Tajemní křesťané v Etiopii: Co ukrývají jejich starodávné kostely?

Cestování / 21.4.2015

Představa jezulátka jako malého černouška není v našich myslích zrovna zažitá. Málokdo totiž tuší, že jedna z nejstarších křesťanských církví je ze subsaharské Afriky.

Země, kde panovala biblická královna ze Sáby a která v roce 325 jako jedna z prvních přijala křesťanství jako státní náboženství. Dnes patří mezi ekonomicky nejchudší státy světa, svým kulturním bohatstvím se jí však může rovnat jen málokterá jiná země. Vydejte se na putování po stopách archy úmluvy a navštivte impozantní skalní chrámy, nemající jinde na světě obdoby. Etiopie přináší unikátní zážitky pro všechny hloubavé duše.

Poklad krále Lalibely

Městečko s několika tisíci obyvateli, zasazené na úbočí severních hor vypadá na první pohled docela nenápadně, není to ale jen tak samo sebou, že je zapsané do seznamu světového dědictví UNESCO.

Kdo jsou Falašové?

Kontakty s ostatními starověkými civilizacemi sahají v Etiopii hluboko před doby křesťanské. Není proto divu, že zde najdeme i menšinu, která sama sebe označuje jako jeden ze zbloudilých židovských kmenů. Falašů je v současnosti na černém kontinentě jen hrstka, neboť většina z nich se z důvodu perzekuce přemístila v průběhu dvacátého století zpět do Izraele. Ačkoliv se jedná o černochy, nedávné výzkumy jejich DNA skutečně potvrdily, že v sobě mají i židovský gen starý přibližně 2000 let.

Legenda praví, že král Lalibela, žijící na přelomu dvanáctého a třináctého století se vypravil do Jeruzaléma a zde nějaký čas pobýval. Krása svatého města ho natolik uchvátila, že se rozhodl ve městě Roha vybudovat něco, co by se mu podobalo.

Pravděpodobnost této legendy je poměrně vysoká – většinu z třinácti kostelů patrně nechal vybudovat král Lalibela, který je dodnes pochován v chrámu Golgotha, nejposvátnějším místě celého komplexu, kam mají přístup pouze osoby mužského pohlaví.

Všechny stavby byly vbudovány přímo do skály, takže nám, vezmeme-li v úvahu technologické vybavení tehdejší doby, nezbude než smeknout klobouk před tehdejšími dělníky. Kostel Medhane Alem s rozměry 33 krát 23 metrů je v tomto ohledu skutečným majstrštykem.

Kostel Svatého Jiří je na fotografiích nejvíce propagovaný a nutno říci, že právem. Zaujme zejména jeho tvar, který je dobře zřetelný, když se ke kostelu blížíte shora – je totiž postaven do téměř pravidelného kříže. Uvnitř se nachází svaté obrazy a kamenné schránky obsahující symbol desky s Desaterem.

Skrývá se v tomto kostele Archa úmluvy? Zdroj: Wikimedia Commons, Adam Cohn

Skrývá se v tomto kostele archa úmluvy? Zdroj: Wikimedia Commons, Adam Cohn

Po stopách archy úmluvy

Není náhoda, že právě boží přikázání jsou symbolem etiopské církve. Legendy praví, že následník krále Šalamouna, Menelik, nechal přenést archu úmluvy obsahující Desatero, Áronovu hůl a manu do hlavního města tehdejšího etiopského království Aksumu.

V mezidobích válečných konfliktů údajně byla archa z důvodu bezpečnosti uložena na ostrovech v nedalekém jezeře Tana. Nakonec se však opět sem vracela a byl pro ni v Aksumu vystavěn chrám Marie ze Sionu, který návštěvníci tohoto komplexu nedaleko Lalibely mohou obdivovat dodnes.

Kromě tohoto nanejvýš záhadného svatostánku stojí v Aksumu rozhodně za zhlédnutí bizarní obelisky zbudované převážně ve třetím a čtvrtém století na hrobech tehdejších velmožů. Nápisy na těchto obřích sloupech mají velký význam pro archeology z hlediska rozluštění starověkých jazyků, některé totiž obsahují nápisy stejného obsahu v řečtině, sabejštině a v jazyce Ge’ez (staré etiopštině).

V současnosti měří nejvyšší stojící obelisk 23 metrů, nedaleko od něj však leží jeho souputník, který byl ještě o deset metrů vyšší. Pravděpodobně se jedná o největší stélu, která kdy byla ve starověku vytvořena.

Mniši v klášterech na jezeře Tana. Zdroj: Wikimedia Commons, Cooperazione

Mniši v klášterech na jezeře Tana. Zdroj: Wikimedia Commons, Cooperazione

Již jsme zmínili i nedaleké jezero Tana, na jehož ostrovech se nachází několik klášterů převážně z šestnáctého století. Je zřejmé, že návštěva bude možná jedině loďkou, kterou si můžete od místních na břehu pronajmout. Turistům je vstup do kostelů většinou zakázán, a pokud je povolen, je nutné se chovat náležitě uctivě. Interiéry zdobí nádherné nástěnné malby, atmosféra těchto míst je zvláštně mystická a trochu té pokory za ten pocit určitě stojí.

Zdroj perexové fotografie: Wikimedia Commons, Giostino

Tomáš Stavrovský

Jsem studentem Právnické fakulty Univerzity Karlovy a je mi 22 let. V Generaci 21 působím jako redaktor sekce Cestování a v Obraze. Píšu zejména o vlastních zážitcích z cest, čas od času připomínám některé historické osobnosti nebo se vyjadřuji k aktuálnímu dění.

Zanechte komentář