Den, kdy se v Evropě otevřely hranice

V obraze / 26.3.2015

Od zásadního momentu evropské integrace, který rozšířil možnost volného pohybu osob, uplyne letos již dvacet let.

„Kam kráčíš, starý kontinente?“ ptali se po roce 1989 lidé z obou stran bývalé železné opony. Maastrichtská smlouva podepsaná roku 1993 rozšířila spolupráci mezi členskými státy a vytvořila pojem evropského občanství. Jaké by to ovšem bylo občanství, kdyby jeho nositel nemohl cestovat po území, jehož přívlastek tento svazek nese?

Běh na dlouhou trať

Závazek, který na sebe v červnu 1985 vzali původní členové Společenství v pohraničním lucemburském městečku podpisem Schengenské dohody, znamenal nastolení společného cíle, který do té doby neměl na světě obdoby.

Podepsání smlouvy, připomíná v Schengenu památník. Zdroj: Wikimedia Commons, Nikilux

Podepsání smlouvy připomíná v Schengenu památník. Zdroj: Wikimedia Commons, Nikilux

Trvalo ještě dalších deset let, než se podařilo vytvořit podhoubí pro faktické naplnění tohoto unikátního projektu, který měl mimo jiné za cíl ze dne na den umožnit občanům cestovat do všech signatářských zemí a nebýt při tom vystaven kontrolám v nekonečných frontách na hranicích. Nakonec byla základní část mise splněna. Od 22. 3. 1995 o vstupu do sousedního státu informuje pouze modrý transparent s dvanácti hvězdami vítající nově příchozí. Žádné kontroly, žádné fronty, žádný stres.

Reakce dalších států na sebe nenechaly dlouho čekat. K Schengenu se postupně připojilo Portugalsko, Španělsko, Itálie, Řecko a mnozí další. Postupně přistoupilo dokonce i Švýcarsko, Lichtenštejnsko, Island a Norsko, navzdory tomu, že nebyly a dodnes nejsou členy Unie. Jeden z atributů evropského občanství se tak přesunul i mimo Unii. Česká republika se stala součástí „volné zóny“ roku 2007.

Volný pohyb je jen začátek

Schengenští výjimkáři

Některé státy, které jsou součástí Schengenského prostoru, dosud mají závislá území mimo Evropu. Například při letu na Kanárské ostrovy nebo na Madeiru se kontrolám vyhnete, pokud byste však plánovali výlet třeba do Grónska nebo na Špicberky pak vězte, že tato území v Schengenu zahrnuta nejsou a je třeba s kontrolami počítat. Stejně tak si ze států EU ponechaly kontroly na svých hranicích Irsko a Velká Británie a smlouvu ratifikovaly jen co do justiční a policejní spolupráce.

Obsah smlouvy ale nebyl pouze o volném pohybu osob. Takto rozsáhlá svoboda pohybu s sebou logicky nese řadu důsledků, zejména v podobě zvýšené imigrace obyvatel. Na tento fakt bylo nutné zareagovat posílením spolupráce mezi členskými státy v oblasti policejní a justiční a umožnit tak například snadnější vydávání zločinců k trestnímu stíhání před národními soudy.

Je třeba také říci, že ne všechny státy přivítaly možnost zapojení do Schengenského prostoru a často do něj vstoupily s četnými výhradami. Obavy pramenily zejména ze zvýšené konkurence na pracovním trhu, která by byla důsledkem zvýšeného počtu cizích příslušníků z méně vyspělých států, kteří budou brát práci domácím. Realita ukázala, že tento strach byl neopodstatněný. Žádné masové přesuny obyvatelstva se nekonaly, zato otevřená politika zaměstnávání a investování pomohla nejednomu podnikateli v realizaci svých plánů.

Přehled evropské integrace. Zdroj: Wikimedia Commons, Wdcf

Přehled evropské integrace. Zdroj: Wikimedia Commons, Wdcf

Schengenský plán zdaleka navíc ještě nedosáhl svého konce. V budoucnosti se plánuje přistoupení nejnovějších členů Unie – Rumunska, Bulharska a Chorvatska a Kypru. Vyhlídky dalších zemí jsou ještě v jednání a zatím není jisté, kdy a kde se tento proces nakonec zastaví. Vezmeme-li k tomu v úvahu riziko mezinárodního terorismu a válku kousek za hranicemi Unie, je nasnadě, že prostor bez hranic, kde je zároveň bezpečno, znamená velkou výzvu, pro nás pro všechny a zejména pak pro naši politickou reprezentaci.

Zdroj perexové fotografie: Wikimedia Commons, Zinneke

Tomáš Stavrovský

Jsem studentem Právnické fakulty Univerzity Karlovy a je mi 22 let. V Generaci 21 působím jako redaktor sekce Cestování a v Obraze. Píšu zejména o vlastních zážitcích z cest, čas od času připomínám některé historické osobnosti nebo se vyjadřuji k aktuálnímu dění.

Zanechte komentář