Severská filmová zima: samá příjemná překvapení

Film / 1.3.2015

Festival Severská filmová zima je za námi a je třeba konstatovat, že nám připravil mnoho příjemných překvapení v podobě skvělých severských filmů i zajímavých hostů. 

Pojďte se s námi podívat, jaké filmy nás letos nejvíc zaujaly.

Proti přírodě

Mot naturen

Komedie/drama

Norsko, 2014

Režie: Ole Giæver

Scénář: Ole Giæver

Hrají: Ole Giæver, Marte Magnusdotter Solem, Sivert Giæver

Festival začal ve velkém. Troufám si říci, že to byl úplně nejlepší film festivalu. Třicátník Martin se vydává na víkend do hor, aby zde přemýšlel o své současné životní situaci. Cítí se chycen ve stereotypu. Má manželku, syna, rutinní práci a každý pátek lososa k večeři.

A my se ve filmu kromě do drsné norské krajiny vydáváme také do Martinovy hlavy a slyšíme každou jeho myšlenku bez obalu. Až na několik scén se film skládá pouze z monologu hlavního hrdiny, jedná se v podstatě o něco jako zápis v deníku jednoho muže přenesený na plátno.

Divák se ale rozhodně nenudí. Pokaždé, když hrozí, že se situace ve filmu uchyluje k zdlouhavosti nebo to vypadá, že nás čeká nějaké známé filmové klišé, film se otočí úplně jiným směrem a naprosto nás vytrhne z představy, kterou jsme si mysleli, že se bude ubírat. Navíc i přes to, že se žánrově jedná o drama, je zde mnoho vtipných situací, které jsou do jednotlivých scén vsazeny jakoby mimochodem a naprosto přirozeně v souladu s dějem i s reálnými životními situacemi.

I tohle se vám může na výletě přihodit. Zdroj: SFklub

I tohle se vám může na výletě přihodit. Zdroj: SFklub

Film v podstatě nemá žádné hluché místo. Naprosto přirozeně plyne jakoby mimochodem, že máte pocit, jako byste byli na místě přímo s Martinem. Až se můžete začít obávat, zda jeho myšlenky nejsou vlastně těmi vašimi. Občas máte také chuť mu na ty jeho myšlenky něco namítnout. Ovšem to je štěstí každého z nás, že na myšlenky nám nikdo nevidí, nikdo nám je nepřečte. Z tohoto pohledu je film až skandálním odhalením, neboť rozhodně není těžké si představit, že v dnešní době přesně takto současní (nebo budoucí) třicátníci uvažují.

Je obdivuhodné, že za celým snímkem stojí jeden člověk. Ole Giæver film jak napsal, tak zrežíroval a ještě si v něm zahrál. Nezbývá než zatleskat. Proti přírodě můžete od 19. února vidět v našich kinech.

Nebe tak nevinně modré

Himlen är oskyldigt blå

Drama/krimi

Švédsko, 2010

Režie: Hannes Holm

Scénář: Hannes Holm

Hrají: Bill Skarsgård, Peter Dalle, Amanda Ooms, Björn Kjellman

Drama, které pojednává o slavném švédském kriminálním případu z poloviny 70. let minulého století, o organizovaném gangu překupníků drog. Příběh začíná na konci školního roku 1975, kdy mladý Martin dostane od svého kamaráda Mickeho nabídku na práci v luxusním jacht klubu. Martin by dělal cokoli, jen aby mohl na chvíli opustit realitu svého malého bytu v paneláku, otce alkoholika a matky, která se ze všech sil snaží všechno zvládnout.

Když však přijede na místo, není realita úplně taková, jak si představoval. Micke na Martina nemá čas a baví se s bohatými kamarády na jachtě. Martinův spolubydlící je podivín, se kterým se hned ze začátku zaplete do problému a málem přijde o práci. Všimne si jej však Gösta, majitel jacht klubu, a nabídne mu, aby pracoval pro něho. A tak se Martin zaplete do prodeje drog.

Martin předává zásilku. Zdroj: SFklub

Martin předává zásilku. Zdroj: SFklub

Příběh plyne spíše pomaleji, nejde o žádnou zběsilou kriminální honičku, ani žádné drásavé drama. Místy se objeví i několik vtipných scén. Bill Skarsgård hraje mladého, upřímného a naivního kluka tak skvěle, že na vás přenese všechny své emoce. Když se ve filmu několikrát tak mile, skoro až poťouchle usměje, musíte se usmívat s ním. A navíc vypadá jako Mick Jagger.

Opakem toho je Josefin Ljungman hrající Jenny, z které jsem měla po celou dobu filmu rozporuplné pocity. Nevím, jestli to je vina jejích hereckých schopností nebo vina režiséra, ale ani na začátku, ani na konci jsem netušila, o co té holce vlastně jde, co si zrovna myslí a chvílemi vypadala dokonce jako pěkná mrcha (což nejspíš vůbec neměla být).

Nicméně jde o příjemný oddychový film, kde se dozvíme, že švédský drogový gang znamenal v sedmdesátých letech vlastně jednoho strejdu a dva přihlouplé ochlasty.

Cena za pól

The Prize of the Pole

Dokumentární

Dánsko, 2006

Režie: Staffan Julén

Scénář: Staffan Julén

Hrají: Robert Peary II. (Hivshu)

V rámci Grónské sekce festivalu byl uveden i dánský dokument Cena za Pól, který se vydává na cestu po stopách polárníka Roberta Pearyho, který jako první dobyl severní pól. A také po stopách quitského chlapce Minika, který jako jediný ze šesti Inuitů přežil experimentální pobyt v Americe za účelem antropologického výzkumu.

Film měl v Brně beznadějně vyprodáno. Tématika Grónska nejspíš, stejně jako mě, zaujala mnoho diváků. O tom, jak experimentovalo s Inuity v padesátých letech Dánsko, jsme se dozvěděli již z filmu Experiment, který se promítal jak v říjnu na Severském filmovém podzimu, tak i tentokrát v rámci Grónské sekce.

Tento záhadný ostrov s ještě záhadnějším obyvatelstvem více než o padesát let později zaujal dynamicky se rozvíjející Spojené státy americké a mnoho polárních výprav se snažilo dosáhnout tohoto ledového ostrova.

Záběr z filmu. Zdroj: SFklub

Záběr z filmu. Zdroj: SFklub

Podařilo se to však až Robertu Pearymu v roce 1909. Ze své první výpravy, která trvala téměř dvacet let, přivezl šest Inuitů, kteří měli být součástí výstavy přírodovědeckého muzea v New Yorku. Tito Eskymáci, jak se jim tehdy říkalo, však nebyli schopni přežít ve zcela jiném podnebí, než na jaké byl zvyklý jejich organismus, a postupně umřeli. Jediný, kdo se dokázal asimilovat, byl nejmladší Eskymák – malý chlapec Minik. Ani on si však nedokázal za celý svůj život zcela zvyknout a už vůbec se nedá hovořit o tom, že by se z něj stal plnohodnotný Američan. Ani ke své původní kultuře však již necítil žádné vazby a v dospělosti mu tato skutečnost způsobovala velké deprese.

U promítání filmu byl přítomen inuitský šaman Hivshu, který je také vnukem Roberta Pearyho a hlavní postavou v dokumentu. Film uvedl rituální písní, která se zpívá při vyprovázení mrtvých, aby jejich duše odešla z těla. Po promítání byl přítomen k diskuzi o filmu, při které zazpíval ještě několik písní inuitských šamanů. Jedna z nich vzdávala hold duši šamana, jehož tělo bylo nalezeno v minulých letech v Brně. Z diskuze jsme se dozvěděli mnoho zajímavých informací o životě za polárním kruhem, o mentalitě a zvycích Inuitů a o jejich pohledu na život a na svět.

Index lásky

Rakkauden rasvaprosentti

Komedie

Finsko, 2012

Režie: Mikko Kuparinen

Scénář: Laura Immonen

Hrají: Miina Maasola, Mikko Nousiainen, Kristo Salminen

Stigu je nejlepší kreativec v Helsinkách. I ve čtyřiceti si stále užívá svobodného života.

Když se jednoho dne v kavárně zakouká do Elly, ta ho překvapí svou bezprostředností a nabídkou k nezávaznému sexu. Ella nechce vědět žádné podrobnosti, nechce se spřátelit na facebooku, chce pouze pětačtyřicetiminutovou akci.

Nebyla by to ale romantická komedie bez pořádné zápletky. Stigu totiž dostane za úkol vymyslet reklamu pro kampaň rodinného centra, pro které Ella pracuje. A komplikace je na světě.

Oficiální plakát filmu. Zdroj: oficiální facebook

Oficiální plakát filmu. Zdroj: oficiální facebook

Index lásky je vtipná romantická komedie, spíše oddychový žánr, působí ale velmi příjemně. Ústřední dvojice herců má mezi sebou potřebnou přitažlivost a oba jsou charismatičtí.

Roztomilým začátkem filmu byly rozhovory malých dětí o tom, co je to láska, které rozněžnily celé kino a navodily správnou atmosféru na film.

Přesně tak má vypadat romantická komedie. Jednoznačně palec nahoru.

Letošní Severská filmová zima se opravdu vydařila. Oproti Severskému filmovému podzimu byla v brněnském kině Art daleko větší účast a často bylo úplně vyprodáno. Není se také čemu divit, neboť výběr filmů byl skutečně rozmanitý a na své si tak mohl přijít opravdu každý.

Trochu mě však zklamal výběr filmů pro Brno, neboť zde chybělo mnoho zajímavých filmů promítaných v Praze. Budu tedy doufat, že Povídky ze Stockholmu a další filmy si Severský filmový klub schovává i pro své další ročníky severských festivalů.

Zdroj perexové fotografie: Wikimedia Commons

Karla Melichnová

Zanechte komentář