Tomáš Garrigue Masaryk: Muž, který se zasloužil o stát

V obraze / 7.3.2015

Letos uplyne 165 let od narození jedné z nejvýznamnějších osobností našich dějin, prvního československého prezidenta.

Asi nikdo nemohl tušit, že 7. března roku 1850 v rodině panského kočího a kuchařky přijde na svět člověk, který přepíše dějiny a bude tím, kdo realizuje sen našich obrozenců o vytvoření samostatného státu. Filozof, politik, humanista, státník, to všechno a mnohem více byl Tomáš Garrigue Masaryk. Pojďte si s námi připomenout zásadní momenty jeho života.

Snaživý student

Majetkové poměry Masarykovy rodiny nebyly příliš příznivé. Zpočátku to vypadalo, že Tomáš nastoupí cestu řemesla – učil se zámečníkem a posléze kovářem. V roce 1865 se však situace přece jen obrátila, když byl přijat na gymnázium v Brně.

Masaryk se konečně dostal mezi své. Díky stipendiím za vynikající prospěch a poměrně výdělečné práci vychovatele byl finančně zajištěn. V roce přestoupil na gymnázium do Vídně, kde nakonec roku 1876 odpromoval na filozofické fakultě.

Masarykova životní láska. Zdroj: Wikimedia Commons

Masarykova životní láska. Zdroj: Wikimedia Commons

Po úspěšném absolvovaní vysoké školy se Masaryk vydal na studijní pobyty po Evropě. Na univerzitě v Lipsku se aristokraticky působící elegán zalíbil Charlottě Garrigue, s níž později vyrazil do její vlasti – Spojených států amerických, pojal ji za svoji manželkupřijal jako výraz úcty její dívčí jméno.

Střízlivý vlastenec

Všechno je Masarykovo

Po Masarykovi nese název druhá největší univerzita v České republice. Vyznamenání udělované jménem našeho státu se nazývá Řád Tomáše Garrigua Masaryka. Kromě těchto noblesních záležitostí však najdeme například v Orlických horách Masarykovu boudu a snad v každém větším městě najdeme dnes ulici nebo náměstí nesoucí jméno našeho prezidenta. Pokud tedy nevíte, co se 7. březnem, můžete se na nějakou tu „Masarykovu stavbu“ zajet podívat a nemáte-li tolik času, projděte se třeba jen po Masarykově náměstí ve vaší obci.

S krédem „Nic není velké, co není pravdivé“ vydal se Masaryk na strastiplnou cestu řešení české otázky. Na konci sedmdesátých let zrovna byl v kurzu boj o pravost Rukopisů zelenohorského a královédvorského jako symbolů nejstarší české literatury.

Přestože Masaryk byl patriotem, nezamlouvala se mu myšlenka, že by symboly naší kultury měly být podvrhy. Za svůj postoj si vysloužil velkou kritiku od Jana Nerudy a dalších literátů, kteří o Rukopisech naopak ani v nejmenším nepochybovali.

Podobně nekompromisní postoje Masaryk zachoval i v období takzvané hilsneriády. Údajná rituální vražda, kterou měl spáchat židovský mladík Leopold Hilsner, vyvolala v tehdejší české společnosti obrovskou vlnu odporu k židovské menšině jako celku a domnělý vrah byl odsouzen k trestu smrti (později zmírněno na doživotí). Masaryk od počátku považoval proces za vykonstruovaný a antisemitský, čímž si proti sobě opět postavil značnou část české veřejnosti.

Schopný diplomat

Masaryk se po neúspěších u Staročechů a Mladočechů (pozn. české politické strany konce 19. století) rozhodl založit v roce 1900 svoji vlastní stranu Realistickou. Byl několikrát zvolen poslancem Říšské rady – stále věřil, že Rakousko-Uhersko je reformovatelné a Češi mohou v rámci monarchie mít autonomii.

První světová válka však zásadně jeho postoj změnila. Usoudil, že Češi potřebují vlastní stát. Cestoval po spojeneckých zemích a snažil se získat pro svoji myšlenku mezinárodní podporu. Postupně pro svůj projekt nadchnul i představitele slovenského národa, zejména Milana Rastislava Štefánika. Vznikla tak koncepce Československa.

Složitá jednání nakonec vedla k úspěchu. Zdroj: Wikimedia Commons, B. Wallace

Složitá jednání nakonec vedla k úspěchu. Zdroj: Wikimedia Commons, B. Wallace

Na počátku roku 1918 přicestoval opět Masaryk do Spojených států, kde ho vítaly nadšené davy krajanů. Jeho úkol byl nyní jasný – přesvědčit prezidenta Wilsona o nutnosti vzniku samostatného státu.

Americký prezident nakonec na argumenty přistoupil, válka na starém kontinentě směřovala k jasnému výsledku, nic tedy nebránilo tomu, aby dne 28. října roku 1918 byla vyhlášena samostatnost Československé republiky.

Prezident – osvoboditel

Masaryk v prosinci téhož roku vrátil do nově vzniklé republiky. Jeho příjezd provázel velký jásot a zdravice na všech nádražích, kterými projel jeho vlak. Prozatímní Národní shromáždění ho mezitím aklamací (pozn. společným potleskem) zvolilo prezidentem Československého státu, aby se 21. prosince mohl slavnostně ujmout funkce.

V roce 1923 do prezidentova života výrazně zasáhla smrt milované choti. V průběhu svého funkčního období několikrát vážně onemocněl, i přesto si ale zachovával významný společenský vliv a jako nezpochybnitelná morální autorita byl uznáván napříč demokratickým politickým spektrem.

Velmi vysoký věk a celková únava přinutily Masaryka poté, co byl napočtvrté zvolen hlavou státu, rezignovat. Stalo se tak roku 1935, tedy v době kdy budoucnost mladé Československé republiky začínala být vzhledem ke geopolitické situaci krajně nejistá. Na jeho místo nastoupil jeho dlouholetý přítel a spolupracovník Edvard Beneš.

Dítě TGM. Wikimedia Commons, Encyklopaedia  Brittannica

Dítě TGM. Wikimedia Commons, Encyklopaedia Brittannica

Tomáš Garrigue Masaryk zemřel 14. září 1937 ve věku 87 let. Jeho pohřeb provázely obrovské smuteční průvody. Mnoho lidí pociťovalo obavy z budoucnosti, které, jak se za pouhý rok ukázalo, byly oprávněné.

Zdroj perexové fotografie: Wikimedia Commons, Mohylek

Tomáš Stavrovský

Jsem studentem Právnické fakulty Univerzity Karlovy a je mi 22 let. V Generaci 21 působím jako redaktor sekce Cestování a v Obraze. Píšu zejména o vlastních zážitcích z cest, čas od času připomínám některé historické osobnosti nebo se vyjadřuji k aktuálnímu dění.

Zanechte komentář