Matouš Vinš: Srí Lanka mi ukázala, že peníze skutečně nejsou klíčem ke štěstí

Cestování / 9.4.2015

Také by vás lákalo vyměnit přežívání v pochmurném zimním období za pobyt na slunečné pláži v tropických krajinách? 

Teprve dvacetiletý Matouš Vinš – fotograf, cestovatel, publicista a hudebník v jedné osobě – se rozhodl své přání proměnit v realitu. Pracovat totiž může na kterémkoliv místě na světě, kde se nachází alespoň minimální internetové připojení. Není přikovaný k žádné kancelářské židli, bylo by tedy hříchem nevyužít tuto výhodu k objevování těch nejkouzelnějších míst světa.

S Matoušem jsme se poprvé setkali v létě v Brně na kurzu věnovanému digitálnímu nomádství. Bylo proto zajímavé o několik měsíců později poslouchat, jak nabité rady o tomto propojení cestování a práce využil v praxi. Letošní zimu se rozhodl strávit na Srí Lance, na tropickém ostrově uprostřed Indického oceánu. Jaké zážitky během své cesty nasbíral a které povahové rysy tamějších obyvatel by si nejraději přivezl k nám do České republiky?

7

Jakým způsobem lze skloubit práci a pobyt v tropických zemích? Zdroj: archiv Matouše Vinše

Co tě vedlo k tomu, že ses vydal na měsíční cestu do tropů?

Hlavní motivací je určitě to, že špatně snáším zimu a tmu. Mám také moc rád cestování a navíc jsem se ani nemusel obávat finančních potíží – věděl jsem, že se mi cesta zaplatí.

Původně jsi plánoval odletět do Peru. Co tě lákalo právě na této zemi a z jakých důvodů jsi cestu nakonec neuskutečnil?

Vlastně se jedná o poměrně vtipnou historii. V momentě, kdy jsem zjistil, že si mohu dovolit na zimu někam odletět, jsem dlouhou dobu řešil, jakou destinaci bych si měl vybrat. V úvahu připadala celá jihovýchodní Asie, Argentina, Karibik, Maledivy, možná i Jižní Afrika – v podstatě všechna místa, kde je teplo, levně a relativně bezpečně.

Poté se kolem mě v průběhu asi dvou týdnů nezávisle na sobě sešel velký počet lidí, kteří o Peru buď zaníceně mluvili, nebo ho přímo navštívili. Celá Jižní Amerika mě láká a v souvislosti s těmito náhodami jsem se rozhodl se tam vydat. Bohužel jsem však propásl levné letenky. Čekal jsem pak několik měsíců na další, bohužel však nepřišly, a když scházely jen tři týdny do mého odjezdu, musel jsem se rozhodnout pro jinou alternativu. Tou se stala právě Srí Lanka.

Digitální nomád na cestách

Do tropů ses nevydal za účelem klasické dovolené. V tvém podání se jednalo o cestu spojenou s prací, o tzv. digitální nomádství. Zkusil jsi tento typ cestování poprvé?

Digitálním nomádem jsem byl již předtím, ale ne na takto dlouhou dobu. Dříve se jednalo jen o několik kratších cest po Evropě. Měl bych také zmínit, že pro mě nic jako dovolená neexistuje.  Snažím se dodržet neděli – den, kdy nikdy nepracuji. Jinak ale to, co dělám, je pro mě zároveň i zábavou. Absolutně nerozlišuji, jestli v práci jsem, nebo nejsem.

2

„Čím dříve práci dodělám, tím dříve mohu začít prozkoumávat destinaci,“ vysvětluje Matouš kouzlo digitálního nomádství (na fotografii uprostřed).  Zdroj: archiv Matouše Vinše

Jaké výhody digitální nomádství přináší?

Zásadní výhodou je, že když do Evropy přijde zima, můžu odjet kamkoliv do tepla. Když pracuji tímto stylem, tedy střídám cestování s prací, úžasně se také zvedá moje produktivita. Ocitnu se v krásné zemi, v teplém podnebí, v překrásné krajině, ale vím, že pokud nedodělám rozdělanou práci, nebudu moci poznávat okolí. Na to přijde až ve chvíli, kdy pracovní záležitosti dokončím. Moji klienti o tom, že nejsem v Čechách, věděli. Kdybych jim to však neoznámil, asi by to ani nezjistili.

Kde jsi během své cesty nocoval?

Musím se přiznat, že nikdy jsem moc dopředu neřešil, kde budu ubytovaný. Na Srí Lance jsem byl před sezónou, takže jsem si mohl dovolit o cenách pokojů tvrdě smlouvat. Občas se mi povedlo původní částku snížit až o padesát procent.

Jakou podobu měl tvůj obvyklý pracovní den?

Pokud jsem se zdržoval v blízkosti moře, můj den měl poměrně pevný harmonogram. Vstal jsem ráno v šest hodin, podíval se na východ slunce, poté jsem si šel zaplavat. Během snídaně jsem si naplánoval, co vše chci během dne stihnout, a pak se pustil do práce. Průměrně jsem psaní věnoval tři nebo čtyři hodiny, někdy jsem však dopoledne využil k přesunu na jiné místo.

V roli fotografa

Co jiného jsi kromě psaní dělal?

Jedním z účelů mé cesty bylo nasbírat dostatek fotografií do článků. Focení mě opravdu baví a v podstatě ovlivňovalo i výběr míst, které jsem navštívil. Podíval jsem se do chrámů, na přírodní památky, zajímala mne i města bývalých kolonizátorů. Také jsem fotil sérii snímků z vlaku. Až na místě jsem však zjistil, že se jedná o neuvěřitelně náročné podmínky. A to nejen z hlediska světla. Ve vlaku vždy byly masy lidí, tím pádem bylo téměř nemožné vybrat jen jeden objekt, který bych na snímku zdůraznil. Místní také v momentě, kdy zbystří fotoaparát, začnou pózovat a usmívat se. V podstatě už nemůže vzniknout skutečně dobrá fotka.

6

„Jedním z účelů mé cesty bylo nasbírat dostatek fotografií do článků, přál jsem si nafotit série z vlaku,“ říká Matouš Vinš o jednom z důvodů své cesty na Srí Lanku. Zdroj: archiv Matouše Vinše

Jakou roli železniční doprava na Srí Lance zastává?

Většinou se jedná o nejlepší možnost dopravy, s výjimkou cesty podél západního pobřeží, kde vede dálnice. A to i přesto, že srílanský vlak je dost pomalý, v horách jede jen rychlostí 15 km/h. Kdybyste se totiž rozhodli jet autem, měli byste se předem smířit s tím, že vaše cesta povede hlavně po nekonečných serpentinách na úbočích hor. Vlaky mají tu výhodu, že pro ně stavitelé vybudovali mosty a tunely. Autobusová doprava je levnější než vlaková, ale abych byl upřímný, je opravdu nepohodlná. Autobusy jsou většinou velmi staré, a řidiči většinou jezdí jako blázni.

Jak byl tvůj pobyt náročný z finančního hlediska?

Nejdražší byla letenka, na druhém místě poté ubytování a následně strava. Mnoho lidí tvrdí, že v Asii je jídlo levnou záležitostí, ovšem nejdříve je nutné na způsob, jak ho levně získat, přijít. Existuje totiž mnoho restaurací pro turisty, ve kterých jsou ceny často i vyšší než u nás a jídlo samotné tam nestojí za nic. Snaží se vařit evropskou kuchyni, ale nejde jim to ani trošičku. Bídné je to i s čerstvými surovinami.

Na druhou stranu však člověk může narazit na malé restaurace, jež na evropské poměry vypadají děsivě, ale jídlo v nich je daleko kvalitnější, levnější a chutnější. Navíc je i bezpečnější, protože potraviny na takových místech jdou více na odbyt a jsou čerstvější. V těchto jídelnách vyjde oběd průměrně na dvacet korun.

mv3

Mohli by si Češi vzít od obyvatel Srí Lanky nějaký příklad? Zdroj: archiv Matouše Vinše

Pokud by tě někdo požádal o tipy, co na Srí Lance rozhodně stojí za vidění, co bys mu doporučil?

Je téměř nemožné vybrat jen pár míst. Srí Lanka je velká země, má bohatou historii, nádhernou přírodu a úžasné pláže. Závisí tedy na člověku samotném, co konkrétně preferuje. Za nezbytnost, kterou by nikdo neměl vynechat, považuji právě pláže s palmami a zlatým pískem na jihu. Můžete je mít jen sami pro sebe. Stejně krásné jsou i tamější hory. Při výstupu na jejich vrcholy jsem míjel čajové plantáže rozprostřené na malých vtipných kopečcích, ve vyšších polohách jsou pro změnu k vidění vysoké vodopády. Krajina se s přibývající nadmořskou výškou výrazně mění, na úplném vrcholu se nachází vysokohorský deštný prales.

Během pobytu na ostrově jsi též navštívil oblasti, které v roce 2004 postihla vlna tsunami. Jak tato místa vypadají po uplynulých deseti letech? A jsou místní ochotni o této události otevřeně mluvit?

Vlna tsunami tehdy nepostihla jen Srí Lanku, ale s jejími následky se museli vypořádat i v mnoha dalších oblastech Asie, zaznamenali ji dokonce i v Austrálii a ve východní Africe. Navštívil jsem vesničku na jižním pobřeží ostrova, ve které kvůli tsunami přišly o život tři čtvrtiny obyvatel. Ze všech domů u pláže zbyly jen jejich základy.  Dozvídat se o osudech jednotlivých lidí je opravdu drsné. Díky úspěšnému turismu a mezinárodní pomoci už se ale další oblasti ostrova podařilo navrátit do téměř původního stavu.

4

Pohled na malé kopečky pokryté čajovými plantážemi není na Srí Lance vzácností. Zdroj: archiv Matouše Vinše

V jaké situaci ses dostal k místním a k jejich zvyklostem nejblíže?

Nějaký čas jsem strávil jako dobrovolník na čajové plantáži. V podstatě žádnou lepší cestu, jak intenzivního poznání kultury dosáhnout, neznám. Plantáž, na které jsem pomáhal, byla součástí menší farmy a nacházela se mimo obvyklé turistické trasy. Čas strávený na tomto místě s domorodci pro mě byl velkým přínosem. Jejich život téměř není dotčen penězi. K opravdovému štěstí jim stačí jen dostatek jídla, střecha nad hlavou a spokojená rodina.

Měli by si lidé v tomto ohledu vzít od tamních obyvatel příklad?

Takový pohled na svět nemají jen lidé na Srí Lance. Povaha Čechů se s tou jejich nedá srovnávat a samozřejmě jsem si vědom důvodů, proč tomu tak je. Češi jsou historicky poměrně utlačovaný národ. Již od druhé světové války jsme byli nuceni žít v neustálém strachu, a jsme tak nadále vychováváni, i když si to možná mnoho lidí neuvědomuje. Nejsem si jistý, zda je to jen vinou režimu, každopádně právě on se na našich povahách hodně podepsal.

Lidé na Srí Lance si umí užívat svoji svobodu, v podobném smyslu jsem zmiňoval i jejich vztah k penězům. Díky cestování jsem se též naučil věřit lidem. V momentě, kdy jsem překonal strach, který jsem měl daný výchovou, se mi otevřely úžasné obzory a naskytly nové možnosti. Naučit se druhým lidem důvěřovat není úplně jednoduché, ale důsledky z této vzájemné důvěry pramenící jsou opravdu neocenitelné.

1

„Lidé na Srí Lance si umí užívat svoji svobodu.“ Zdroj: archiv Matouše Vinše

Další fotografie a reporty z cest Matouše Vinše naleznete na jeho blogufacebookové stránce. O své know-how se s vámi rád podělí na kurzu zvaném Dobrodruhem na plný úvazek. 

Zdroj perexové fotografie: archiv Matouše Vinše

Markéta Popelářová

Markéta Popelářová

Na světě je plno věcí, které mě dokážou nadchnout. Ale když začnete konverzovat na téma vzdělávání, věřte mi, jdete na jistotu. Stejně tak si ale s vámi ráda popovídám o cestování, jazycích, zajímavých lidech, hezkých kavárnách a minimalismu. Nejen prostřednictvím článků se pokouším přispět k tomu, aby se lidé dozvídali o nových projektech a myšlenkách, které by je mohly inspirovat k cestě za svými vlastními cíli. Protože na dělání toho, co nás baví, není v životě nikdy pozdě.

Zanechte komentář



Vaše názory