Kam se poděl ten pravý punk?

Divadlo Kultura / 14.2.2015

Překračování hranic a boření tabu je jedním z významných úkolů umění. V současnosti je však také velkým tématem otázka, co je ještě přípustné a co už nikoliv.

Běžný současný divák se dá popsat jako více či méně znuděný přílivem obrovského množství vizuální produkce – televize, kina, internetová videa, muzikály, v neposlední řadě také výtvarné umění. Všechno už viděl, máloco ho dokáže ještě překvapit a udržet jeho pozornost. Zaujmout diváka dnes je velmi obtížné. Poptávka je mocnější než nabídka.

Možná i proto se soubor Depresivní děti touží po penězích rozhodl pro svou novou inscenaci Milostný dopis ženě, kterou nemilujeme. Dle jejich slov jde o „site-specific projekt koketující s dokumentárním divadlem“. Pětice herců odpověděla jedné ženě na inzerát a seznámila se s ní, někteří se s ní dokonce setkali a na základě této zkušenosti soubor vytvořil představení. Dotyčná ale celou dobu nic netušila! Tvůrci akorát podle článku v kulturní rubrice iDNES.cz slíbili ženu pozvat na premiéru.

V první řadě bychom si měli ujasnit, co je to dokumentární divadlo a site-specific. Dokument čerpá ze skutečných příběhů, někdy využívá i autentické osoby nebo předměty, většinou však dokumentární divadlo probíhá zprostředkovaně. Co je však důležité – o tvorbě dokumentárního záznamu všichni účinkující vědí a musí souhlasit s použitím jejich výpovědí, s využitím jejich příběhu a identity. Milostný dopis ženě, kterou nemilujeme spíš spadá do praktik skryté kamery nebo amerických reality show.

Site-specific umění je umění zasazené do kontextu určitého prostoru, kterým je přímo vymezováno (jak uvádí artslexikon.cz). Nejčastěji to bývají projekty, které přímo reagují na určité místo, a jakmile jsou z něj tedy vytrženy, stávají se bezpředmětnými. Vznikají z potřeby oživit určitý prostor nebo s ním nějakým způsobem vést dialog. Co je však na inscenaci Depresivních děti site-specific? Takovýto námět by přece mohl ožít i na úplně jiném místě, než je Venuše ve Švehlovce. Tento nedávno znovuotevřený sál site-specific projektům přeje, ale probíhá v něm normální pravidelný provoz, a že má za sebou dlouhou historii, neznamená, že všechna představení v něm uváděná jsou site-specific. To by pak každé kamenné divadlo bylo plné site-specific umění.

Proto mě trochu šimrá podezření, že soubor zkrátka sáhl po několika trendy slovíčkách bez uvažování – anebo čistě ze zištných úmyslů? Nesnažil se spíše přilákat obecenstvo a zamaskovat odpudivou metodu vzniku projektu (či alespoň částečně odvést pozornost)?

Odpovědět nic netušícímu člověku na inzerát a vodit ho nějakou dobu za nos je pubertální nápad ze základní školy – a tam je i snad omluvitelný. Ale postavit na tomto nápadu celovečerní představení? Pokud chtěli tvůrci šokovat, pak se jim to skutečně podařilo. Neboť veřejně přiznanou, doloženou a umělecky zpracovanou kyber šikanu jsem tedy skutečně ještě nezažila a nikdy bych ji nečekala.

Tvůrcům však za tento počin netleskám, spíše mě stále hlodají otázky: Co dotyčná žena, která svůj podaný inzerát myslela zřejmě vážně a odpovědím věnovala velké množství času a energie? Co její očekávání, těšení se? Co její pocity při zjištění, že bylo zneužito její soukromí? Není umění tím hodnotnější, čím jsou jeho tvůrci morálně vyzrálejší? A je v umění skutečně povoleno úplně vše – i za cenu osobního ataku?

Kam se poděl ten pravý punk, který si vždy zachovával jistou grácii? Když provokace, tak osobní, když exhibice, pak za účasti jen své vlastní osoby nebo spřízněných lidí. Depresivní děti nejsou žádný „androš“, i když by se tak třeba nechali rádi označovat.

A pokud by snad někoho zajímalo, zda jsem představení zhlédla, pak říkám, že ne – a ani nehodlám. Dokážu si totiž představit, jak pětice herců-svůdníků s dotyčnou manipulovala a hrála si s ní, aby vytěžila co nejzajímavější materiál. Což má k dokumentu samozřejmě velmi daleko a k umění snad ještě dál.

Zdroj perexové fotografie: foto Nicole N, sxc.hu

Jana Šajtarová

Jana Šajtarová

Pocházím z Příbora, studuji v Praze výtvarné umění. Mezi mé zájmy patří mimo jiné divadlo (ve všech jeho podobách), ale to asi nikoho nepřekvapí!

Zanechte komentář