Simon Mawer: Bisexualita byla ve třicátých letech běžná věc

Kultura Literatura / 7.2.2015

Rozhovor se světově uznávaným spisovatelem o Skleněném pokoji, Brně, vile Tugendhat, ženském myšlení a sexualitě v knihách.

Činoherní scéna Městského divadla Brno uvede dnes a zítra večer ve světové premiéře inscenaci Skleněný pokoj. Na to, jak převedení románu na divadelní prkna dopadlo, se přijel podívat i sám autor knižní předlohy, britský spisovatel žijící v Itálii, Simon Mawer. My jsme si jeho návštěvu samozřejmě nemohli nechat ujít a na tiskové konferenci k tomuto představení jsme ho pro vás krátce vyzpovídali.

Záběr z inscenace Skleněný pokoj. Zdroj fotografie: Městské divadlo Brno

Záběr z inscenace Skleněný pokoj. Zdroj fotografie: Městské divadlo Brno

Skleněný pokoj není vaší první knihou, která se odehrává v Brně. Máte k Brnu nějaký zvláštní vztah?

Skleněný pokoj opravdu není mým prvním románem spjatým s Brnem, tím byl Mendelův trpaslík. A spojením s tímto městem jsou právě ty romány. Nápad na román o genetice jsem měl už předtím, než jsem Brno poznal. Ale teprve při psaní Mendelova trpaslíka jsem se o toto město začal zajímat více. Jakmile jsem Brno a vilu Tugendhat navštívil, inspirovalo mě to k napsání Skleněného pokoje.

Co se vám na Brně líbí nejvíc?

Líbí se mi, že jsme schopni zde vidět tolik historie. Skrze čas, v kontextu. Můžete vidět zdi, které byly zbourány v devatenáctém století, můžete vidět období renesance, budovy sedmnáctého století, osmnáctého, devatenáctého a samozřejmě století dvacátého. Ty jsou velice důležité. Historický kontext jde zkrátka vidět velmi jednoduše, přímo uvnitř města.

Nastudoval jste si před napsáním Skleněného pokoje historii Brna a vily Tugendhat? A proč jste si jako dějiště vybral právě tento architektonický skvost, jehož autorem je Mies van der Rohe?

Nebylo to předtím, než jsem knihu začal psát, ale až během psaní. A co se týče vily Tugendhat, to místo vám vyrazí dech, když ho vidíte. Jste ohromeni jeho designem. A bylo symbolem významného období architektury. Proto jsem si ho vybral.

Vila Tugendhat, brněnský architektonický skvost a inspirace pro Mawerův Skleněný pokoj. Zdroj fotografie: wikipedia.org

Vila Tugendhat, brněnský architektonický skvost a inspirace pro Mawerův Skleněný pokoj. Zdroj fotografie: wikipedia.org

Když jsem si na internetu pročítala reakce čtenářů na Skleněný pokoj, všimla jsem si, že mnoha lidem a zejména ženám přišlo, že, a teď přímo cituji, „byť psáno mužem, bylo cítit porozumění ženské duši a myšlení“. Máte pocit, že rozumíte ženám?

To nevím. Užívám si psaní o ženách a z ženského úhlu pohledu. Mám rád ženy, opravdu. A tak to vnáším i do svého psaní. Myslím, že mé psaní je pravým opakem „mužského psaní“. Je to můj ženský pohled.

Někteří lidé na Skleněném pokoji kritizují, že na to, v jaké době se odehrává, poměrně otevřeně popisujete sexuální život postav, nevěru a také homosexualitu/bisexualitu. Otázkou je, jestli se o těchto věcech jen nemluvilo, nebo se tehdy skutečně neděly. Jaký na to máte názor vy?

Já jsem si stoprocentně jistý, že tyto problémy tady byly. Každý jeden člověk na planetě Zemi je výsledkem sexu. Všichni jsme výsledkem sexu. Sex je druhá nedůležitější potřeba hned za jídlem. Je to ta nejpodstatnější věc, kterou děláme. Takže kdyby se to v knize neobjevilo, bylo by to poněkud zvláštní. Konkrétně bisexualita mezi muži a ženami, ale především mezi ženami, byla ve třicátých letech poměrně běžná věc. Zejména v této společenské vrstvě. A myslím, že by byla lež předstírat, že to tak nebylo.

Zdroj perexové fotografie: Městské divadlo Brno

Silvie Kostovská

Silvie Kostovská

Studentka bohemistiky a hispanistiky, nelítostný grammar nazi, nenapravitelný shopaholik, kavárenský povaleč, blázen do kultury, vášnivý pisálek s fetiší na očuchávání knížek, Brňák duší, cestovatel tělem a milovník dobrého jídla (zejména sladkého), toť moje maličkost. Na Generaci 21 zastávám post editorky sekce Na talíři. Kromě Generace píšu ještě blog Twenties girl (twentiesgirl.wix.com/twentiesgirl).

Zanechte komentář