Nikdy se nezalíbíte všem, říká Attila z 1000 věcí, co mě serou

V obraze / 26.2.2013

Přinášíme vám rozhovor s tvůrci webu 1000 věcí, co mě serou.

Celý nápad vznikl inspirací na webu 1000 Awesome Things, tedy stránce, kde jsou zveřejňovány články o věcech, které autora těší a dělají mu radost.

Kdo tvoří obsah webu?

V roce 2011 získaly stránky ocenění v Křišťálové lupě v kategorii One man show.

Pro čtenáře píšou celkem tři přispěvatelé. První z nich je ATTILA, BIČ BOŽÍ. Víme, že je z Prahy, má malého syna a pracuje jako  scenárista. Jedinou ženou v týmu je ACHJO BITCH. V roce 2013 přispívá jednou za týden a na stránkách prozrazuje, že se bude vdávat. Nejnovějším autorem je CURVEKILLER, který hejtuje od října loňského roku.

Koho z vás je celý nápad a proč jste se rozhodli založit web 1000 věcí, co mě serou?

ATTILA: Celá myšlenka vznikla tak, že jsme se s Anče (ACHJO BITCH, pozn. redakce) jednou opili a strávili noc v družném hovoru o tom, co všechno spolu natočíme, napíšeme a uděláme. Ráno jsme na všechno zapomněli, ale za čtrnáct dní přišla Anče s tím, že založíme hejtblog.

ACHJO BITCH: Já jsem totiž v tu noc říkala, co všechno mě sere a že by mě bavilo o tom psát.

ATTILA: Založili jsme blog a začali na denní bázi hejtovat.

CURVEKILLER: Attilo, to byla ta noc, kdy ti nedala, jak si psal v jednom jubilejním hejtu?

ATTILA: (smích) Jo, to byla ona.

CURVEKILLER: Na tom je krásně vidět, jak nedostatek sexu podmiňuje kreativitu. Snad si z toho vezmou všichni poučení.

Sere vás někdy to, že vás pořád něco sere?

ATTILA: Blbý spíš je, když mě zrovna nic nesere a musím něco napsat. Po tolika článcích už to není jednoduchý. Navíc si myslím, že nejsme ani jeden z nás takoví, že by nás pořád něco sralo. Jen se o negativních věcech píše dobře. A dá se o tom psát i zábavně.

ACHJO BITCH: Mám to stejně, taky nejsem furt naštvaná. Byl to vlastně i jeden z důvodů, proč jsem si dala svýho času pauzu. Bylo to prostě zrovna období, kdy mě vážně nic nesralo.

CURVEKILLER: Souhlas, kdyby byl člověk pořád jenom nasraný, tak tyhle blogy psát nemůže. V jádru to jsou totiž vlastně úsměvný, často vyzněním docela pozitivní věci. Nejde o zuřivý řvaní ven, že nenávidíme svět. Navíc si myslím, že o věcech, který člověka opravdu nejvíc serou, se dost dobře psát nedá. To jsou většinou bolestivý záležitosti. Když to přeženu, tak o tragický autonehodě, vážný nemoci nebo tvrdým rozchodu asi moc humornejch řádků nenapíšete.

ATTILA: Cílem prostě není psát něco nenávistného, ale něco, co lidi pobaví bez ohledu na to, jestli je taky zrovna sere to samý. I když někdy jsme odezvou dost překvapený. Když jsem psal hejt na opary, myslel jsem si, že to bude trhák, protože opary nesnáší každý. Ale mělo to asi 20 likeů – tak buď má opary málo lidí, nebo to bylo špatně napsaný. Naopak jsem zase nečekal, že třeba hodně osobní hejt o depresích bude mít takovou čtenost.

Co sere Attilu? Nesere vás to také?zdroj: sxc.hu (upraveno)

Co sere Attilu? Nesere vás to také?
zdroj: sxc.hu (upraveno)

Máte nějaké fanynky a fanoušky?

ATTILA: Nějaký asi jo, ale rozhodně se mi nestalo, že by mi někdo neznámej v hospodě řekl: „Hele, ty jsi Attila, že jo, pojď na panáka.“

ACHJO BITCH: Mně se to teda stalo.

CURVEKILLER:  Mně se to teď stalo taky párkrát. Asi chodím mezi lepší lidi a chlubím se těm správnejm kámošům. (oba smích) Nejpříjemnější je ale samozřejmě, když někdo, kdo o tom nemá ani páru, začne citovat z nějakýho našeho hejtu. To potěší víc než adresná chvála.

A řekli byste v situaci, kdy někdo mluví o Attilovi, Achjo Bitch a Curvekillerovi: „To jsem já!“?

ATTILA: Já bych to řekl.

CURVEKILLER: Ono se to obecně celkem ví. Jen to není nic, co by se tlačilo každému kolem do hlavy.

ATTILA: Bohatě stačí to, že ti třeba článek, na kterej seš pyšnej, olajkuje někdo, koho si fakt vážíš.

CURVEKILLER: Částečná anonymita má navíc svoje kouzlo. Člověk se nemusí úplně kontrolovat, nepodlíhá tolik autocenzuře a pár věcí si může přibarvit. Navíc vznikaj vtipný situace, jako když jedna nic netušící kámoška, se kterou jsem před lety lehoulince tokal, dala like hejtu o Single lidech a napsala pod něj něco ve smyslu „To je tak přesný, ten člověk mě snad osobně zná!“

Nechcete uspořádat sraz pro fanoušky?

ATTILA: Nedovedu si to moc představit. Měli jsme dvakrát křest knížky a řešili jsme, jestli ji uděláme veřejně, nebo jen pro kamarády. Ale nemáme představu, kolik by přišlo lidí, kdybychom to napsali na Facebook. Já se tomu sám za sebe nebráním – ale moc si nedokážu představit, co by se tam jako dělo.

ACHJO BITCH: Tohle mě nikdy nějak nenapadlo.

CURVEKILLER: Já myslím, že by z nás byli naživo zklamaní.

Co sere Achjo Bitch?zdroj : sxc.huúpravy: generace21.cz

Co sere Achjo Bitch?
zdroj : sxc.hu (upraveno)

Budete pokračovat dál, i když překročíte tisícovku?

ACHJO BITCH: To je ještě daleko.

ATTILA: Myslím, že ne, nebo určitě ne s takovouhle pravidelností. Mám rád věci, které jsou uzavřené. I když si umím představit variantu, že web zůstane, a když mě jednou za čas něco napadne, tak to tam dám.

ACHJO BITCH: Já si zase umím představit vydat pak nějaké bonusové hejty knižně.

CURVEKILLER: Mohli bychom spíš uveřejnit nepovedený hejty. Takový B-strany hejtů. Třeba by si z nich někdo něco inspirativního vyzobl.

Byla někdy chuť s tím seknout?

ACHJO BITCH: Já jsem to i udělala. Skončila jsem s tím přes prázdniny a teď hejtuju jen ve čtvrtek.

ATTILA: Když Anče odešla, měl jsem velkou krizi. Nedovedl jsem si představit, že mě čeká ještě šest set hejtů, o sto víc, než s kolika jsem počítal na úplnym začátku. Na druhou stranu zabalit to by mi přišlo jako srabárna. Naštěstí se pak zapojil Curvekiller a Anče se vrátila, takže to zase šlape.

Jak jste vůbec našli Curvekillera?

ATTILA: Jednoduše. Poslal mi tři hejty s tím, že by chtěl přispívat. Pobavily mě a přišly mi o několik úrovní lepší, než to, co lidi posílaj normálně. Bylo poznat, že je vypsanej. Navíc říkal, že nebude problém je psát týden co týden, domluvili jsme se.

CURVEKILLER: Já jsem blog už dlouho četl, bavil mě jako jedna z mála věcí na českým internetu. Na podzim jsem ale vnímal, že tomu trochu dochází šťáva, zvlášť, když to Achjo Bitch zabalila a Attila zůstal sám, tak jsem si s začal pohrávat s myšlenkou taky něčím přispět. No a pak se mnou vyjebali v práci, nudil jsem se tam a tížilo mě i pár dalších věcí, tak jsem si říkal, že než se tím nechat užírat, zkusím radši tu negativní energii přetavit v něco pozitivního. V něco, co bude bavit lidi i mě a něco to třeba přinese. Proto jsem pár věcí sepsal a poslal je Attilovi, jenž mě i jako cizáka přibral do svýho srdečního projektu, za což jsem mu vděčnej. Už proto, že mojí mámě hrozně moc vadí, když se říkaj negativní věci a používaj sprostý slova – takže ji můžu pravidelně trápit. (smích)

ACHJO BITCH: Jinak se nám ale hlásí furt někdo. Lidi nám často posílají hejty, ale většina z nich nám bohužel nepřijde dost kvalitní nebo zábavná. Tyhle ale byly opravdu dobré, navíc jsme měli štěstí, že nejde o jednorázovou záležitost.

Láska na pracovišti - taky vás to dokáže nasrat?zdroj: photl.com (upraveno)

Láska na pracovišti – taky vás to dokáže nasrat?
zdroj: photl.com (upraveno)

Mrzel vás někdy nějaký příspěvek? Když opadl vztek? Nebo s ohledem na negativní komentáře?

ATTILA: To ne, když už něco hejtuju, tak si za tím stojim. Spíš mě štve, když občas některý lidi některý hejty nepochopí, to pak občas vedu nějaký debaty s komentátorama, ale výsledkem je většinou napůl nasrání, napůl zoufalství, že ten člověk je prostě zabedněnej. Když někdo napíše „tahle věc mě nesere“, nemám s tím problém – byť trochu nechápu, proč tam něco takovýho píše…

ACHJO BITCH: Já jsem čekala, že negativních ohlasů bude mnohem víc. A na rozdíl od Attily nediskutuji nikdy na internetu. Držím se toho, co mi říkala máma: „Tak dlouho budeš diskutovat s malými, až se sám staneš malým.“

CURVEKILLER: Já diskutuju už léta, a proto mě to nechává chladným. Samozřejmě, že u každého autora funguje to, z čeho si dělali srandu na OatMeal – když máte sto pozitivních komentářů, můžete mít pocit, že vás celý svět miluje, ale stejně tak i po jednom negativním, že váš celý svět nenávidí. Je důležitý se nenechat rozhodit tím, že vám někdo napíše, že to bylo špatný nebo slabý – člověk to beztak často tuší sám. Na internetu má ale tu výhodu, že si to za pár dní nikdo nepamatuje a jede příští hejt zase od nuly a od čistýho stolu.

ATTILA: Navíc je dobrý si uvědomit, že ať už člověk tvoří cokoliv, nemá šanci, aby se to zalíbilo všem.

Zdroj perexové fotografie: photl.com (upraveno)

Alice Jendelová

Alice Jendelová

Jsem holka plná protikladů. Ačkoliv už věkem přes 20, stejně milovnice pohádek, Hello Kitty a hlavně Harryho Pottera. Ačkoliv už ne studentka, stejně sběratelka lepíků, notýsků, zvýrazňovačů a všelijakých dalších roztomilostí a nutností z papírnictví. Ačkoliv milovnice domova a svého klidu, stejně cestovatelka celým srdcem s mnoha cestovatelskými sny. A ačkoliv kuchtička, co mnohokrát něco připálí a zaneřádí celou kuchyň, stejně redaktorka sekce Na talíři. ♥

Zanechte komentář