10 důvodů, proč si přečíst Píseň ledu a ohně (a 5, proč to nedělat)

Literatura / 20.5.2015

Autor:

Koncem ledna spisovatel G. R. R. Martin oznámil, že šestý díl „Hry o trůny“ letos nevyjde. Proč se jedná o tragédii? Fantasácký nábor začíná!

Píseň ledu a ohně (pro příznivce televize – jde o předlohu seriálu Hra o trůny) je skutečně fenomén. Zatím z plánované heptalogie spatřilo světlo světa pět knih o průměrném rozsahu 1000 stran na díl. První tři z nich se již seriálové adaptace dočkaly (třetí a zatím nejdelší kniha je rozdělena dokonce do dvou seriálových sezón), na dalších se pracuje. Jenže George Martin není Stephen King a nevlastní spisovatelskou montážní linku. Věřte tomu nebo ne, první část ságy byla poprvé vydána téměř před dvaceti lety (v roce 1996).

GRRM_Ljubljana

George Martin; zdroj: commons.wikimedia

Přičtěte k tomu, že pátý Tanec s draky se na pultech objevil v roce 2011, a jistě vám dojde, proč se kvůli dalšímu odkladu masy bouří. A pokud stále tápete nebo nechápavě kroutíte hlavou, připravil jsem si pro vás hned několik důvodů, proč si dlouhé jarní večery ukrátit zrovna Písní. A v případě, že začnete ještě v dubnu (a nejste masochisty), možná odložíte pátý díl akorát v době, kdy se u nás objeví překlad toho šestého.

[one_fourth]

Píseň ledu a ohně:

  1. Hra o trůny
  2. Střet králů
  3. Bouře mečů
  4. Hostina pro vrány
  5. Tanec s draky

  1. Vichry zimy
  2. Sen o jaru

[/one_fourth]

Proč ano?

1. Plnokrevná fantasy – protože čím jiným začít?

Jste-li fanoušky velkolepých a výpravných příběhů, ať už z ranku fantastiky, či jiného žánru, je Píseň ledu a ohně zaručenou jedničkou současnosti. Nic většího asi neexistuje. Ale míjí-li vás Tolkien, Sapkowski a další „neumětelové škrábající fantasmagorie“, nezoufejte (ačkoli za spojení Tolkien-neumětel stejně jako Tolkien-fantasmagorie by se mělo popravovat vržením do nitra vulkánu). Martinovy knihy si oblíbili i čtenáři, kterým tento žánr nic neříká.

Lví podíl na tom mají kromě Lannisterů i kulisy plné krve, sexu, intrik a všech těch špinavých věcí, které dělají feudalismus středověku.

2. Uvěřitelnost postav – protože o lidech to všechno je

Erb Stannise Baratheona; zdroj: wikimedia.commons.org

Erb Stannise Baratheona. Zdroj: wikimedia.commons.org

Svět Westerosu a okolních zemí je obrovský a plný lidí. A každý z těchto lidiček má vlastní motivace ke svým činům. Ano, svět je to olbřímí, takže se i zde tu a tam objeví čistokrevný sadistický zmetek, který si nezaslouží nic jiného, než aby jeho hlava hnila na kopí ve společnosti much. Stoprocentní sněhobílou aurou prodchnutou postavu ale budete hledat marně. Lidé jsou zde skuteční a při honbě za vlastními cíli tápají a chybují.

3. Více perspektiv – protože černá a bílá jsou barvami pohádek

Tento bod úzce souvisí s předchozím. Příběh, který se odehrává na mapě desítky tisíc mil čtverečných rozsáhlé, totiž sledujeme z pozice hned několika hlavních (a později i vedlejších) postav. A čím se příběhem prokousáváme dál a dál, záměry našich jednotlivých průvodců se stále více kříží. Ba co víc, záporné charaktery, které k smrti nenávidíme z prvních dílů, se nám najednou stávají novými „hrdiny“ a my se seznamujeme s jejich verzí příběhu. Někteří z nich pak zůstávají záporáky (jen o něco více vzbuzujícími soucit), z jiných se stávají tragické figurky, či dokonce kladní hrdinové.

Je to hlavně střídání našich průvodců kapitolami, jimž pronikáme do hlavy, co nám několikrát převrátí názor naruby. Právě v tom je Martin pravý mistr.

4. Komplexní svět s vlastní historií – protože už Tolkien říkal, že mapa je tím prvním, co musíte stvořit

Roku 298 A. C. (po dobytí) umírá pobočník krále John Arryn a Hra o trůny může začít. Tři stovky let, jež této události předcházejí a jsou velmi podrobně popsané ve fiktivních análech i paměti lidí, ale také v nedávno vydaném Světě ledu a ohně, jsou jen vrcholem pohoří táhnoucího se až do doby před tisícovkami let. Stovky velkých i malých rodů, desítky říší a nespočet velkých osobností tvoří téměř dokonalou pavučinu, síť, v níž se zachytávají jednotlivé historické události.

Ty se kolikrát odehrály před několika stovkami let, ale co se může zdát nepodstatnou a napůl zapomenutou vzpomínkou, je ve skutečnosti jeden z kamínků, které spustily lavinu událostí v knize. Opravdu málu mistrům pera se podařilo vyfabulovat něco tak rozsáhlého a přitom komplexního.

got_rodokmen

Rodokmen Targaryenů. Zdroj: commons.wikimedia.org

 

5. Seriál není kniha – protože seriál není kniha

Seriál je jiný. Někde spěchá a přeskakuje, jindy vyrukuje s přídatnou inovací. Hlavní postavy pohlcují činy těch vedlejších, protože jinak bychom se v té nepřeberné změti obličejů a jmen ztratili.

Seriál často nedává smysl. Kniha vám takové pasáže osvětlí.

6. Válka růží v paralelním vesmíru – protože i lekce falešného dějepisu nás může poučit o vlastních dějinách.

Co naplat, George Martin se rozhodl vybájit si svůj vlastní svět. Jenže jako inspiraci využil naše dějiny. Feudální středověk, velké městské státy starověku, bájné a bohaté říše, jakými byla Babylonie či Egypt,… A kromě jejich ideálů sáhl i po lidech, kteří tam žili. Ano, jsme zase u lidí. Lidí nikoli moderních, ale o nic méně skutečných.

7. Draci – protože to jsou primitivní krvežíznivé bestie, které terorizují svět a žerou fosforeskující upíry k snídani

Zapomeňte na vznešené a nablýskané mudrce z Paoliniho Eragona stejně jako na vychytralého zlořáda Šmaka. Martinovi draci jsou černou dírou, v níž končí jak stáda ovcí, tak i celé armády. Nic víc, nic míň. Tedy skoro… Ještě je tu starobylý rod Targaryenů, kteří na nich jezdili do války a od schopnosti draky zkrotit odvozují své právo vládnout.

Díky dračím pánům se tak z ještěra chrlícího oheň změnila pozice draků na vznešené bytosti. Nenechte se ovšem zmást, možná nejsou hloupí, mluvit ani intrikovat je ale neuvidíte, a co se vznešenosti týče, té pobrali asi jako jakýkoliv jiný dokonalý stroj na smrt.

8. Tyrion – protože nejoblíbenější postavu nemůžeme vyškrtnout ze seznamu

Sečtělý děvkař a opilec. Černá ovce v rodině zlatých lvů. Zdeformovaný polomuž. Ale hlavně největší a nejsympatičtější řízek široko daleko.

9. Jediným bohem je smrt – protože nikdy nevíte, kterého z vašich oblíbenců vám Martin odkrágluje

Ano, i tím se spisovatel proslavil. V podstatě si nemůžete být jistí ničím. A zvlášť ne životem svého oblíbence, protože jeden z nejzlomyslnějších literárních řezníků současnosti se nebojí zabít nikoho. Aby ne, když má výborných charakterů na rozdávání!

Erb rodu Tyrellů; zdroj: wikimedia.commons.org

Erb rodu Tyrellů; zdroj: wikimedia.commons

10. Náskok – protože se můžete chovat škodolibě a vypouštět spoilery na každém kroku

Ale ono bohatě stačí chytrácky se culit na kamarády, kteří pouze sledují seriál, a bavit se na jejich účet. Nové přátele vám to sice nezíská, ale proti gustu žádný dišputát.

Tak, teď snad už tušíte, proč všichni milujeme toho brýlatého chlípníka ve vojenské čepici. Ale nebudu vám lhát, existuje stejný počet důvodů, proč se na to celé vykašlat. Uvedu jen ty základní, protože vás chci nalákat, ne odradit.

Proč ne?

1. Milion a jedna strana – protože kdo má čas přelouskat rozsah tří až pěti románů v každé knize?

Ehm, k tomu asi není, co dodat. Snad jen suchá čísla (počty stran na díl): 846, 950, 1200, 864 a 1184.

2. Syndrom Sapkowski – protože koho zajímá, co měla Máca Střapatá k obědu, když chceme vyjet do bitvy?!

Bohužel ruku v ruce s rozsahem a našlapaným rejstříkem zajímavých postav přichází i neduh mnoha velkých spisovatelů a jejich o to větších ság. Ve snaze přednést čtenáři tak komplexní pohled, jak to jen jde, Martin odbíhá od hlavního děje a utápí tempo vyprávění slepými odbočkami a vedlejšími dějovými linkami. Pořád sice píše poutavě, ale někdy je méně více.

3. Nekonečný příběh – protože je klidně možné, že se sedmého dílu nikdy nedočkáme (nebo že nebude poslední)

Spisovateli bude letos v září 67 let, a i když čile obráží všechny možné cony, talk show a jiné akce (mimo jiné jeden z důvodů, proč momentálně nestíhá psát), rád mluví o tom, že zemře-li ta nejdůležitější postava (on), jsme namydlení.

Odhlédneme-li ale od toho nejhoršího scénáře, pořád tu máme rozptyl patnácti let mezi první a pátou knihou a v součtu minimálně dalších pět let od roku 2011 nás dělí od šestých Vichrů zimy. O sedmém dílu snad ani mluvit nebudu. To je čekání přímo nesnesitelné a jediný nehet fanouškův při něm nezůstane neokousaný.

Scénáristé seriálů; zdroj: commons.wikimedia.org

Scénáristé seriálů. Zdroj: commons.wikimedia.org

4. Rozdílná adaptace – protože budete-li číst první knihu, může se vám seriál znechutit, a zhlédnete-li nejdřív dílko od HBO, můžete si připadat jako Alenka v říši divů

Ve skutečnosti se seriál i kniha výborně doplňují, čemuž jistě pomáhá úzká spolupráce spisovatele se dvěma hlavními scénáristy. Vysvětlete to ale skalnímu, když počínaje druhou sezónou jedny dějové linky ubývají, další se přidávají a umírají „nesprávní“ lidé…

5. Překvápko se nekoná – protože internet je temný a plný spoilerů

Hlavně s tsunami v podobě seriálové mánie se to na internetu hemží lecjakým vyzrazením děje. A i když se malé nahlédnutí do budoucnosti nemusí rovnat zničenému požitku ze čtení, rozhodně to na dojmu nepřidá. Nejhorší na tom je, že se dočteme hlavně o oněch nečekaných zvratech, které tak přestávají být nečekanými.

Zdroj: kravinoff.deviantart.com, Vladimir S. Topalović

Jakub Laxar

Jakub Laxar

Bohém... tedy vlastně bohemista, který je doma ve fantasy a Tolkien je pro něj bohem. Sbohem.

Zanechte komentář