Štěstí je pro mne schopnost ukotvení se v přítomnosti, říká paní Marcela

Osobní rozvoj / 26.2.2015

Přinášíme vám inspirativní povídání o lidském štěstí, osobním rozvoji a možnostech volby s paní Marcelou Horkou, duchovní průvodkyní na Cestě k sobě.

Každý člověk může druhé něčím obohatit. Všude tady mezi námi existují lidé, kteří nás mohou v životě inspirovat – ať už svým kladným přístupem, nebo naopak odstrašujícím jednáním, kterému bychom se sami chtěli vyhnout. Nikdo z nás ale není bezcenný a nehodnotný, každý světu něco předává se svou jedinečnou energií ukrytou v sobě.

Mě samotnou velmi těší, že jsem mohla narazit na paní Marcelu Horkou, ženu, která svým přístupem inspiruje a podněcuje ostatní, aby se vyprostili ze své negativity a důvěřovali proudu života. Dosud je mezi námi spousta lidí, kteří život i zcela bezdůvodně bojkotují a jsou věčně nespokojení a negativní. Nekladou na štěstí příliš velké nároky? V čem spočívá vůbec lidské štěstí a jak si člověk může sám zvolit cestu k radosti? Na tyto a ještě mnohé další otázky jsem se rozhodla vyptat paní Marcely.


Zdroj: Marcela Horká

Zdroj: Marcela Horká

Marcela Horká, učitelka českého jazyka na zakládní škole ve Chvalkovicích, maminka dvou synů a duchovní průvodkyně s darem psát pozitivní hluboké myšlenky a chytnout přitom člověka za srdce. Vydala se na cestu osobního rozvoje a díky naslouchání sobě samé došla až k životnímu prozření. Svou vlastní každodenní pílí a odhodláním se dokázala vyprostit z bolestí a šedi svého života a vytvořit si, dřív než by ji stihla nemoc, ze života radost. Pochopila, že vše je otázkou volby, a rozhodla se inspirovat na cestě za štěstím i ostatní. Tak vznikl její projekt Cesta k sobě.

Prozření. Krásné slovo, ještě krásnějšího obsahu. Ale cesta k němu bývá mnohdy zdlouhavá a trnitá. Stojí však za to se po ní vydat. Člověk vlastně neví, co ho na konci čeká. Netuší předem, jak dosažený cíl pojmenuje. Ale náhle ucítí, že je jinde. Rozhlíží se a žasne. Nevěří. Mysl těká a srdce burácí. Ano, jsem tu. Došel jsem k cíli. K sobě.


Co vás přivedlo na cestu osobního rozvoje?

Na cestu osobního rozvoje se vydává každý, někdy i nevědomě. A ne vždy to stihne během jednoho pozemského života. Prostě jde a najednou pocítí potřebu změny. Něco se jeví „špatně“ a člověk začne přemýšlet, v čem jeho pocit vězí. Špatně je v uvozovkách proto, že mnohdy až zpětně pochopíme, že nám ta či ona situace byla vlastně ku prospěchu. Všechno, co se nám děje, je totiž jen a jen příležitostí k růstu.

Věřím tomu, že jsme putující duše a lidská těla si půjčujeme pouze na omezenou dobu. Jsme tu proto, abychom si vzpomněli na to, kým jsme byli, když jsme na tento svět přišli, tedy na dobu úplné čistoty duše. Já jsem se na cestu vydala proto, že jsem pochopila svou roli oběti, kterou jsem si držela více než polovinu svého života. Stala jsem se tedy jeho tvůrkyní a převzala odpovědnost za všechno, co se mi děje.

Je jen na nás, jaký život si zvolíme.

K návratu k sobě samým inspirujete i ostatní. Proč je podle vás důležité se v tomto směru rozvíjet a poznávat sami sebe?

Všichni jsme na cestě. Zdroj: Marcela Horká

Všichni jsme na cestě. Zdroj: Marcela Horká

My jsme na světě z jediného důvodu – prožít naplněný a spokojený život. To jediné je jeho smyslem. Chceme se cítit dobře, přejeme si dělat to, co nás uspokojuje a činí šťastnými, ať už ve vztazích, v zaměstnání, či chvílích volna. Zkrátka učinit si ze života zábavnou pouť a den po dni prožívat zázrak přítomnosti. Nejde to ze dne na den. Abych byla tam, kde jsem, a opravdu si život vychutnávala, trvalo to zhruba dva roky. Den po dni jsem se učila nezaměřovat se na věci a lidi venku, ale naopak hledat svůj potenciál uvnitř nitra. Jak? Denním trénováním nových postojů, vědomým zvnitřňováním toho, že já nejsem to, co si myslím a s čím se ztotožňuji, ale že „pouze“ JSEM. Prostě že jsem jen holým BYTÍM v přítomném okamžiku věčnosti. Nejdůležitější je totiž na ničem nelpět, nestavět se do žádných rolí a nezabývat se minulostí a budoucností. Pro lepší pochopení tohoto tématu odkazuji na knihu E. Tollea Moc přítomného okamžiku. Mně osvětlila mnohé.

Vaše snaha pomoct druhým najít správnou cestu v dnešní zrychlené moderní době je zcela na místě. Čím si podle vás lidé duševně nejvíce škodí?

Dle mého si lidé nejvíce škodí prostou nevědomostí. Netuší, že to, co mají v hlavách, nejsou jejich vlastní názory a přesvědčení. Nechápou, že to jsou naučené vzorce chování, které se přenášejí po celé dlouhé generace, a že i když jsou nefunkční, je velice těžké od nich upustit. Tento fakt je zároveň zdrojem největšího množství konfliktů, protože my se navzájem „neslyšíme“. Sice k nám doléhají nějaká slova, ale protože s nimi nesouzníme, míjejí nás a vedou ke sporům, krizím i světovým katastrofám. Jen proto, že nejsme stejně naladěni (já dodávám, že na lásku) se trápíme a topíme v bolestech, zklamání, nenávisti, zášti atd.

Druhou kapitolou lidského neštěstí je pak nasazování masek, tedy chování, kdy lidé ze strachu z odmítnutí, ztráty lásky a jiných obav zapomínají na nezastupitelnost vlastní pravdy. A to je velmi smutné.

Říká se, že vše je o přístupu. Může si tedy člověk sám zvolit cestu k radosti?

Nechte se vést vlastním srdcem.  Zdroj: FB Cesta k sobě

Nechte se vést vlastním srdcem.  Zdroj: FB Cesta k sobě

Já vaši větu mírně poopravím – vše je otázkou rozhodnutí. Z toho tedy i vyplývá, že cestu k radosti si opravdu volíme jen my sami. Bez ohledu na to, s kým žijeme, jakou práci máme a co zrovna prožíváme.

Lidé si totiž zvykli říkat, že ne oni, ale ten druhý může za jejich momentální stav a že nebýt rozhodnutí někoho jiného, oni by byli jinde apod.

Jistě se s tím každý setkáváme. Bohužel jde ale o zásadní omyl. Jen my sami si tvoříme svůj život a vždy máme možnost volby. A že se někdo urazí, zklame, opustí nás? To se stát může. Ale chceme snad proto, jaké pocity bude mít ten druhý, nadobro zůstat svými vlastními vězni? Na tento svět jsme přišli tvořit a vesmír nás za to obdarovává. Jistě jste již slyšeli o zákonu přitažlivosti. Darem je i věc, která není pozitivní. Vesmír nerozlišuje mezi tím, co je kladné a záporné, on jen dodává to, co máme ve svých myslích a emočně prožíváme. Pozor tedy na negativní myšlenky.

Co pomáhá vám v boji s negativitou?

Dnes už je mou odpovědí toto – vůbec se nenechat negativitou zaplavit, prostě ji zachytit v zárodku, než EGO vypluje na povrch v plné síle. Ale protože jsem člověk nedokonalý jako všichni, mívám i já splíny. Jen už netrvají dlouho. Jde spíše o minuty než týdny a měsíce, jak tomu bývalo v minulosti. A když se to stane, začnu se zaměřovat na všechno, co mám, a snažím se vyjadřovat směrem k vyšší moci svůj vděk. Děkuji za vše, co tvoří můj život. Za všechny příležitosti, lidi v něm, práci s mými lidmi ve skupině i za partnerskou lásku, kterou prožívám. Někdy se uchýlím i k modlitbě a mluvím s anděly, které sice vnímám jen skrze mravenčení v těle a svou schopnost psaní, ale bezmezně v ně věřím. Někdy se jen tak zklidním a sleduji svůj dech. A v neposlední řadě si vždy připomenu svou víru – vše se děje pro něco, tedy ani to negativní není nic, co bychom měli odmítat. Vše je o přijetí.

V čem se podle vás skrývá skutečné lidské štěstí?

Jednoduše v radosti. V lásce ke všemu a ke všem. V pocitu jednoty se vším. V tom, že jsme na světě rádi a víme proč. V práci, kterou děláme, protože nás naplňuje a přináší pocit pohody.

Štěstí je pro mne schopnost ukotvení se v přítomnosti a zbavení se strachu z toho, co bylo a co má přijít.

Nic z toho totiž neovlivníme. Když si odpustíme, že tehdy jsme jednali nějak proto, že jsme to jinak neuměli, a přestaneme se bát toho, co přijde, protože ani to neovlivníme, pochopíme význam síly přítomného okamžiku. Jediné, co můžeme a musíme, je žít tady a teď.

Štěstí je tady a teď. Zdroj: Marcela Horká

Štěstí je tady a teď. Zdroj: Marcela Horká

Čím se mohou naši čtenáři inspirovat na vašich facebookových stránkách? Máte od svých příznivců nějaké zpětné vazby?

Když jsem zakládala FB stránky, netušila jsem, jak krásně se moje vize naplní. Vlastně vše předčilo mé očekávání. Nápad se zrodil tak, že jsem si psala s některými lidmi a najednou jsem zjistila, že disponuji schopností věci pojmenovat, pomoci je druhým uchopit a vést je za něčím, na co si třeba sami netroufají nebo ani nevědí jak. Takže zpětná vazba se objevila velmi záhy. Na stránkách jsem trávila stále více času, až jsem se sama ocitla v roli jakéhosi průvodce, na něhož se obracelo stále více lidí.

Uvědomovala jsem si však, že nemohu sklouznout do role rádce, ale že chci jen naznačovat a inspirovat.

Nikdy totiž druhému nemůžete říkat, jak má věci dělat. Každý máme jinou cestu a je třeba ji plně respektovat a nenabízet hotové rady. Přesto se i dnes setkám s lidmi, kteří si myslí opak. Ale již nic nevyvracím, oni k poznání, jaké již mnozí sdílíme, musí dojít sami. Na nás je, abychom odpouštěli. Vlídnost a láska jsou „silné zbraně“.

Jak vaše virtuální komunita funguje?

[one_fourth]Na facebookové stránky paní Marcely se dostanete přes tyto odkazy:

Cesta k sobě aneb Já a mé vztahy
– FB komunita
Cesta k sobě
– FB skupina[/one_fourth]

Mám dvě stránky. Jedna vznikla v době, kdy jsem netušila, že budou lidé chtít nejen komentovat, ale věci i společně řešit a rozebírat. Tedy že jim nestačí jen vyjádřit se pod články, které denně píši (což je můj největší denní vklad). Proto jsem po čase založila i skupinu, která se velmi čile rozrůstá a denně žije. K dnešku čítá něco kolem 940 členů, za které nestačím děkovat. Jsou skvělí a mám k nim vřelý vztah, k mnohým velmi osobní.

Poskytuji zde i své poradenství, které se zatím odvíjí na internetové úrovni – chat, Skype. Navíc nabízím i výpočty energií mezi pěti živly, čímž se dostáváme k tomu, jaký vztah mezi sebou lidé mají a jak ho mohou případně vyladit k jejich vzájemné spokojenosti. Hlavně ale zjišťujeme, kde vznikl v minulosti blok a jak ho odstranit. Je až neuvěřitelné, kolik toho během hodinky až dvou klient zjistí, a pak už je jen na něm, v jak rychlém tempu se zvedá. Nikdy se už ale zcela nevrací zpátky. Cesta vede jen „do kopce“, ale stojí za to.

Dalo by se říct, že pro mnohé se stáváte životním koučem. Chtěla byste se nadále tímto směrem rozvíjet?

Nechte se navést na správnou cestu. Zdroj: Marcela Horká

Nechte se navést na správnou cestu. Zdroj: Marcela Horká

Zjistila jsem, že nejvíce ze všeho mě lákají dvě věci – psaní a možnost přednášení. Plánuji tedy knihu, kterou vidím zatím jen obrysově. Vím ale, že bude o duchovním zrání a nalezení sebelásky. Možná půjde o román, možná o knihu drobných příběhů – článků, které umísťuji na své stránky. Již jsem sepsala první eBook, jenž se lidem líbí, a já jsem moc ráda. Pomoc druhým je pro mne prioritou.

Je krásné dívat se, jak se lidé po měsících vracejí a děkují za „nakopnutí“, kterého se jim díky existenci Cesty k sobě dostalo. A to je pro mne nejvíc.

Děkujeme paní Marcele za její otevřené sdílení.  Je jednou z těch, kteří vzali svůj život do vlastních rukou a podněcují k tomu i ostatní. Nechme se od ní inspirovat i my a nakopnout se ke šťastnému životu. Přejeme vám, abyste si z jejích řádků vzali něco pro sebe, a pokud v životě tápete, nechali se třeba s její pomocí navést na tu správnou cestu.

Zdroj perexové fotografie: Marcela Horká

Petra Pospíchalová

Petra Pospíchalová

Jako studentku bohemistiky mě fascinuje, co všechno může být skryto v proudu slov. Jsem milovnice veršů, mouder a příběhů a ráda je i sama tvořím. Když zrovna nejsem zalezlá doma s knížkou nebo nepíšu článek, najdete mě v přírodě. Její krása a harmonie mi vždycky dodá vnitřní klid, inspiruje mě a naplní mě radostí. A ještě lépe, když mám přitom vedle sebe nějaké svoje lidské miláčky, které ze všeho nejradši láskyplně podporuji. :-)

Zanechte komentář