Plzeň

Do Hajnovky raději jen na pivo

Na talíři / 1.2.2013

V Praze existuje nespočet restaurací. Rozhodli jsme se pro vás některé otestovat. Začínáme vinohradskou Hajnovkou.

Plzeňskou Restauraci Hajnovka najdete na rohu Vinohradské a Italské ulice. Má svou dlouholetou tradici, která sahá až do 19. století, kdy byla restaurace vystavěna architektem F. J. Heinem. V nedávné době prošla poslední rekonstrukcí, jejímž cílem bylo restauraci zmodernizovat.

Restaurace Hajnovka

Vinohradská 25

Praha 2

restaurace@hajnovka.cz

Při vstupu ihned zaujme  zajímavě řešený bar, který tvoří dominantu  prostorné restaurace. Ta se člení na kuřáckou a nekuřáckou část. V kuřácké části můžete najít vyvýšené posezení v patře. Bohužel, místní servírky nejspíše nemají ty, kteří soukromí ve vrchní části vyhledávají, příliš v lásce. A tak jsme byli při výstupu do patra provázeni dvěma páry protočených očí. Chápu, že běhat po schodech nahoru a dolů není žádná výhra. Ale neměl by číšník, potažmo servírka, přece jen počítat s tím, že toho ve své práci o „něco víc nachodí“?

Otevírací doba:

PO – PÁ  10:30 – 24:00

SO – NE  11:00 – 24: 00

Interiér Hajnovky je strohý, hospodský a ničím zajímavý. Přesto jsem se cítila příjemně. Pravdou je, že by si celá restaurace zasloužila více péče a leštěnky. V horním patře byla na dekoracích patrná vrstva prachu volající ono známé, tady to má někdo pěkně u zadku. Osobně mám restaurace ráda čisté a myslím si, že  i klasická pivnice  může být  opečovávána.

Škvarková pomazánka

Domácí škvarková pomazánka byla jednoznačně nejlepších chodem.  Dá se ale na škvarkové pomazánce vůbec něco zkazit?

Děvčata z obsluhy byla rychlá i milá. Bohužel nás obsluhovala jen do té doby, kdy bylo třeba servírovat jídlo a debarasovat talíře. Když poslední prázdný talíř opustil náš stůl, obsluha už se neukázala. Měla spoustu jiné práce. Jako třeba postávat u baru, klábosit a kouřit u stolu s někým mnohem důležitějším, než jsou zákazníci.

Výhody:

Free wiffi

Polední menu 79,- Kč

V létě venkovní posezení

Pivo točené z tanků

České speciality i chuťovky

Samotný jídelní lístek v Hajnovce je velmi zajímavý. Člověk by čekal, že plzeňská restaurace nabízející výborné tankové pivo bude servírovat i výborné české jídlo. Ano i ne. Hajnovka totiž přejala typicky český nešvar a naprosto zbytečně se snaží být mezinárodní. V lístku tak najdete italské carpaccio, norského lososa, hovězí flank steak vedle šumavského guláše, který je následován několika druhy burgerů či vepřovými žebry v memphiském stylu. Český styl evidentně není dost in. Abych však nebyla jen negativní, v lístku lze objevit i několik pokladů, nad kterými mé chuťové buňky zaplesaly. Hajnovka podává domácí utopence, nakládaný hermelín či domácí taliány.

Hříbkový krém

Hříbkový krém bohužel nechutnal po hříbcích, ale po podravce.

[two_third align=“right“]

Kolik jsme ve dvou zaplatili?

0,25l Bonaqua 2x 30,-………………….60,- Kč

0,2l Můller Thurgau 2x 44,-…………..88,- Kč

0,2l Frankovka 2x 46,-………………….92,- Kč

Škvarková pomazánka ………………..45,- Kč

Hříbkový krém……………………………48,- Kč

Plněné kuřecí prso s bramborem…..180,- Kč

Hříbkové rizoto…………………………..120,- Kč

Celkem…………………………………….633,- Kč

[/two_third]

Já jsem v českých vodách nelovila. Musím přiznat, že domácí škvarkové pomazánce jsem však neodolala a v boji o předkrm vyhrála první místo. A jaká byla? Výborná. Dochucená tak akorát a nemusela jsem ji zuřivě solit či pepřit, aby měla alespoň nějakou chuť. Košík chleba, servírovaný spolu s ní, nám přišel vhod. Jemný hříbkový krém s chlebovými krutony naopak zklamal. Už dlouho jsem neměla nic tak „chemicky“ dochuceného. Kila podravky se hrdě hlásila o slovo, a tak jsem si bohužel nemohla vychutnat chuť hříbků, na kterou jsem se tolik těšila. A chlebové krutony asi někdo zapomněl opéct.

Kuřecí prso s cherry rajčaty

Kuřecí prso plněné bazalkovým pestem a cherry rajčátky vypadalo nádherně. Velkým zklamáním opět byla chuť.

Nevýhody:

Nepříliš zdařilá úprava pokrmů

Nepozorná až líná obsluha

Stavebně neoddělená kuřácká a nekuřácká část restaurace

Kuřecí prso plněné cherry rajčaty a bazalkou se šťouchaným bramborem pokračovalo ve šlépějích polévky. Maso bylo upečené k smrti, vysušené a nejspíš okořeněné tím samým nebo velmi podobným kořením. Chuť pesta člověk prostě necítil. Štouchané brambory byly oproti tomu dobře dochucené a nebylo jim co vytknout.

Jako poslední se na stole objevilo hříbkové rizoto s hoblinami parmazánu. Vzhledem k tomu, že již na lístku se objevil název rizoto a nikoli risotto, věděla jsem, že s mým oblíbeným italským nebude mít tento pokrm nic společného. A nemýlila jsem se. Krémovité konzistence rizoto nejen nedosáhlo, ani se jí nepřiblížilo. To by však nebyl ten zásadní problém. Zásadní bylo, že chutnalo opět úplně stejně jako polévka a kuře. A hříbky nebyly tentokrát ani cítit, ani vidět.

Hříbkové rizoto

Hříbkové rizoto bylo jen dalším pokusem o „něco světového“, který nevyšel.

[two_third]

Jak vidí jídlo v Hajnovce moje spolustolovnice Nikola, studentka biologie na UK?

„Škvarková pomazánka byla výborná. Rizoto neurazilo, ale ani nenadchlo. Chutnalo úplně stejně jako polévka či kuře.

[/two_third]

Přesto, nebo možná právě proto jsem si dělala zálusk i na něco nápaditého z kuchyně české. Chtěla jsem dát Hajnovce možnost napravit si u mě reputaci. Jak jsem však psala výše, servírky se nás rozhodly ignorovat. Na další objednávku tedy nedošlo. Vynechala jsem i slibně a lákavě vypadající flambované jahody na pepři a koňaku a rozhodla se zaplatit. Nutno dodat, že i o tento úkon jsme servírku musely poprosit na baru.

Sečteno a podtrženo. Hajnovka je místem, kam určitě ještě někdy zavítám. Dám si výbornou tankovou plzeň společně s utopencem a pytlíkem brambůrků a budu opravdu spokojená. Ale na pořádný oběd si přece jen zajdu jinam. Za stejnou cenu se totiž jinde můžu najíst lépe. V Hajnovce se žádná velká gastronomie nekoná a génia za plotnou také nečekejte.

Přečtěte si také, jak vaří v italské restauraci Aromi a co dobrého si dát v Blackdog.

Zdroj fotek: Barbora Venháčová, Generace 21

Barbora Venháčová

Barbora Venháčová

Obyčejná holka, momentálně máma na plný úvazek a kuchařka tělem, duší a hlavně srdcem. Na vaření nemám papír, ale jídlo, vařečky a plotna jsou mou největší vášní. A největší radostí zase to, když chutná. "Když si člověk počíná pečlivě, když používá správné přísady a všemu dá, co tomu patří, může většinou uvařit něco moc dobrého."

Zanechte komentář