Kniha, přítel člověka

Čteme klasiku?

Kultura Literatura / 6.2.2013

Do škatulky se štítkem „klasická literatura“ se řadí knihy takových autorů, jako jsou Erben, Jirásek, Wolker nebo Mácha. Ale kolik z nás je četlo?

Je hodně čtivých knih, které vás vezmou za srdce. Přesto je v té "klasické" literatuře nenajdete.Zdroj: foter.com

Je hodně čtivých knih, které vás vezmou za srdce. Přesto je v té „klasické“ literatuře nenajdete.
Zdroj: foter.com

Asi málokdo z nás je vášnivý čtenář Jiráska, málokdo z nás se místo populární literatury, která dnes frčí, zachumlá do deky a před spaním si otevře sbírku básní Vrchlického. Občas se mi zdá, že četba takových děl je dnes už výsadou studentů literatury a hrstky nadšenců. Možná je to pravda.

Vyzdvihované knihy, které nikdo nečte – brak, který čtou všichni

Už od školních let nám tloukli do hlavy: tohle musíte číst, tohle musíte znát, je to klasika. Musíte, musíte. A tak se možná stalo, že mnohým tímto postojem literaturu spíš zošklivili, než přiblížili.

Kdo rozhodne, co je klasické a co je brak?

Celé to škatulkování na významná díla naší nebo světové literatury je celkem směšné. A pak: Co dnes pokládáme za klasiku, bylo ve své době možná odsuzováno. Stává se i to, že autor napsal dejme tomu pět děl, ale za významná jsou pokládána jen tři? Proč a podle čeho se to tak určí? Není na to měřítko. Je to jen a jen subjektivní hodnocení skupinky vědců, kteří cítí potřebu neustále  něco klasifikovat.

Posláním předepsané literatury na školách je asi snaha přimět žáky a studenty, aby vůbec četli. Přece jenom literatura je součástí kultury, je dědictvím národa a znát bychom ji měli. Jako chceme mít přehled o tom, co se děje v politice, měli bychom chtít mít přehled i o literatuře. Ale nutit se do toho, co se nám vyloženě nelíbí? To nebude nejlepší cesta.

Ke čtení je toho  na světě opravdu spousta. Stačí si vybrat.Zdroj: foter.com

Ke čtení je toho na světě opravdu spousta. Stačí si vybrat.
Zdroj: foter.com

Ne všechna „klasika“ je špatná… Záleží však na každém z nás

Zvlášť literatura starší se nám dnes zdá už tolik vzdálená, nic nám neřekne. Ale přesto jsou  i mezi těmi „klasickými“ knihami tituly, které za přečtení rozhodně stojí. Které? To je právě ten problém: pro každého jsou to tituly jiné.

Co je pro někoho vrchol dokonalosti přece pro druhého může být největším utrpením.  A tak si myslím, že existuje tolik kánonů literatury, kolik je čtenářů. Klasické školské seznamy četby by měly sloužit spíš jako vodítko než příkaz směru jízdy: poradit, nasměrovat. Ale nepřikazovat.

Stejně jako si v restauraci vybíráme z menu jen to, co nám chutná, vybírejme si tak i v literatuře. Když budeme číst to, co se nám líbí a co máme rádi, teprve pak k literatuře získáme vztah. A tak zapomeňme na to, co je považováno za klasiku a co za brak. Důležité je, jak knihu posuzujeme my.

Zapomeňme na škatulky a prostě čtěme to, co se nám líbí.

Zdroj perexové fotografie: wallpaperswide.com

Hanka Fílová

Hanka Fílová

"S otevřenýma očima prošel jsem touto zemí. Je krásná! Vždyť víte. Byla mi možná víc než všechny lásky najednou a její objetí trvalo celý život." - Jaroslav Seifert, Morový sloup

Zanechte komentář