Zaklínač: Skleněný dům – recenze

Kultura Literatura / 11.5.2015

Autor:

Zaklínač je fenomén a jeho svět, podobně jako ten Conanův, už dávno nepatří jen jeho stvořiteli. Po PC hrách a fanfikci,… přichází i komiks.

Minulý rok jsem vás upozornil na nový román z pera Andrzeje Sapkowského. Bouřková sezóna byla návratem spisovatelské legendy k Zaklínači. Nejoblíbenější polské fantasy ale už v době jeho vzniku adaptovalo několik autorů a zatím nejzdárněji v příběhu pokračuje CD Project a jeho herní trilogie. S nemalými ambicemi vtrhla na začátku roku na pulty také komiksová adaptace.

DHC

logo Dark Horse Comics. Zdroj: commons.wikimedia.org

Předně – Skleněný dům není prvním pokusem převést Zaklínače na toto médium. Více či méně úspěšně se o to Poláci pokoušeli již dříve. Jednou šlo o adaptaci ságy, podruhé o krátký počin autorů hry. Tentokrát se Geralta ujali američtí Dark Horse Comics, studio, které se specializuje na dospělé komiksy a spolupracovalo mimo jiné i s tvůrcem Sin City Markem Millerem. Scénář napsal Paul Tobin, kresbu má na svědomí výborný Joe Querio. U nás Skleněný dům vydalo nakladatelství Crew.

Recenze

Geralt je na zaklínačské stezce, což znamená, že se toulá světem z místa na místo a nechává se najímat k lovu monster, kde jen je ho potřeba. V blízkosti Černého lesa, který je už podle názvu prolezlý netvory skrz naskrz, potkává Jakuba. Osaměle žijící lovec, který se s naším hrdinou dá vmžiku dá řeči, mu vypráví svůj tragický příběh, jak jeho ženu cestou Lesem unesly bruxy (nižší, dalo by se říci zvířecí, forma upíra) a proměnily ji na jednu z nich. Martina ale ani po své smrti nepřestala na Jakuba dohlížet a sem tam je k spatření na kopci poblíž. To Jakuba děsí.

Geralt Jakuba přemluví, aby se s ním vydal skrz les. Jak se dalo očekávat, nebyl to dobrý nápad. Oba poutníci musí velmi brzy prchat jak před lesním démonem lešijem, který jako by právě vypadl ze slovanského pohanského mýtu, tak před hrobicí, vyšinutou mrchožroutkou s variabilním využitím svého jazyka. Její pološílené hýkání a tajemné pozadí smrt věštících promluv ji s jejím nenadálým objevováním se a mizením činí nejzábavnější postavou příběhu.

Útěk oba zavede až do Skleněného domu. Ten je útočištěm mnoha poutníkům, kteří se také neodvažují dál lesem. Na domě obývaném nejen mrtvou Martinou, ale také sukubou Varou, houfem nemrtvých a kdovíčím ještě ale leží těžká kletba. A jak je známo, zaklínači jsou na lámání prokletí odborníci na slovo vzatí.

Příběh má formu povídky a nese se přesně v tom duchu, v jakém nám před necelými třiceti lety Sapkowski prvně představil Zaklínače a jeho svět. Můžeme proto čekat nečernobílé charaktery i rozpory mezi těmi, co jako bestie vypadají, a těmi, kdo se podle toho chovají.

Jediný, ovšem podstatný rozdíl je v žánru. Skleněný dům je hororový kousek. Ne kdovíjak přehnaně děsivý, spíš tajemný v duchu některých děl E. A. Poea. Co je ale jisté, Geraltovi horor sluší.

Zaklínač: Skleněný dům

Zaklínač: Skleněný dům. Zdroj: crew.cz

Scénárista (neboť takto se autorovi komiksového textu nejčastěji říká) Tobin pomalu buduje atmosféru, s postavami nás seznamuje po krůčcích a často skrz jejich vlastní vyprávění, informace odměřuje a klíčové okamžiky dává přesně tam, kde jsme na ně zvyklí u Sapkowského. Tedy přesně tam, kde zapůsobí nejlépe. Rozdělení na pět kapitol také funguje. Člověk se po zhltnutí několika stran zastaví a při kochání se celostránkovými obrázkovými předěly mezi kapitolami může v klidu zpracovat, co zatím četl.

Čímž se dostávám ke kresbě. Ačkoliv je obsah kvalitní, forma nad ním v tomto komiksu jasně vítězí. Panely Joea Queria mi kolikrát vyrazily dech. Hlavně díky nim se mi během čtení po zádech škrábal plíživý pocit paranoie. V komiksové terminologii ani v požadavcích na moderní žánrové veledílo se nevyznám, ale políčka zobrazující polodetaily a detaily působí v Zaklínači bezprostředně, někdy až syrově. Dala by se tu nejspíš najít i inspirace japonskou mangou, jak mi to alespoň přišlo.

mapa nordlingů

Mapa světa Zaklínače; zdroj: commons.wikimedia.org

Querio se zaměřuje na to důležité, vše ostatní „zahalí mlhou“. Kolikrát v obličeji postavy uvidíme maximálně dvě černé skvrny v místě očí a tenkou čárku znázorňující ústa. Pak se ale můžeme těšit z velmi konkrétního vyobrazení kulis. Jindy naopak pozadí zaniká a je to mimika postavy, která je tím určujícím. Dokážete-li se s tím smířit (a někomu to nejspíš bude vadit, i když takových lidí odhaduji minimum), kresba si vás podmaní.

Mnoho citoslovcí, absence vnitřních monologů, víc magie než meče a předvídatelnost některých dějových linek, to jsou moje jediné čtyři výtky. První z nich je nejspíš jen hnidopišství „vyšší“ literaturu studujícího studenta bohemistiky, ale ta WHŮŠ A ŠPLOUCH A ŽUCHH mi vážně kazila dojem. Něco málo nahlédnutí do mysli postav by komiksu také jistě prospělo, na druhou stranu bychom možná přišli o kus z jeho tajemnosti. A předvídatelnost? Tu přičítám na vrub svým nemalým zkušenostem se Zaklínačem v jeho různých formách. Opět nic zásadního.

Jediný skutečný problém tak nadále vidím v silnější inspiraci herní sérií. Ano, chápu, že plameny a jiná kouzla na obrázku lépe vyniknou, ale kdo zná knihy, ví, že Geralt se vždy primárně oháněl mečem. K pro něj nepřirozené magii se uchyloval jen v případě nejvyšší nutnosti.

Závěrem

Komiksy nečtu často. Vlastně téměř vůbec. Tento jsem si ale užil a můžu ho doporučit i těm, kteří do světa plného zaklínačů, čarodějek a monster ze slovanských bájí ještě nenašli cestu. Nebudete litovat.

Zaklínač: Skleněný dům

Zaklínač: Skleněný dům, série: Zaklínač (1)

Autoři: Paul Tobin, Joe Querio (přeložil Martin D. Antonín)
Nakladatelství: Crew, 2015
Počet stran: 136; cena: 329 Kč
Žánr: komiks, horor, dobrodružný
Více informací na stránkách nakladatele.

 

 

Zdroj obálky: www.crew.cz
Zdroj perexové fotografie: darkhorse.com, autoři: J. Querio, P. Tobin (upraveno)

Jakub Laxar

Jakub Laxar

Bohém... tedy vlastně bohemista, který je doma ve fantasy a Tolkien je pro něj bohem. Sbohem.

Zanechte komentář