Vítězný únor 1948

V obraze / 25.2.2015

Dříve byl tento den oslavován jako Vítězství československého pracujícího lidu. Dnes v nás vyvolává pouze zmatené reakce. Proč je dobré si jej stále připomínat?

Ještě před 26 lety byl dnešní den označen v kalendáři jako významný den – Vítězství československého pracujícího lidu (1948) – významný den Československé socialistické republiky.

Co tomu předcházelo

Komunisté se na převzetí moci připravovali již během druhé světové války. A jejich úsilí nazmar nepřišlo, jelikož v prvních poválečných volbách získali v Česku 40 % hlasů a na Slovensku 30 %. Postupem času začínali ovládat policii, armádu i dělnické organizace.

2. července 1946 se předsedou (a později prezidentem) Komunistické strany Československa se stal Klement Gottwald. Komunisté tehdy využili roztříštěnost demokratických stran, „mnichovského zklamaní“ a poválečného radikalismu.

Únorový převrat 1948

Nekomunistické strany očekávaly nové volby s napětím. Doufaly, že moc komunistů bude oslabena, nepočítaly ale s jejich definitivním vyřazení z vlády. Politické napětí se ale postupem času stupňovalo. 19. ledna 1948 přiletěl do Prahy náměstek ministra zahraničí SSSR Valerian Zorin se vzkazem, který zaslal Stalin Gottwaldovi. V něm bylo řečeno, aby Gottwald již neodkládal oné rozhodující střetnutí o moc a aby požádal Moskvu o vojenskou pomoc. Gottwald sice odmítl sovětský vojenský zásah, nicméně Stalinovo naléhání bral jako pobídnutí k jednání.

20. února 1948 dvanáct ministrů tří nekomunistických stran podalo svou demisi. Téměř okamžitě vedení KSČ zareagovalo tím, že se rozhodlo přejít k rozhodujícímu střetnutí v boji o moc. Den nato ( 21. února 1948) nechali uspořádat shromáždění na Staroměstském náměstí v Praze, na kterém volali po  vyřešení krize, ale také požadovali doplnění vlády kandidáty, které určil Gottwald.

Nemocný prezident Beneš se dostával stále pod větší a větší tlak. 22. února se v Praze konal sjezd závodních rad a oborů. Výsledkem jednání bylo rozhodnutí o podpoře Gottwalda. 23. února tajná policie (StB) zatýká jednotlivé příslušníky stran, jejichž ministři podali demisi. Na rozkaz ÚV KSČM se začínají tvořit tzv. Lidové milice.

[one_fourth]

Lidové milice byly dělnické bojové jednotky.

Nebyly nikdy upraveny žádným zákonem.

[/one_fourth]

Prezident nicméně stále trval na svém stanovisku neustupovat komunistům. Za prezidenta se postavil průvod tisíce studentů, kteří se vydali na Hrad vyjádřit mu svou podporu – tato demonstrace však zůstala ojedinělou. 24. února se konala generální stávka, které se účastnilo 2,5 milionu pracujících. Komunisté nadále vyvíjeli tlak na prezidenta Beneše.

25. února 1948 prezident podepsal demisi nekomunistických ministrů a souhlas s doplněním vlády podle Gottwaldova návrhu. Ještě ten večer se konala přehlídka Lidových milicí. Jediným viditelným odporem byla demonstrace asi 5 tisíců vysokoškoláků, učitelů a novinářů, kteří byli zbiti v Nerudově ulici.

„Právě se vracím z Hradu od prezidenta republiky. Dnes ráno jsem panu prezidentu republiky podal návrh na přijetí demise ministrů, kteří odstoupili 20. února tohoto roku. A současně jsem panu prezidentu navrhl seznam osob, kterými má býti vláda doplněna a rekonstruována.

Mohu vám sdělit, že pan prezident všechny mé návrhy, přesně tak jak byly podány, přijal…“.

Klement Gottwald, 25. února 1948, Václavské náměstí v Praze

Závěr

To, co následovalo po 25. únoru 1948, si každý dokáže představit. Nesvoboda, vězení, strach, ale také práce, sociální jistoty… Obrázek již má udělaný každý. Jediné, co my můžeme dnes udělat, je poučit se. Poučit se z chyb, které udělali lidé před námi tak, aby se historie nemusela znovu opakovat.

Zdroj videa: Youtube.com

Zdroj perexové fotografie: Pixabay.com

Lucie Nedbalová

Zanechte komentář