Nová doba: Z mouřenína potetovaným borcem

Divadlo Kultura / 8.3.2015

Když jsem odcházela ze Stavovského divadla po zhlédnutí Othella, musela jsem si položit otázku, zda je naše přední scéna vzorem, nebo spíš odstrašujícím příkladem.

Daniel Špinar, mladý úspěšný režisér, který do Národního divadla nastoupil jako kmenový režisér pro letošní sezónu, uvedl další hru, tentokrát na scéně Stavovského divadla. Budoucí šéf Činohry Národního divadla se pokusil vytvořit jakýsi kompromis mezi klasickým a moderním pojetím oblíbeného Shakespearova textu Othello, benátský mouřenín.

Shakespearův geniální jazyk a nadčasové příběhy v dnešní době vybízejí k modernizaci, respektive k modernizaci scény a výpravy a tedy přenesení děje do současnosti. Špinarova scéna však neříká jasně, v jaké době se děj odehrává. V kostýmech se mísí archaizující prvky s módou dvacátých let minulého století nebo módou veskrze dnešní. Písně Niny Simone nebo úryvky disko hudby pak zase napovídají, že se postavy zkrátka ocitají v čase, který není přesně vymezen.

Ze začátku představení, který ještě mnoho sliboval. Zdroj: foto Martin Kámen, narodni-divadlo.cz

Ze začátku představení, který ještě mnoho sliboval. Zdroj: Martin Kámen, narodni-divadlo.cz

Modernizaci podlehl i původní text, který byl zkrácen, na některých místech pozměněn, někde ponechán takřka archaický a veršovaný, jinde doplněn současnými výrazy. Zásadní místo ve scénáři pak zaujímají vulgarismy.

Přibyla také postava šaška, který se prohání jevištěm na kolečkovém křesle a v jednom kuse ze sebe sype vtipy o černoších – jako odkaz na Othellův neevropský původ. Vtipy, které ovšem nepobaví a po čase začínají unavovat. Tím také šaškova úloha končí, což je škoda a naprosté mrhání jedinečnou postavou schopnou nezávislého komentování děje.

Nehledě na to, že Othello, ztvárněný Karlem Dobrým, ve Špinarově inscenaci tmavou kůži nemá. Pouze jeho paže a hruď hojně pokrývá nicneříkající a (přiznejme si to) neumělé tetování. Rasistické vtípky zůstávají tedy pouhou upomínkou na původní silný námět a nezvyklou postavu snědého předního vojevůdce v renesančních Benátkách. Upomínkou vyznívající naprázdno a velmi neaktuálně.

David Prachař jako Jago na umělém tygrovi. Zdroj: foto Martin Kámen, narodni-divadlo.cz

David Prachař jako Jago na umělém tygrovi. Zdroj: Martin Kámen, narodni-divadlo.cz

Příběh o spalující a ničivé žárlivosti mezi milenci i mezi kariérními soky se rozpadl do exhibice toho nejtemnějšího, co se skrývá v člověku. Intrikán Jago v podání Davida Prachaře je zrůdným kariéristou, jehož myšlenkové pochody a plány tvoří většinu inscenace a po čase začínají nudit, protože postrádají hloubku. Jeho postava je dotvořena pouze nešťastným manželstvím s Emílií (Lucie Žáčková podává standardní přehnaný výkon) a očividnou sexuální frustrací.

Stejně tak postrádá hloubku i vztah Othella a Desdemony, pro nějž nezbyl dostatek času. Magdaléna Borová ztělesňuje půvabnou Desdemonu zajímavě a dodává jí punc silné a moudré ženy. Pro důstojný herecký výraz však ve Špinarově inscenaci není místo, a proto i ona je nucena zpívat anglickou romantickou píseň, brnkat na kytaru v kraťounké noční košilce a pořvávat společně s Emilií, že ženy jsou přece křehké!

Vůbec všechny silné emoce herci vyjadřují křikem, popřípadě válením se po pódiu (nebo po sobě). Ani tak výborný herec, jako je Karel Dobrý, nemůže zachránit celou hru. Zvlášť, když je přerod jeho postavy z milujícího manžela do žárlivého maniaka rychlý a scénářem vedený příliš násilně.

O intimity a sexuální napětí nebylo ve hře nouze. Zdroj: foto Martin Kámen, narodni-divadlo.cz

O intimity a sexuální napětí nebylo ve hře nouze. Zdroj: Martin Kámen, narodni-divadlo.cz

V představení dostaly přednost nedůležité a nezajímavé scénky nenabízející nic než jednoduchou zábavu, před klíčovými momenty a citlivě pojednanou psychologií postav. I zajímavě, nicméně nikterak originálně, pojatá scénografie, kdy jeviště v polovině rozděluje stěna z plexiskla a vytváří v pozadí střelnici s několika černobílými terči ve tvaru lidské postavy, dostala během představení zabrat. Rozmělnily ji kulisy jako velký vycpaný tygr, pouťové balónky i tríčky, jaké se předvádí leda tak v cirkuse, ale Národnímu divadlu snad nejsou zapotřebí.

Spíše by mu prospěly pečlivě navržené, stylově sjednocené a zajímavé kostýmy, původní hudba napsaná inscenaci na míru a vyvarování se vulgarit. Naše první divadelní scéna by přece měla udávat krok a držet úroveň vysoko, měla by být oslavou umění. Nikoliv institucí, o jejíž umělecké kvalitě divák pochybuje a propříště si velmi dobře rozmyslí, zda půjde na Othella do Stavovského nebo na Palmovku.

Inscenace: Othello, benátský mouřenín
Autor: William Shakespeare
Divadlo: Stavovské divadlo
Premiéra: 18. prosince 2014, recenze je psána z 16. ledna 2015
Režie: Daniel Špinar
Herecké obsazení: Karel Dobrý, David Prachař, Magdaléna Borová, Igor Orozovič, Lucie Žáčková, Jana Pidrmanová, Jana Boušková, Jiří Štěpnička, Alois Švehlík, Vladislav Beneš, Patrik Děrgel a další
Cena: 120-350 korun, místa se sníženou viditelností 50-100 korun

Zdroj perexové fotografie: Martin Kámen, narodni-divadlo.cz

Jana Šajtarová

Jana Šajtarová

Pocházím z Příbora, studuji v Praze výtvarné umění. Mezi mé zájmy patří mimo jiné divadlo (ve všech jeho podobách), ale to asi nikoho nepřekvapí!

Zanechte komentář



Vaše názory

  • Ludmila Klofová

    Po zhlédnutí OTHELLA ve Stavovském divadle
    (30.března t.r.) jsme odcházeli opravdu znechuceni. Doporučuji naší První scéně, aby o svých představeních informovala pravdivě, tzn. že uvádí parodii Shakespearova díla, k tomu mládeži nedoporučující pro své vulgarismy. Pak by návštěvníci takto pravdivěji uváděného představení byli rozhodně jiní. Totéž se týká i nového nastudování opery Dona Giovaniho.