Cesta blázna Jaroslava Duška

Osobní rozvoj / 24.3.2015

Chcete nahlédnout do vnitřního světa Jaroslava Duška? Přečtěte si jeho knihu ZE MĚ.

Máte rádi Jaroslava Duška? Inspiruje vás jeho nekonvenční přístup k životu? Není divu. Je to člověk s velmi zajímavým pohledem na svět.  Svými divadelními vystoupeními Čtyři dohody a Pátá dohoda otevírá skrz moudrost starých Toltéků oči mnoha lidem. Je neuvěřitelně lidský a zábavný. Ostatně o tom se můžete sami přesvědčit v následujícím videu.

Zdroj: Petra Pospíchalová

Zdroj: Petra Pospíchalová

V poslední době můžeme na pultech knihupectví sehnat knihy ZE MĚ a TVARYTMY, které sice Jaroslav Dušek sám nenapsal, ale které jsou poskládány z jeho vyprávění. Obě knihy jsou velmi obohacující, a proto jsem se rozhodla o každé z nich napsat článek. V dnešním článku vám představím tu starší z nich ZE MĚ s podtitutelm Cesta blázna aneb vnitřní svět Jaroslava Duška.  Jedná se o zpověď, ve které známý umělec odkrývá svoje postoje ke světu a sdílí s námi vše zajímavé, čím byl obdarován na své životní cestě.

Knihu napsala na podkladě rozhovorů s Jaroslavem Duškem etnoložka Pavlína Brzáková, kterou můžete znát jako šéfredaktorku měsíčníku Regenerace. Vydání knihy zajistilo nakladatelství Eminent, které se zaměřuje na témata, jako je alternativní medicína, psychotronika, zdravý životní styl a mezilidské vztahy. Vydává esoterickou a duchovní literaturu, ale také literaturu faktu a umění.

ZE MĚ vznikla na základě osobních setkání etnoložky Pavlíny Brzákové a Jaroslava Duška, při nichž spolu hovořili o vzácných momentech v Jaroslavově životě, lidské existenci a jejím smyslu, o hledání pravdy, podstatě člověka, Zemi a Vesmíru… Pavlína Brzáková tuto zpověď zachytila a knihu doplnila o vlastní postřehy ze setkání.

Vyprávění jsou poskládaná do krátných kapitol, které na sebe volně navazují. V každé z nich nám Jaroslav Dušek sděluje něco ze svého nitra. Dovídáme se o jeho životě, o tom, jakým směrem se ubírala jeho životní cesta a jak se vyvíjelo jeho poznání. Sdílí s námi vzácné momenty svého života, které ho nějakým způsobem ovlivnily a dává nám vidět svět jeho očima.

Zdroj: Petra Pospíchalová

Zdroj: Petra Pospíchalová

Na prvních stránkách knihy máme možnost nahlédnout do dob jeho dětství, které prožil obklopen přírodou a většinu toho času trávil v otevřeném prostoru. Skrze střípky vzpomínek se seznamujeme s jeho rodinou a se vztahy, které tu vládly. Jaroslav Dušek se zaměřuje na momenty života, které mu něco přinesly a díky vzpomínkám na ně si dokázal mnoho uvědomit.

Babička Marie ležela posledních pět let v posteli a nevstávala. Měla zlomeninu krčku. Také měla sklerózu, často nevěděla přesně, co se kolem ní děje. Děda Honza se o ni staral sám a docela to zvládal. Když umírala, seděla kolem ní celá rodina a děda vypravoval, jak se s ní seznámil. (…) Myslím, že je velmi dobré, když lidé můžou zemřít doma, v rodinném kruhu. Smrt se tak stane přirozenou součástí života.

Z myšlenek, které se vážou k jeho osobním příběhům, si můžeme něco odnést i my. Prostřednictvím svých životních prožitků nám totiž sděluje něco nadčasového. Něco, co nás vede k zamyšlení nad našimi vlastními životy.

Kniha nás seznamuje i s dalším životním obdobím tohoto výjimečného člověka, které on sám přirovnává k cestě blázna. Už odmalička ho to táhlo k herectví. Nedokončil však ani jednu z mnoha vysokých škol, které studoval. Raději začal poznávat sám sebe. Vzdělával se po svém, hrál divadlo a rád se chodil dívat na představení. Nakonec skončil se svou dlouholetou prací učitele na konzervatoři a poznal, že to nejlepší, co může udělat, je být sám sebou a kráčet svou vlastní cestou. Bez toho, aniž by se musel někomu podřizovat.

Tuhle cestu pro sebe vnímám jako pravou. Cestu jednoduché samostatnosti. To, co děláme, nás baví a za to si ručíme. Máme to rádi. Nikdo nás nepřinutí, abychom dělali, co nechceme…

V knize ZE MĚ se Jaroslav Dušek častokrát vyznává ze svých tajuplných setkání a nevšedních zážitků. Popisuje nám svoje setkání s předky, které prostřednictvím meditace prožil v paláci Teticla v Teotihuacánu. Vypráví nám o své zkušenosti s chůzí po žhavých uhlících, díky které se rozhodl věřit svému tělu a jeho samouzdravovacím schopnostem. Přestal užívat jakékoli uměle vyráběné léky. A tak se dovídáme i to, jak sám vnímá svoje tělo a jak k němu přistupuje.

Když jdeme k lékaři, obvykle nám dá najevo, že tělo není vlastně naše. Je to takový přístup naší civilizace.

Dává nám tedy možnost se zamyslet nad tím, jak se od svého těla vzdalujeme, když nedokážeme vyslechnout jeho volání. Proč kupujeme drahé léky, když se člověk může vyléčit přirozeným způsobem pomocí přírody?

Ve svém povídání poukazuje Jaroslav Dušek na zakořeněné názory dnešní civilizované společnosti a na její materiální založení. Odhaluje důležitost harmonického života a propojení člověka s jednotou světa, se Zemí a s Vesmírem. On sám je na cestě poznání, žije v souladu s přírodou a objevuje lidskou přirozenost. Společně s přáteli postavil hliněný dům, jen z dostupného přírodního materiálu. Byla to pro něj obohacující zkušenost už jen proto, že mohl pracovat na čerstvém vzduchu v přírodě a ve společnosti výjimečných lidí.

Kniha je doplněna velmi originálními ilustracemi Zbyňka Zenkla, zaměstnance chráněné dílny Rolnička v Soběslavi. Zdroj: Petra Pospíchalová

Kniha je doplněna velmi originálními ilustracemi Zbyňka Zenkla, zaměstnance chráněné dílny Rolnička v Soběslavi. Zdroj: Petra Pospíchalová

Velkou část svého povídání Jaroslav Dušek věnuje Matce Zemi a lidské civilizaci. Zemi vnímá jako životadárný zdroj, ke kterému jsou lidé nepozorní kvůli své zaslepené mysli. Podle jeho slov lidé nevnímají to, co tvoří skutečnou podstatu života. Svět ovládl trh, který zastrčil rytmus života a skutečné životní hodnoty do kouta. Tenhle lidský nesoulad s proudem života však může způsobovat nerovnováhu v přírodě. Všechny přírodní katastrofy jsou následkem lidského jednání. Pro život na Zemi je totiž důležitá harmonie, život v souladu s jednotou světa. Mohli bychom se učit od zvířat, která žijí v naprosté harmonii se Zemí a nijak nenarušují její rovnováhu. Při četbě máme možnost sdílet Duškovy nevšední cesty a setkání, které mu odhalily hluboká poselství života. Jeho pohled na život však zásadně ovlivnily hlavně myšlenky starých Toltéků. Čerpá z jejich moudrosti, zajímá se o jejich uvažování o světě a učí se od nich. Je člověkem, který důvěřuje proudu života a věří v přátelský vesmír. Svojí osobní zpovědí nám sděluje poselství o podstatě lidského bytí a inspiruje čtenáře k zamyšlení nad jejich životními prioritami a možná i k jejich změně.

Měníme své vědomí, protože můžeme. Pozorováním své skutečné podstaty a nalezením svého pravého Zdroje ztrácíme strach a získáváme klid, který pak můžeme vysílat svými těly a šířit ho do okolí. Vidíme, že naše tělo a tělo Země je propojené na tolika úrovních, že se nám o tom ani nesnilo. Začínáme chápat, že jsme v jistém ohledu nejkomičtější bytostí ve Vesmíru, v jiném ohledu jsme projeveným božstvím. Naše herní možnosti jsou nekonečné. Tak vybírejme ty životadárné. Nikdo jiný než my sami nám v tom nemůže zabránit…

S knihou vstupujeme do jedinečného světa a sledujeme proud myšlenek, které v sobě nesou něco hlubokého. V člověku vzbuzují pohnutky a musí se nad nimi neustále zamýšlet. Pro mě samotnou byla četba velmi obohacující a podpořila mě na mé cestě osobního rozvoje. Věřím, že bude obohacující i pro vás.

V PŘÍŠTÍM ČLÁNKU: Recenze knihy TVARYTMY

Zdroj perexové fotografie: Petra Pospíchalová

Zdroj videa: YouTube.com

Petra Pospíchalová

Petra Pospíchalová

Jako studentku bohemistiky mě fascinuje, co všechno může být skryto v proudu slov. Jsem milovnice veršů, mouder a příběhů a ráda je i sama tvořím. Když zrovna nejsem zalezlá doma s knížkou nebo nepíšu článek, najdete mě v přírodě. Její krása a harmonie mi vždycky dodá vnitřní klid, inspiruje mě a naplní mě radostí. A ještě lépe, když mám přitom vedle sebe nějaké svoje lidské miláčky, které ze všeho nejradši láskyplně podporuji. :-)

Zanechte komentář