Aleše Vašíčka!

Po návratu Dana Přibáně z Jižní Ameriky, konkrétně 29. ledna 2013, jsme si dovolili vyzpovídat jednoho člena jeho týmu, přesněji řečeno, Aleše Vašíčka.

Aleš Vašíček

Narozen roku 1980 v České republice. Vystudoval Univerzitu Karlovu – obor žurnalistika, později Leiden University v Nizozemsku. Povoláním novinář, televizní reportér. Kromě psaní rád fotografuje a mezi jeho další koníčky patří kupříkladu klasické britské motocykly, dýmky či sportovní střelba. http://www.alesvasicek.cz/

Jak jste se dostal k výpravě s Danem Přibáněm? Proč jste s ní souhlasil a jaká byla vaše „hlavní funkce“? 

Znám se s Danem od roku 2007, kdy se vrátil s trabantem z Hedvábné stezky. Pak se ozval, když vyrážel do Afriky a řešil na autech nějaké úpravy pro jízdu v prachu. Měl jsem v tomto ohledu nějaké zkušenosti z mých cest do Severní Afriky a na Blízký východ se svým landroverem. Ve stejnou dobu mi Dan také pomohl, když mi poskytl své záběry z asijské cesty a rozhovor do mé reportáže při studiu žurnalistiky.

Na nabídku jsem kývl, protože jsem si to chtěl zkusit a Jižní Amerika mě lákala. Ale dlouho jsem to zvažoval. Bylo to všechno nebo nic. Nakonec jsem řekl, že teda ano. Dal jsem výpověď v práci, pustil svůj byt, půjčil si na cestu peníze a jel.

Původně o mě Dan uvažoval jako o fotografovi, ale brzy bylo jasné, že má lepší želízko v ohni. Tím byl Jakub Nahodil, který je výborný reportážní fotograf. Já jsem spíš studiový a dělám hlavně na film, což je už dneska spíš rekreační fotografování. Pak jsme společně dělali na přípravě trabantů a tak nějak přirozeně jsem se pasoval do funkce řidiče trabanta Babu.  Pak jsem k tomu přibral rozhlasové reportáže pro Radiožurnál a zápisky na svém blogu www.mopagi.wordpress.com. No a úplně na konec se ze mě stal i kuchař expedice.

Jak jste sehnali peníze na expedici? Nějací sponzoři byli?

Expedice byla z většiny závislá na sponzorech. Naštěstí, po Asii, Africe a reklamě Google, byly žluté trabanty už známé a šlo to lépe. Dan pak do toho dal i své peníze a někteří z nás si zafinancovali letenky apod.

"Za tři týdny jsme se probojovali až ke guyanské ministryni zahraničních věcí, která to nakonec rozštípla. "

„Za tři týdny jsme se probojovali až ke guyanské ministryni zahraničních věcí, která to nakonec rozštípla.“

Jak dlouho jste výpravu předem plánovali?

To by asi lépe věděl Dan, ale odhaduji, že je na tom tak rok práce před výjezdem. Po příjezdu pak začíná práce s filmem.

Začátek výpravy byl hrozný chaos. Problémy s auty, s vízy, razítka, samé úplatky… Můžete nám celou bitvu o auta trochu přiblížit? Jak to nakonec dopadlo?

Guyana byla krásná. Exotické místo, kam nikdo moc nejezdí, krásné ženy, skvělý rum a… byrokracie. Tamní úředníci nejsou zvyklí, že by tam někdo chtěl jen odstartovat cestu a své auto tam neprodat. Za tři týdny jsme se probojovali až ke guyanské ministryni zahraničních věcí, která to nakonec rozštípla. Bylo to byrokratické peklo, ale úplatek tam nakonec nikdo nechtěl. Oni prostě jen nevěděli, co mají dělat.

Tamní úředníci nejsou zvyklí, že by tam někdo chtěl jen odstartovat cestu a své auto tam neprodat.

Tamní úředníci nejsou zvyklí, že by tam někdo chtěl jen odstartovat cestu a své auto tam neprodat.

Z vašich zpráv jsme se dozvěděli o nepokojích v Georgetownu, nebáli jste se, když se kolem vás rabovalo, střílelo apod.?

Nepokoje byly samozřejmě nepříjemné. Nevěděli jsme, co se bude dít. Navíc jste ve městě, kde je běloch exotem, o němž se automaticky předpokládá, že bude mít peníze. No a s každým nepokojem stoupá sebevědomí lůzy. Situace se ale začala uklidňovat a my tomu nakonec ujeli, ale ještě nám stihli přepadnout kameramana Zdeňka. Naštěstí se mu nic vážnějšího nestalo.

Jak celá výprava probíhala? Napadá vás nějaký nejlepší a naopak nejhorší zážitek?

Nejhorší zážitek asi byl, když jsme v Peru vjeli na pláž Tichého oceánu a najednou přišel příliv. Auta zapadla a s každou vlnou se bořila hlouběji do písku. Vyhrabávali jsme je holýma rukama. Myslel jsem, že o ně přijdeme.

"Auta zapadla a s každou vlnou se bořila hlouběji do písku,"

„Auta zapadla a s každou vlnou se bořila hlouběji do písku.“

No a jeden ze skvělých zážitků bylo, když jsem si na největší solné pláni světa, na bolivijském Salar de Uyuni, půjčil od Slováka Marka Jawu a proháněl se na ní tím bílým nekonečnem. Ostatně oba zážitky jsem zachytil ve svých rozhlasových reportážích pro ČRo. Poslechnout se dají na SoundCloud.com/transtrabant.

Objevila se při expedici nějaká opravdu zoufalá chvíle, kdy jste si přímo říkal: Že jsem sem lezl?

To myslím, že ne. Vlastně možná ano, když jsem v Georgetownu v Guyaně viděl tolik krasavic pohromadě

Byla těžká domluva v mezinárodním týmu? Nastala někdy nějaká opravdová hádka? Přeci jen strávit čtyři měsíce se stejnými lidmi musí být dost o nervy.

Mezinárodní tým byl super. Bylo skvělé vnímat různé národní povahy a humor. No a hádka přirozeně nastala. Já i Dan jsme ve svých názorech dost tvrdohlaví, a tak jsme na sebe občas hulákali, až se lidé otáčeli. Ale oběma nám ve výsledku vždy šlo o cíl, kterým bylo dokončit zdárně expedici a přivézt domů natočený materiál. Takže osobní spory šly vždy stranou a vždy se všechno vyřešilo.

"... právě díky tomu odloučení si člověk uvědomí, v čem je opravdu hodnota svátků..."

„… právě díky tomu odloučení si člověk uvědomí, v čem je opravdu hodnota svátků…“

Nevadilo vám, že jste byl na oslavy Nového roku a Štědrý den mimo svůj domov?

No musím říct, že mi domov, moje rodina a přátelé chyběli. Ale právě díky tomu odloučení si člověk uvědomí, v čem je opravdová hodnota svátků. Na druhou stranu jsem byl rád, že jsem unikl tomu nákupnímu šílenství.

Předpokládám, že vy jste cestoval s trabantem Babu, jaké to bylo? Byly trabanti Babu a Egu nějak upravení?

Trabanti Egu i Babu jsou naprosto obyčejní trabanti. (Vždy o nich mluvíme a píšeme v životném rodě) Jen mají pod motorem ochranný plech a tvrdší péra, aby uvezli větší zátěž a pohodlnější sedačky, tuším z Forda Fiesty. Mají také větší vzduchový filtr s instalovaným předčističem vzduchu, tzv. cyklonem. Ten fungoval skvěle právě na mém Defenderu. Na trabantu už tak dobře ne.

Jednou z mnoha výhod trabantu je, že ho zvedne pár lidí...

Jednou z mnoha výhod trabantu je, že ho zvedne pár lidí…

Jinak problém dvoutaktního motoru je, že se maže olejem v palivu, takže nemůžete třeba brzdit motorem. Když by do něho neteklo dost paliva a motor byste z kopce protáčeli, mohl by se lehce zadřít. No a do kopce zase moc nejede, protože má asi jen 24 koní. A s každým výškovým kilometrem ztrácíte 10 % výkonu. Takže téměř v 5 kilometrech, na vrcholcích And, to skoro nejelo. A o bubnových brzdách ani nemluvím. To byla jízda do údolí! Jak na bobové dráze! Ale jinak je to auto fajn. Jednoduché, pohodlné a kompaktní.

Z fotek a z rozhlasových reportáží víme, že jste vyzkoušel i cestu na Jawě po solné poušti, nebál jste se? Jak se vůbec jede po soli?

Nebál, naopak. Je to úžasný zážitek. Pláň jakoby nikde nekončila a konec se nepřibližuje. Salar de Uyuni je velký asi jako celý Středočeský kraj! Chvílemi máte pocit, že letíte. Sůl je drsná jako smirkový papír, takže motorka dobře drží. Chtěl jsem si vyzkoušet, jaký to je asi pocit, když se na podobné pláni v americkém Bonneville lámou rychlostní rekordy.

"Je to úžasný zážitek. Pláň jakoby nikde nekončila a konec se nepřibližuje."

„Je to úžasný zážitek. Pláň jakoby nikde nekončila a konec se nepřibližuje.“

Jak na vás působil pravý prales? Přeci jen je to něco, co u nás nemáme.

Prales byl nádherný. Nejvíc mě ale dostalo, když jsem poprvé viděl letět ve volné přírodě papoušky Ara. To byla nádhera! Svým řevem přehlušili dokonce i řev trabanta!

Jak jste řešili pitnou vodu a jídlo? Bylo všeho dostatek?

Pitnou vodu jsme vezli s sebou. Když nám došla, filtrovali jsme vodu z řeky. No a jídlo jsme měli nějaké svoje – těstoviny, konzervy apod. a kombinovali ho s něčím místním. Jak jsme ale vjeli do Chile a pak do Argentiny, objevilo se levné a skvělé hovězí. Tak jsem griloval.

"...objevilo se levné a skvělé hovězí. Tak jsem griloval..."

„…objevilo se levné a skvělé hovězí. Tak jsem griloval…“

Jak se vyrovnáváte s návratem zpátky do České republiky? Přišlo vás přivítat hodně lidí a udělali jste pořádný rozruch na letišti, jak bylo v plánu?

Návrat pro mě není úplně jednoduchý. Čtyři měsíce máte jen dvě košile a najednou celou skříň. Je to trochu kulturní šok, ale člověk si lehce zvyká na lepší. Lidé na letišti nám udělali ohromnou radost. Moc si jejich přízně vážíme!

Kdyby byla možnost návratu a zopakování celé cesty, šel byste do toho?

Cesta byla skvělá. Myslím, že se do Jižní Ameriky ještě vrátím. Ale teď si chvíli odpočinu. Nechce se mi jet autem ani do Brna! Počkám, až už nebudu mít mozoly po volantu.

"Počkám, až už nebudu mít mozoly po volantu. "

„Počkám, až už nebudu mít mozoly po volantu. „

Dovolte mi ještě zvídavou otázku. Používali jste mobilní telefony? Pokud ano, kde jste je nabíjeli?

Kde byl signál, tam jsme mobily používali. Někde, třeba uprostřed amazonského pralesa na silnici BR319 či v Andách, tam signál samozřejmě nebyl. Měli jsme s sebou ale satelitní telefon. S jeho pomocí jsme kupříkladu posílali zprávy o našem postupu na Facebook. Nabíjeli jsme je normálně v autě, kde jsme měli měnič z 12 na 220 voltů. Stejně jsme kupříkladu dobíjeli i počítače, na kterých jsme psali reportáže, baterie do kamery a fotoaparátů apod.

Děkujeme za rozhovor! Snad si u nás v České republice zase brzy zvyknete.
Také bychom rádi poděkovali celému týmu za poskytnuté fotografie a přejeme mnoho štěstí do budoucna.

Zdroj všech fotografií: Transtrabant.cz, Jakub Nahodil

Martina Baierová

Martina Baierová

Editorka sekce Cestování a šéfredaktorka portálu, která se snaží jít vždy za svým snem. A hlavně se nevzdávat, že jo.

Zanechte komentář



Vaše názory

  • Petruš

    Bez trabantů by byl mistr Přibáň nula…. hlavně, celou expedici, no expedici, celý výlet tvořilo několik maníků a né jen jeden alfamale který se rád slyší a vidí!!! Sám by jel tak akorát z Vyšehradu do Motole (-;

    • Eva

      Pane Petruši.. A o Vás se nikde nepíše, že? Musíte proto něco udělat. Samo to nepřijde.