Umíte rozluštit skrytá poselství?

Osobní rozvoj / 22.4.2015

Svět kolem nás je plný znamení. Když se pozorně díváme a nasloucháme. Můžeme odhalit spoustu ukazatelů pro cestu naším životem. Stačí jen být pozorní k signálům, které nám okolí předává.

Zažili jste někdy okamžik, kdy k vám nečekaně přišlo určité sdělení? Stala se vám nevysvětlitelná událost, která měla zásadní význam pro váš život nebo pro situaci, ve které jste se ocitli? Že ano? Komu tyto jevy připisujete? Andělům, osudu či prosté náhodě? Ať už to berete jakkoli, jasné je, že pro člověka se tato sdělení stávají určitými znameními na jeho životní cestě.

Často se stává, že určité znamení člověk sice zaznamená, ale nechápe ho. Nebo ho špatně interpretuje a neodhalí jeho skutečný smysl. Důležité je nebrat věci, které se nám dějí, na lehkou váhu, ale zamyslet se nad tím, co je jejich obsahem a jak souvisí s námi samotnými. Všechno se totiž děje z nějakého důvodu a všechny události, které zažíváme, v sobě mohou nést určitá poselsví pro náš život. Nejsou hned čitelná, ale zůstávají často zakódovaná a na nás je abychom se je snažili rozluštit.

Svět je plný zázračných věcí, které stále čekají na to, až budeme bystřejší a všimneme si jich, podotýká na svém facebookovém profilu psycholožka Lucie Kolaříková.

Jak se znamení projevují

Znamení se člověku odkrývají různými způsoby. Může to být prostřednictvím jiných lidí. Někdo nám řekne něco, co je pro nás v tu chvíli naprosto zásadní. Udělá něco, co nám pomůže zrovna ve chvíli, kdy to potřebujeme. Nebo k nám znamení přicházejí čistě skrze naše pozorování světa, kdy si všimneme určitého stavu věcí a to s námi pohne. Může se to ale dít i skrze naše vlastní zážitky, kdy prožijeme něco, co nás zásadně změní. O takových zásadních a často i bolestných zkušenostech říkáme, že nám dal život kopanec, abychom si uvědomili, co děláme špatně. Například to může být nemoc, při které si teprve uvědomíme, že jdeme nesprávnou cestou.

[two_third]Berte i nemoc jako dar. Když onemocníte, buďte za to vděční. Nemoc je signálem toho, že něco v našem životě nefunguje a je třeba s tím něco udělat. Když se zamyslíte nad tím, co vám chce vaše nemocné tělo říct a co děláte špatně, budete se s nemocí mnohem lépe vypořádávat, protože uzdravení budete moci podpořit i vlastními činy.[/two_third]

Lidé mohou mít tendenci být naštvaní, když se jim stane nějaká nepříjemná událost, když onemocní nebo když jim někdo řekne něco nepěkného. Místo toho, aby byli vděční, že se jim dostává poselství, a zamysleli se nad tím, proč se jim něco takového děje.

Poselství od kolemjdoucího

Buďte pozorní ke svému okolí. Zdroj: foter.com, Luis Hernandez - D2k6.es

Buďte pozorní ke svému okolí. Zdroj: foter.com, Luis Hernandez – D2k6.es

Co mě samotnou přimělo k tomu, abych napsala o tomto tématu článek? Vlastní zkušenosti. Pamatuji si, že jsem vždycky byla veselá, bezstarostná holka. Poté, co jsem však nastoupila na vysokou školu, jako kdyby šla všechna hravost a živost stranou a stala se ze mě ustaraná a vážná studentka. Stresovala jsem se kvůli každému úkolu a zkoušce. Měla jsem pocit, že se nemůžu pořádně uvolnit. Jednou jsem jela ze školy, šla jsem od vlaku a hlavu jsem měla těžkou myšlenkami na to, co všechno musím udělat a splnit přes víkend. Koukala jsem do země a mračila se. Co tak smutně?!“ Najednou mě vytrhl ze zamyšlení hlas neznámého člověka. Podívala jsem se na něj nechápavě a přemýšlela, odkud se známe… Neznáme. Možná od vidění. Ale po celý zbytek cesty jsem přemýšlela nad tím, proč se o mě stará úplně cizí člověk? Copak jsem smutná? Musím se tvářit naprosto příšerně, když mě oslovil někdo, koho vůbec neznám.

Naučte se naslouchat. Zdroj: foter.com, Romain Toornier

Naučte se naslouchat. Zdroj: foter.com, Romain Toornier

Tento zážitek mi přinesl velké uvědomění. Doma jsem přemýšlela nad tím, proč se vlastně tvářím příšerně, když jsem šťastná, spokojená, zdravá holka. Mám skvělou rodinu, milujícího přítele, studuju na super škole. Vlastně mi ten člověk skrze úplně malichernou větičku dal pořádnou ránu mezi oči. Jako kdyby mi řekl: Sakra, uvolni se a usměj se, jsi krásná, mladá holka. Vždyť ti nikdo neumřel, ani ty sama nejsi nemocná. Nezabývej se zbytečně starostmi, když je tak krásný den!

Věřím tomu, že nám nějaká vyšší energie záměrně dává taková znamení a kopance, abychom si něco uvědomili a vrátili se sami k sobě. Stresu jsem se sice úplně nezbavila, ale tato drobná událost mě přivedla k pozitivnímu myšlení. Snažím se od té doby zaměřovat pozornost k tomu, co mám a za co můžu být vděčná. Po ulici se snažím chodit s úsměvem, protože bubáků je tam až až.

Osudové setkání

Rozhodla jsem se vyptat na podobné zážitky u nás v redakci. Svěřila se mi například redaktorka Nikola s tímto příběhem:

Můj život se vždy točil okolo psaní. Milovala jsem to a hledala jsem způsoby, jak se mému koníčku více a více věnovat. Bohužel mé snahy dostat se na vysokou školu a studovat žurnalistiku v té době nevycházely. Postupně, po dalších neúspěších, jsem své snahy vzdala a žurnalistiku jsem nechala být se slovy: osud to takhle asi nechce, nemám na to. O dva roky později jsem na škole, kde jsem studovala zcela jiný obor, potkala jednoho člověka. Tomu jsem se zmínila o své vášni, kterou cítím ke psaní a právě on byl ten můj životní kopanec, který jsem potřebovala dostat, protože ve mně vyvolal pocit, že není nikdy pozdě splnit si své sny a hlavně k mému cíli nevede pouze jedna jediná cesta, ale je jich více. Proto mě po celé mé druhé začátky začal podporovat, sbíral mi kontakty a snažil se mě donutit vrátit se zpět ke svému snu. A ono se to podařilo. Zase ve mně rozvířil ty krásné pocity ze zpracovaných reportáží, z vytvořeného článku, začala jsem se znovu věnovat tomu, co mě naplňuje, našla jsem si jiné cesty, jak se vypracovat, jak na sobě zamakat a udělat vše proto, abych se posunula dál. Byla by opravdu chyba, kdybych to zahodila jen pro pocit neúspěchu, protože dnes vidím, že to mělo všechno smysl. Člověk se prostě občas musí dotknout dna, aby se zase mohl pořádně odrazit. A nejlepší je, když mu z toho dna ještě někdo pomůže a není na to sám. Tehdy jsem získala dvě cenné věci. Radost ze psaní a lásku. Ten člověk je teď můj přítel a partner zároveň.

Mocná síla zasahuje

Zdroj: freedigitalphoto.net, tiramisustudio

Zdroj: freedigitalphoto.net, tiramisustudio

Velmi mě pobavil příběh Judity Berkové, zakladatelky projektu věnovanému osobnímu rozvoji žen La Que Sabé, která se na svých stránkách dělí s příběhem, kdy obdržela od vesmíru kopanec (zážitek, který ji přinutil se nad sebou zamyslet), když trávila Valentýna s partou přátel a svým přítelem v Benátkách. Spadla totiž přímo do jednoho z benátských kanálů:

A jak se to stalo? Uklouzla jsem. Nebyla jsem ani pod vlivem alkoholu, ani ničeho jiného, ale byla jsem opravdu hodně, hooodně naštvaná. Znáte ten pocit, když máte velká očekávání a ony se nesplní? Tak přesně to jsem cítila. Má představa mě a mého přítele jako dvou hrdliček v romantických Benátkách se pomalu začala rozplývat, když mi začalo docházet, že on je zde především pro partu. Nechtěla bych mu křivdit, snažil se pozornost dělit, abych si nepřipadala úplně odstrčená, ale moc mu to nešlo. Co si budeme povídat, on ten pocit, že jste bavičem celé společnosti, prostě leze lehce do hlavy. Pocit frustrace se ve mně tak hromadil, až mě shodil přímo do moře. Ledová voda mě zchladila. Když mě vytáhli na břeh jako mokrou slepici, vystřídal pocit frustrace pocit pokory a pocit návratu sama k sobě. Co to dělám? Proč si nechávám kazit náladu chováním někoho jiného? Přítele nezměním, ale svůj pohled změnit můžu. Mé zraněné ego se vykoupalo v jednom z krásných kanálů v Benátkách a já jsem se tím očistila. Tak jako ve Slovech štěstí stále děkuji za to, co mám. I v tu chvíli jsem děkovala nekonečné moudrosti Vesmíru. Konec zájezdu jsem si krásně užila. Byla jsem sama se sebou, i když ve společnosti druhých. Dělala jsem věci, které mě bavily, a neztrácela čas pozorováním toho, zda mi přítel věnuje či nevěnuje pozornost. A jako mávnutím kouzelného proutku jsem najednou byla součástí dění, už ne odstrčená, smutná a frustrovaná, ale veselá, společenská, vnitřně svobodná – no prostě vykoupaná.

No nejsou takové události v jistém smyslu geniální, když nám dávají taková uvědomění? Umět naslouchat těmto znamením je opravdu důležité. Zkusme nebrat věci, které se nám dějí, na lehkou váhu, ale zamyslet se, proč k nám ona situace přišla a co si z ní mohu vzít pro sebe. Pozorujme signály našeho těla, naslouchejme lidem kolem sebe, berme si z nepříjemných zážitků ponaučení. Možná tak přijdeme na překvapivá zjištění o nás samých.

Stalo se vám někdy něco podobného? Dokázali jste si z oné zkušenosti vzít něco pro sebe? Podělte se s námi v komentářích pod článkem!

Zdroj perexové fotografie: foter.com, Toffee Maky

Petra Pospíchalová

Petra Pospíchalová

Jako studentku bohemistiky mě fascinuje, co všechno může být skryto v proudu slov. Jsem milovnice veršů, mouder a příběhů a ráda je i sama tvořím. Když zrovna nejsem zalezlá doma s knížkou nebo nepíšu článek, najdete mě v přírodě. Její krása a harmonie mi vždycky dodá vnitřní klid, inspiruje mě a naplní mě radostí. A ještě lépe, když mám přitom vedle sebe nějaké svoje lidské miláčky, které ze všeho nejradši láskyplně podporuji. :-)

Zanechte komentář



Vaše názory

  • Vlasta

    Ahoj,potřebovala bych poradit,abych rozluštila znamení. Viděla jsem ho celkem třikrát během roku a půl. Byl to pro mne sylný zážitek. Na obloze při soumraku jsem viděla mužskou tvář. Nevím co mi to chce říct. Prosím máte někdo takovou zkušenost. Poraďte nebo napovězte. Díky

  • Petra Tabarová

    Vlasto, já si myslím, že byste měla svou pozornost soustředit na muže, které ve svém životě potkáte. Řiďte se svými pocity a až potkáte toho muže, kterého se toto znamení týká, určitě to poznáte. Pokud to nepoznáte v ten okamžik, možná Vám to „docvakne“ až později, až pochopíte, že Vás to znamení mělo varovat před tím mužem, nebo Vás na něj upozornit, aby neunikl Vaší pozornosti a mohl pak ve Vašem životě sehrát svou roli.