Whiplash: jazzová jízda, která vás zaručeně strhne

Film Kultura / 12.2.2015

Do kin se vřítil snímek, který svým názvem příliš mnoho nenapoví, zato my vám to řekneme na přímo – neváhejte a volte Whiplash jako váš páteční filmový program!

Maniakální hudebník vs. snažící se kluk od vedle?

WHIPLASH

drama, USA, 2014

107 min.

Režie: Damien Chazelle

Hrají: Miles Teller, J. K. Simmons, Melissa Benoist, Austin Stowell a další

Na první pohled se Whiplash zdá být docela jednoduchým příběhem – vyjukaný začínající bubeník Andrew Neiman bez jakéhokoli hudebního zázemí se zázrakem dostal na konzervatoř a zoufale se snaží zaujmout proslulého jazzového hudebníka Terence Fletchera. Spolupráce s ním ale není žádné peříčko a chudák Andrew se snaží zuby nehty se bestiálnímu Terencovi zavděčit.

Je to opravdu tak jednoduché? Ani náhodou. Pravé kouzlo tohoto snímku totiž tkví právě v jeho nepředvídatelnosti.

Andrew Neiman, skvěle zahraný Milesem Tellerem, známým hlavně z teenagerských romantických komedií (Two Night Stand, (Ne)Zadaní) a z letního blockbusteru Divergence totiž má do chudáčka z nuzných poměrů dost daleko. Pod taktovkou krutého Fletchera se sám mění v egoistického dravce, který se nebojí jít přes mrtvoly, aby dosáhl úspěchu a slávy.

Taková normální zkouška kapely? Zdroj: Whiplash official

Taková normální zkouška kapely? Zdroj: Whiplash Official

A Terence Fletcher sám je pak postavou, která vás děsí i přitahuje zároveň. Respekt, s jakým vchází do zkušebny, by mu mohl mnohý učitel závidět, zlo, které ale dokáže šířit, by jednoho opravdu rozplakalo. Přesto nás ale postava Terence Fletchera nepřestává fascinovat a táhne nás to k ní stejně, jako to ve filmu táhne cílevědomého Neimana.

Fletcher, ztvárněný na Oscara nominovaným J. K. Simmonsem (Děkujeme, že kouříte, Spiderman) jakožto ztělesnění vytrvalé honby za úspěchem, ať to stojí, co to stojí, dodává filmu překvapivý šarm, který jej odlišuje od jakéhokoli jiného filmu podobného ražení.

Emoce, jak je neznáte

Ale postavy stranou, to, v čem tkví největší kouzlo téhle cenami ověnčené filmové pecky, je neuvěřitelná práce s emocemi, dynamicky gradujícími v průběhu celého filmu. Damien Chazelle totiž perfektně zvládl propojit vývoj hlavní postavy a jeho vířící pocity téměř výhradně pomocí hudby samotné.

Práce s Terencem vám nenabídne nic než krev, pot a slzy. Zdroj: Whiplash Official

Práce s Fletcherem vám nenabídne nic než krev, pot a slzy. Zdroj: Whiplash Official

Ve filmu se totiž mnohem více děje právě na poli hudebním než skrz dialogy postav. Veškeré pocity protagonistů jsou rafinovaně vtěsnány do jazzových hudebních rytmů, které skvěle podtrhují dynamičnost příběhu a zároveň dokazují, že k vyjádření emocí mnohdy řeč vůbec není potřeba.

Rhythm is gonna get you! Or… Is it?

Jazzové tempo, chvílemi až hororová atmosféra i precizní bubnování, které provází téměř každou minutu celého filmu, to vše a mnohem víc vás v této hudební bombě dostane na kolena.

Napětí, které je ve filmu vyjádřeno převážně hudebním projevem, vás kolikrát tak vtáhne, že se budete potit i za samotného Neimana. 

Přesto ale mohou zlí jazykové tvrdit, že Whiplash působí opravdu jako jeho vlastní název – úderné šlehnutí bičem, které vás vtáhne, ale vlastně ve vás nic nezanechá – právě kvůli tomu, že důraz je kladen až příliš na hudební výkony a ne tolik na psychologii hlavních postav, se kterými se pak dá jen velmi těžko ztotožnit.

V tom mají zlí jazykové nejspíš pravdu, ale právě i to působí jako celkový záměr filmu – nevypočitatelnost, výbušnost, dynamičnost, vyjádřena jak na hudební, tak té osobní vrstvě.

A věřím, že leckdo by si přál ztotožnit se s chladnokrevným géniem, jakým je právě Terence Fletcher.

Terence Fletcher je podšitý jako liška, ale lásku k jazzu mu nelze upřít. Zdroj: Whiplash Official

Terence Fletcher (J. K. Simmons) je mazaný jako liška, ale lásku k jazzu mu nelze upřít. Zdroj: Whiplash Official

Otevřené dveře hudebnímu světu do toho filmového?

Whiplash je zaručeně filmovou novinkou, která oživila žánr dramatu v plné parádě a která vás bez debat zaujme a zanechá dojem ještě na hodně dlouho. Zběsilá jízda, kde nikdo není černobílý a která ukazuje, že hudebním mistrem se nestanete jen tak náhodou, ale stojí vás to často i vaši vlastní důstojnost, si rozhodně pět nominací na Oscara zaslouží.

Ba co víc, jazzoví hudebníci by měli tvůrcům líbat ruce nohy za to, jak tento žánr dokázali oživit a dodali mu neodolatelný šmrnc.

Ale již konec řečí a pění chvály, snad jen na závěr lehce poškádlím postavu Terence Fletchera, pro kterého jsou právě tato dvě slova největší zhoubou moderní civilizace. Ale já je jednoduše musím říct, protože Damien Chazelle si je nepopiratelně zaslouží – dobrá práce!

Zdroj perexové fotografie: Whiplash Official

Karolina Tomšová

Karolina Tomšová

Studentka Filozofické fakulty UK v Praze, milovnice filmů, koček, dobrého jídla a nejlépe toho všeho dohromady.

Zanechte komentář



Vaše názory

  • Bak

    Diky a ahoj,
    „zlým jazykům“, kteří ríkají, že „film vlastně ve vás nic nezanechá“ bych bez přemýšlení přitakal. Teď se mi ale zdá, že film má hlubší rovinu. Nepřipomíná nám to Faustovské příběhy? Ten rozpor, že Andrew přesně ví, s kým má tu čest a přesto nevidí a řítí se do osobní tragédie. Pořád znovu a znovu. Vidíme to všude.
    Myslím, že ďáblovi podlehl i konec filmu. Ten přeci v původní verzi scénáře docela jistě končil jinak, než pochybným happyendem. Že by zásah producenta? Potvrdí mi to zasvěcení filmologové 🙂 ?